Nahý oběd

"Těžkotonážní", ale jeden z nejlepších výplodů Cronenbergovy tvorby... Pro většinu diváků zřejmě naprosto nepochopitelný zmatek a bizardní chaos. Čtenářům literární předlohy je jistě stravitelnější. Já jsem knihu nečetl, ale film se mi opravdu líbil a i když to je, jak jsem již uváděl, neuvěřitelně těžké dílo, pokud člověk přijme systém "hry", tedy filmu, není to tak strašné a provokující, jak se původně zdá. Film pojednává v jednoduchosti o drogové závislosti a následné toxické psychóze, která se v běžné skutečnosti projevuje podobně jako schizofrenní onemocnění. Přechody z "reálu" do bludů hlavního hrdiny se při pochopení tohoto vzorce stávají pochopitelnější a jasnější. Jedná se o prostý rozpad psychiky a osobnosti drogově závislého člověka, jehož mozek vytváří nový, únikový svět. Výtvarně, herecky a atmosféricky výborně pojaté. Navrch k tomu pak ještě skrytá, ale jasná kritika společnosti, ale zejména jejich rozhodujících, vládnoucích a ovládajích složek. (05.09.2008)

Musím říct, že nakonec jsem velmi mile překvapen, protože filmy podobného ražení "realita, sen- čert to vem" ode mě odchází i s odpadem a já jsem nucen snášet moje exotické hodnocení u snímku, který má celkově třeba 80%. Naked Lunch je naštěstí v pohodě koukatelný, což ovšem není zrovna zásluhou příběhu, který je na můj vkus pořád moc ujetý, nýbrž zásluhou Cronenberga a jeho maličkosti v podobě závislosti na slizu, odpudivých monstrech a bizarních představách, které nejsou jen na ozdobu, ale i účinně posouvají celý děj. Herce jako Weller nebo Holm je také radost sledovat, ať už vystupují ve scénách sebedivnějších a nejsliznatějších. A navíc Cronenberg má velkou výhodu v tom, že ví, co chce, narozdíl od takového Davida Lynche, který o tom někdy nemá ani páru. Není to pořád můj šálek kávy, ale negativy tentokrát prostě zahrnovat nemohu. 65% (20.08.2013)

Nenašel jsem v tom pražádné zálíbení, žádný emotivní moment. Je to velice chladné a odtažité. Drogy, paranoia, psaní, homosexualita... Halucinace. Nahý oběd je halucinací autora kdesi na pomezí života a fikce. Na pomezí žitého a psaného. V tom bych však problém neviděl, problém je v tom, že celé kouzlo snímku tkví jen v rádoby šokujících a na oko nepochopitelných scénách, které ale maskují jediný fakt – že je to celé o jednom dlouhém (a hodně devastujícím) tripu, který mě osobně z diváckého hlediska nic neříká. Cronenberg odvedl řemeslně dobrou práci, stejně tak herci a zejména Howard Shore se svým soundtrackem. To však nic nemění na tom, že mi celý Nahý oběd připadá jako totální exhibicionismus a výlev chorobné mysli. A to na dobrý film nestačí... Dost možná hodnotím jak hodnotím proto, že tenhle literární žánr nemusím. Takže pokud se vám zamlouvají souložící brouci, brouci v podobě psacích strojů, brouci v podobě mimozemšťanů a brouci v podobě brouků... budete zřejmě broukat nadšením. Já jsem si od věčného zívání přivodil rozedmu kušny... (26.03.2004)

Pár let zpátky jsem Burroughsovu knihu odložil přečtenou jen do půlky, protože jsem jí byl zhnusen. Cronenbergův film ve mně ani vzdáleně podobné pocity nevzbudil, takže si nemyslím, že jde o dobrou adaptaci. :o) Režisér má ve svém portfoliu dle mého názoru lepší kousky - Nahý oběd je příliš chladný, odtažitý, nevzbuzoval ve mně silnější emoce. Na druhou stranu, během jeho sledování jsem dostal chuť zkusit si knížku přečíst znovu... (16.12.2006)

Snad nejúchylnější a nejodpudivější film, co jsem kdy viděl. Plno perverzních a totálně nechutných scén. Konstantní wtf. Moc jsem se ani neorientoval v tom, co se děje (možná díky neznalosti Burroughse). Každá postava mě děsila (hned několik jich jakoby přelezlo z nějakého Lynchova filmu, kde by byly ale naprosto zkousnutelné a "míň" divné). Nesnáším vše, co má víc jak 4 nohy, takže si uděluju pochvalu za dokoukání do konce. Po tomhle se budu mít víc na pozoru před psacími stroji a v jejich okolí se vyvaruju jakékoli omamné látce. Hnusných 65% (02.06.2012)