Naruto

Pokud nebudu brát v potaz celosvětově známý seriál Pokemon, který většina lidí mojí generace vlastnící TV prostě miloval, byl Naruto první větší Japonské anime se kterým jsem se setkal. Člověk se do toho rychle dostane, sympatické postavy, poutavý příběh a nádherná hudba, to všechno zabalené do světa ninjů. Jediná škoda, že studio bylo tak strašně nenažrané a celý seriál v podstatě potopilo neustálými vsuvkami a brakovými epizodami odlišujícími se od původního komixu ( mangy ). Ve výsledku kvalitní kousek ale ani zdaleka ne nejlepší, za který je často neprávem považován. (17.05.2013)

Sentimentální chvilka mi dopomohla se vrátit k tomuto seriálu a napsat menší komentář :D. Naruto je můj úplně první odrazový můstek na asijskou tvorbu, nebudu-li počítat Pokémony, Digimony a Bayblady. Přijde mi to jako včera, když jsem se kamarádovi u něj doma smál, co že to sleduje za hovadinu. Díval se zrovna na fillerový díl, v němž vařili ramen. U tohoto kamaráda jsem trávil spoustu času, takže netrvalo dlouho a při jeho naruťácké cestě jsem uviděl pár dalších dílů. Po těchto dílech jsem si řekl, že je to celkem zajímavé a zmíněného kamaráda poprosil, ať mi pošle odkaz kde Naruta stáhnu. Poté začal můj asi týdenní maraton, při němž jsem doháněl přibližně 130. díl Shippuudenu. Jak já tento seriál žral. Den a noc pro mě neexistovaly. Miloval jsem téměř všechny postavy a jejich příběh. Později jsem je začal malovat a obklopoval se jejich tématikou. Např. jsem hrál i Naruto Arenu atd. Co jsem si také díky Naruta zamiloval a zůstalo mi do dnes, tak silná vášeň ke klasické hudbě. Soundtrack od Takanashi Yasuhara je minimálně přes 50% kvality Naruta, jelikož dopomáhá většinu scén vyzdvihnout na maximální stupeň. (20.04.2016)

Ano... příběh o nejhorším z nejhorších, který je nejhorší i po 300 dílech právě začíná. Ze začátku si to ale neuvědomíte a koukáte na to dál... Není to přece žádné podřadné anime, když na to kouká tolik lidí a chválí si to. Ale až si to uvědomíte a dostanete se do stavu, kdy to začne být stereotypní, pak vám teprve dojde, kolik jste kvůli takové blbosti ztratili drahocenného času. Píšu o tom, jako by to byl odpad, i když jsou některé díly opravdu skvělé. Takže budˇsi vyberete modrou pilulku a vůbec na to nezačnete koukat, nebo červenou a po pár měsících ztraceného času uvidíte, co to s vámi udělá :). (09.02.2010)

Takhle by to asi vypadalo, kdyby bozi dělali seriál... (jen malá k fillerům, kdo by se na Naruta díval poprvé, nechť přeskočí tu část, kde Naruto pomáhá tomu pobíhajícímu idiotovi a šaší se tam s mečem (tuším) prvního Hokage - do původního příběhu násilně vražený filler totiž totálně rozbíjí soudržnost děje - zatímco v manze všechny událostí logicky navazují, nabírají na rychlosti a někam směřují, díky tomuhle "vkladu" se zdá, že si uprostřed všeho bere Orochimaru a vůbec všechny okolní události dovolenou) (06.06.2007)

S rukou na srdci musím říct, že tohle je seriál, na který já nedám prostě dopustit. Už ani nevím, kolikrát přesně jsem celé anime zhlédla, ale určitě to bylo mockrát, a i nyní po tolika letech jsem schopná si to pustit a stále si to naplno užít a nad řadama scén i pobrečet. S Narutem jsem prakticky vyrůstala a již odmalička to byl můj dětský hrdina, který byl pro mě, jakožto vrozeného pesimistu, obrovskou berličkou v životě. Ve zkratce se jedná o příběh malého klučiny bez rodiny a přátel, který je navíc již odmala všemi lidmi ve vesnici opovrhován a přehlížen. Důvodem je fakt, že v Narutovi byl krátce po narození zapečetěn devítiocasý démon, který napadl vesnici a měl na svědomí nespočet životů včetně čtvrtého Hokageho (tj. nejsilnější ninja ve vesnici), který za zapečetění démona zaplatil svým životem. Lidé se tak Narutovi přirozeně vyhýbali, avšak Naruto dlouho nevěděl, proč tomu tak je. Často tropil lumpárny především kvůli tomu, aby si ho lidé všimli. I přes nepěkný osud si však Naruto vytyčil jasný cíl – a to stát se Hokagem, aby ho všichni lidé začali uznávat jako lidskou bytost. A tak začíná Narutova cesta ninji, který si postupně získává přátelé, avšak zároveň se setkává s řadou strastí, bolesti a ztrát. Celé je to doprovázeno úžasným dějem, napínavými souboji s luxusními schopnostmi a zajímavými strategiemi bojů, nespočtem výborně napsaných záporných a kladných charakterů (Kakashi, Itachi či samotný Naruto) a řadou dojemných momentů na zamyšlení. Nicméně je pravda, že první série může působit docela utahaně (hodně se tam mluví) a budit trochu dětinštější dojem, to však zcela kompenzuje série Shippuden, která je dospělejší a propracovanější. Další věc, kterou na Narutovi miluju je hudba. Nachází se zde obrovské množství krásných instrumentálních soundtracků, které poslouchám doteď. Jako příklad uvedu My Mother and My Father, Tragic či Sadness and Sorrow. Jedinou výtkou je poměrně velké množství fillerů, avšak spousta z nich se dá bez problému přeskočit (sama to tak dělám). Nejoblíbenějšími momenty z první série za mě bude hned ze začátku boj se Zabuzou a pak Chuninské zkoušky. Mnohem lepší momenty jsou pak v již zmiňovaném Shippudenu. Pozorování je sice běh na dlouhou trať, ale určitě to za to stojí… EDIT: ještě bych ke svému komentáři přidala odkaz na video Proč miluju Naruta? slovy člověka, který na anime nekouká. S každičkým slovem ve videu se naprosto ztotožňuji. Pokud si na zkouknutí najdete chvilku času, máte u mě bezvýznamný plusík a kdo ví, třeba si seriál zamilujete stejně jako já... (01.01.2023)