Videodrom

Toto už je klasický Cronenberg so všetkým čo od neho čakám (aj dobrým aj zlým), neistotou čo sa vlastne deje, zobrazením pomätenosti a naturálne nechutnými a na tú dobu jednoduchými ale pôsobivými scénami vkladania mechanizmu do ľudského tela (čo ma dostalo aj teraz) a jeho kombinácia. Špecialitka vo forme vybuchnutého TV prijímača s vychrstnutými ľudskými pozostatkami a s peknou záverečnou scénou ku koncu s rozkladajúcim sa človekom na javisku. (19.09.2008)

David Cronenberg je odjakživa jiný režisér a ukazuje věci odlišným způsobem než ostatní. Jeho vize a nápady, které se projevují efekty působícími velmi reálně, jsou jednou fantastické, aby podruhé byly spíše odpornými. tato nevyváženost je i ve Videodromu, který se věnuje studii nejen lidské touhy po uspokojení, rozkoši, ale také samotnému kultu VHS nebo spíše televizního vysílání obecně. Některé scény nebo náznaky mi trochu připomínají pozdější dílo Cronenberga ExistenZ, které se však dokázalo ponořit do paranoie a chápání reality ještě hlouběji a děsivěji. Videodrom je pokus, který svým paranoidním způsobem reaguje na televizi a její obrovskou rozšířenost a možná i všechny záporné (i zdravotní) vlivy na lidstvo, ale také ukazuje člověka samotného, kterému je představen svět, po kterém začne toužit a on ho prostě musí chtít. Chtěl bych vědět, jak Cronenberg udělal tu scénu s tuším televizí a vlnami na ní ... (05.10.2008)

„Television is reality, and reality is less than television.“ Některé věty nelze tesat do kamene, neboť ani on není věčný.. Stačí jeden podnět, třeba osmimilimetrový a osm centimetrů se rázem mění na osm palců, co vás dostanou osm světelných let od reality. To je lidská transformace prostřednictvím posedlosti. Posedlosti, která kontroluje mysl, aby zničila tělo. Cronenberg, tak jiný, tak svůj, se v podstatě celou kariéru drží jednoho tématu a nutno dodat, že jednoduchost mu při tom sluší mnohem víc, než neopodstatněné mlžení za jasného dne.. Sony, JVC, Toshiba a James Woods. Co se týká značek videorekordérů, neměl člověk na začátku osmdesátých let moc na výběr.. (04.07.2014)

Film je zajímavý i tím, že v jedné z hlavních ženských rolí se zde objevuje Deborah Harry, možná trochu známější jako Debbie Harry, frontmanka skupiny Blondie. A sluší jí i tmavé vlasy. Cronenbergovi se film povedl, je krásnou ukázkou toho, jaký vliv na nás média mohou mít, jak se náš mozek propojuje s obrazy, které jsou nám denně servírovány a my chceme pořád víc a víc a víc. Jenže nikdy nemůžeme dostat dost. Závěrečná smyčka je toho důkazem. (22.11.2013)

Narušené vnímání reality je Cronenbergovo oblíbené téma a stejně jako v pozdějším ExistenZ dokazuje že o něm dokáže nejen sofistikovaně přemýšlet, ale hlavně z něj udělat excelentní hororovou látku. Když v ExistenZ nechal hrdiny propadat se do mnohonásobných virtuálnch realit počítačových her, je jen logické že v jeho ideovém předchůdci bude budovat šílenství hrdiny na základě (ne)reality televizní, přičemž neopomene nadhodit věčnou otázku jaký vliv má či nemá extrémní televizní násilí na lidskou společnost, která ho se zájemem sleduje... a vytváří. Samozřejmě ale stejně postupně všechno zvrhne do pro něj typického hororu se spoustou větších či menších úchyláren s jeho traderkovými "biotech" rekvizitami a mutacemi postav (trochu mi připomíná H.R.Gigera naruby, když staví do popředí syrovost a špínu živé tkáně na úkor elegance high-tech složky). 8/10 (14.10.2009)