Vražda na večeři

Vskutku, parodie... závěrečné "odhalení" Petera Falka je něco úžasného. Přestože pro detektivky zrovna nehořím, tento pomník žánru (ač trošku dobrácky posměšný) je neuvěřitelně příjemný a parodizujícím způsobem vtipný. Na Trumanovi je poněkud poznat, že je neherec, role inspektora Wanga je natolik ztřeštěně těžká, že by ji krom Sellerse zvládl opravdu málokdo (a i on občas měl co dělat, balancujíc na tenké hranici geniality a trapnosti), zbytek osazenstva je rovněž bravurní, ale přece bych nade všechny vyzdvihl "brutálně upřímného cynika" Petera Falka a jeho Sama Diamonda. Kluka, kterého vychovala ulice, mluví jak mu zobák narost, je drsný jak šmirgl a dost často pracuje na případech v gay clubech, prostě nemůžete nemít rádi... Senza zábava, ale přece jenom jsem z ní neměl úplně ořechový pocit. Něco mi možná uniklo, rozhodně se rád podívám znovu a ověřím svůj první dojem. Do té doby 80% (02.08.2006)

Tento film sice nic nevynalezl, ale cítí se všemu vynálezcem být. Rekapituluje v sobě břitvu Humeovu (lež je pravděpodobnější než zázrak = apriorní domněnky detektivů jsou vzdálené pouhé empirii, neboť detektivové rozšifrovávají zločiny zásadně rozumem, proto mohou poskytovat detektivky čtenářům veškeré stopy, protože oni z nich beztak nic nesestaví), břitvu Occamovu (největší pravdy jsou vyjadřovány úsporně, jednoduše = milionář Lionel stojí v opozici vůči detektivům, jež se na problémy dívají až příliš přechytrale a dokazují je větším počtem argumentům, než je třeba) a břitvu Popperovu (teorie, která nemůže být vyvrácena, je bezcenná = závěr, kdy na scénu přichází postupně všech pět detektivů a opravují předchozího kolegu nastolením nové teorie). _____ Obecná zásada je, že střih se mění s akcí. Kdykoliv se cosi zásadního stane, následuje další záběr – stačí jen, aby postava otočila hlavu, zvedala se ze židle, nebo nabila zbraň. Ne tak tady, kde akcent na dialogy implikuje divadelní režii, a tedy „interierovou stylistiku“, a pokud např. postava píše dopis a poté ho vkládá do obálky, oboje se děje pouze v jednom záběru. ____ U divadla zůstaneme - starými divadelními žánry či podžánry rozumíme parodii a travestii. Zatímco parodie těží z napodobení vnější formy a jejího vyprázdněného obsahu (Limonádový Joe), travestie naopak převléká šaty (travestie), ale obsah ponechává nezměněný (Někdo to rád horké, nebo Popelka v podání tučňáků). Murder by Death spadá mezi meta-komickou parodii, která ovšem touží zachovat i obsah a odbýt si své na poli detektivním. Že to je volba nešťastná a polovičatá, o tom není sporu. ____ V leckom spustí Murder by Death retro náladu, nostalgickou utopii, ale věc má tak, že do retra vystřeďuje celou podívanou pouze zařazení do žánru komedie – tragedie je budoucnost, komedie minulost (retro), skrz komedii zapomínáme, tragédie nám ukazuje, že umřeme. ____ Největší odhalení spočívá v následujícím: Ten film je detektivkou pro ženy. Převtěluje znaky mužských žánrů (akce, horor, thriller) do ženských (romantické komedie), čemuž odpovídá i nevybíravé peskování všech dvojic dle paradigmatu feminního komediálního subžánru zvaného screwball (naneštěstí je ono peskování dramaticky nezvládnuté, neboť film nás umanutě, až setrvačně seznamuje a poté loučí se všemi páry one by one; širší pole nápadů proto otevírá až střet na větší ploše, kdy mezi sebou postavy přestávají tzv. duelovat a nastupuje kooperace). Odtud vyplývá, proč nevidíme vraždy – ženy je nemají rádi, kuriózně se veškerá nemilosrdnost odbude v názvu filmu – a proč je výchozí konflikt založen na odvěkém: vidět vs. mluvit. Film volí druhou, divadelní cestu, neboť ženy si povídají rádi, ale schází jim představivost, zatímco u mužů je tomu obráceně, ti uvažují více vizuálně, žel jak známo filmové a divadelní uchopení díla stojí k sobě v opozici. (28.01.2009)

Jedna z nejbláznivějších komedií co jsem kdy viděl. Kdybych si nepřečetl kdo film režíroval, tak by mě jako první jméno okamžitě napadl Mel Brooks. Ano, až tak úžasný ten film je. A obsazení? Peter Sellers jako japonský či možná čínský detektiv je kouzelný. Nejnetypičtější roli svého života si zde zahrál Alec Guiness jako slepý služebný s nejhustějším jménem jaký jsem kdy slyšel. A jeho scény s hluchoněmou služebnou, to jsem se válel smíchy po zemi. Geniální komedie. (26.08.2002)

"Víno nebylo otrávené. Byl to jen špatný ročník." Zesměšnění detektivního žánru a geniálních detektivů patrně nemohlo být provedeno přímočařeji a rozhodně ne vtipněji. Snad každou minutu na mě zákeřně vyskočila z obrazovky hláškovací perla, aby se mne pokusila zabít smíchem, ale já jsem hrdinně přežil. Zítra si dám repete, protože mne zcela dostaly rozhovory slepého s hluchoněmou i pět nefalšovaně geniálních řešení případu a hlavně jsem určitě nedokázal zachytit všechny slovní přestřelky při soubojích namachrovaných inteligencí. Tak alespoň přihodím jedno poučení do života: "Kdo diskutovat s krávou na zdi je jak vlak bez kolejí." (11.01.2012)

Nejlepší filmová parodie všech dob, kterou nemá na svědomí ani Mel Brooks, ani Jiří Brdečka, ale - podržte se - Neil Simon. Každý jednotlivý obraz může fungovat jako samostatný vypointovaný skeč, každý z parodovaných detektivů dostal láskyplný pohlavek a třešničkou na dortu je kreace Aleca Guinnesse v roli slepého komorníka Jamespane Bensonpaní. Jeho komunikaci s hluchoněmou kuchařkou jsem se smál tolik, že mi hrozila srdeční zástava. No a dál tu máme Charlieho Chana, jehož moudrá čínská přísloví nikdo nechápe, známé snobské duo Charlesových, nafrněného Hercula Poirota, Phila Marlowa s asistentkou, s níž zachází jako s hadrem, a slečnu Marpleovou, která se poprvé v životě "strachy málem podělala". ;-) Škoda, že z tuzemské verze byl vystřižen Sherlock Holmes. 100 % (19.02.2003)