Režie:
Eva SadkováScénář:
Karol SidonKamera:
Alois NožičkaHudba:
Luboš FišerHrají:
Jan Kačer, Jaromír Hanzlík, Ilja Prachař, Miloš Willig, Jaroslava Pokorná, Marie Málková, Jana Šulcová, Vladimír Šmeral, Zdeněk Dušek, Marie Vášová, Jan Kotva, Oldřich Musil, Josef Koza (více)Obsahy(1)
Jan Kačer v roli mladého lékaře, jehož životní cestu zkříží prázdninové milostné setkání s osudovou ženou... Dílo Ivana Sergejeviče Turgeněva patří ke skvostům ruské i světové literatury. Mistrná psychologická kresba, úchvatné líčení přírody, to vše jsou hodnoty, ke kterým se každý čtenář rád vrací. Stěžejní dílo I. S. Turgeněva, román "Otcové a děti", byl napsán začátkem šedesátých let devatenáctého století a je jedním ze základních pilířů ruského kritického realismu. Inscenace z roku 1972 je dílem režisérky Evy Sadkové. (Česká televize)
(více)Recenze (11)
Dokončeno roku 1971, kdy Marie Málková a Jan Kačer ještě mohli na obrazovky, normalizátoři tehdy ještě nebyli dost silní. Kačer hraje hlasem příliš na sílu, ale zjevem tu sedí. Málková je úžasná jako vždy (ty její oči a hlas!), té je nejvíc škoda, pak už jsme ji vídat a slyšet nemohli...Velmi dobrá inscenace, Karolu Sidonovi (ten taky ještě mohl a o tom, že bude jednou rabín se mu asi ani nesnilo) se dramatizace povedla a Sadková byla spolehlivá vždy../Chvála patří televizi za ČT3, kde uvádí podobné lahůdky. Na její současnou produkci se bohužel dívat nelze/.....(90%). ()
Zdařilé psychologické drama komorního charakteru, herecký ansámbl jedním slovem výborný, Jan Kačer jako nihilista strhující, místy mu divák rozumí a jen o chvíli později by mu jednu pořádnou vrazil, Marie Málková zajímavá, k nim o něco mladší filmový pár okouzlující Jana Šulcová a sympatický Jaromír Hanzlík, moc se mi líbili.. Příběh mladého lékaře na prázdninách mě zaujal i bavil, spousta úžasných dialogů a pozoruhodných myšlenek.. ()
...mno, typická inscenace 70. let s velmi skromnou výpravou. Nějak jsem se ale v ději ztrácel. Až po následném nastudování na Wik. jsem (možná) pochopil proč se ten román tak jmenuje. Jinak jsem se Turgeněva jednou nebo dvakrát pokusil číst - nedokázal jsem to. Strašně rozvleklé, popisné, pomalé... A ty dialogy. Co věta, to hlubokomyslná filosofická myšlenka. Takhle přece "normální" člověk nikdy nemluvil, nemluví a mluvit nebude... ()
„Mě je moje špatnost právě tak dobrá jako tobě tvoje dobrota…“ Jan Kačer je v roli nihilisty Bazarova opravdu dosti přesvědčivý, přesto si nejsem jistý, že se této televizní inscenaci podařilo zcela postihnout podstatu Turgeněvova románu. Ta by, jak vyplývá již ze samotného názvu tohoto díla, měla spočívat v zobrazení střetu generací s odlišnými životními postoji a názory, mě ale přišlo že jsou zde akcentovány spíše ty milostné motivy. Vlastně se přitom ani nedivím, když se na scéně objevuje okouzlující Jana Šulcová i velmi zajímavá Marie Málková. Ve stejně opojném duchu je pojata i libá hudba Liboše Fišera. Z režisérského hlediska bych rád vypíchl finální scénu Bazarovova umírání, a zvláště pak poslední záběr s působivým pohledem přes stromy k nebi. ()
Dramatizovat Turgeněva považuji za nesnadné, pro Hollywood za zhola nemožné. Zde mi sice (zpočátku) vadil Jan Kačer, ale nakonec jsem si na jeho příliš expresivní pojetí a přepjtou dikci přece jen zvykl. Proč dal Turgeněv název svému románu název "Otcové..." a ne "Rodiče..." může být podstatné. Zamysleme se nad tím někdy! Za šlechtickou (či rabínskou) práci považuji i zpracování pro film Karola Sidona; na románu je možno jen máloco měnit - podívejte se na Turgeněvův portrét od Ilj Repina, a vše je jasné. ()
Reklama