Kancl

Narozdíl od jiných sitcomů, které jsou většinou výhradně pro pobavení, Kancl míchá veselé se smutným tak obratně, že i "scénárista život" musí závidět. Jediný problém spočívá v tom, že si Garetha, Davida, Keitha, Tima, Dawn s manželem, tu těhotnou, no prostě že si všechny tyhle blázny strašně moc oblíbíte, a když se pak podíváte na poslední díl (prokousat se k němu nezabere tolik času, opět narozdíl od jiných sitcomů) bude vám smutno. ,,Život nemá happy endy. Má jenom krátké šťastné okamžiky." (21.08.2007)

Hm, opravdu velmi zvláštní projekt:). Dokumentárně se tvářící sitcom (bez publika) bude pro leckoho opravdu nezkousnutelný... Humor zde je takový... divný. Spočívá hlavně v hlavní postavě šéfa Davida Brenta, který nešetří neskutečně trapnými a hloupými hláškami, kterým se ale nedá nesmát. Celkový dojem mi trochu připomíná některé kancelářské skeče Monty Pythonů, protože tyhle vtípky nejsou třeba kdovíjak vtipné na první poslech, ale když se člověk na celou scénu podívá s určitým nadhledem, uvědomí si, že to je vlastně HROZNĚ vtipné a absurdní.:) Ale nedá se to popsat nějak smysluplně, to se musí vidět. Hodnocení 20.5.2007 - 92%. Evidentně se na to dívali jen fandové british humoru, kteří umí (umíme:)) ocenit takovíhle šílenosti. Už se jen bojím, jak rating klesne, jakmile to začne dávat ČT a uvidí to i spousta diváků, kteří tohle rozhodně nečekají:). Za mě ale 90%. DODATEK PO SHLÉDNUTÍ POSLEDNÍHO DÍLU: Jednak jsem potěšen, že mi tip vyšel a po objevení se na ČT kleslo hodnocení o 10%... Za sebe ale opravuji svých 90 na čistých a bezkonkurenčních 100% a Office se posunul do top5 mých seriálů (i když jich tam je už asi 10:)). Postupem času totiž divák zjistí, že to neni jenom o té srandě, ale hlavně v postavách Tima a Dawn i o neskutečném lidství a problémech, touhách, nejistotách, kterými každý prochází... A konec 12. epizody, kdy poprvé vidíme Davida na kolenou, konečně jako člověka, ne jako tu bestii, co nám svou odporností 11 dílů protahovala bránice, to je jak rána do hlavy. Nemám slov, vivat England, vivat Ricky. (20.05.2007)

Ze začátku jsem sice nemohl trošičku zviknout na herecký projev Rickyho Gervaise a divnou kameru. Po pár dílech jsem si ale na kameru zviknul a Gervaise jsem si přímo zamiloval.Každý týden jsem se těšil na nový díl, ve kterém bude Gervais s Crookem hláškovat a Freeman na ně bude zmateně koukat. Tuhle partu si prostě nejde nezamilovat. (02.09.2007)

Místo, ve kterém se pomalu rozlévá nejlepkavější trapno a kam se rozlije, tam už zůstane. David Brent je přerostlé dítě, trochu šibal, trochu tyran, trochu rasista a velký šovinista. Spoustu těch věcí dělá nezáměrně, ale že by kvůli tomu uškodil méně, to se bohužel říct nedá. Právě v momentech, kdy se snaží někomu zavděčit a kolegové sedící kolem nechápou, co se to proboha děje, jsou kořením, které ze seriálu vytvořilo kult, ale zároveň právě tady se často od obrazovky odvracím, protože takovou porci rozpaků a šílených trapasů zkrátka nedávám. Raději tak mám Tima a Dawn a nenucenou atmosféru jejich upřímného tokání a civilního pomrkávání. A vůbec nejraději mám, když se zvážní. Když mě vývoj událostí zaskočí tak, jako kdyby se něco podobného dělo na mém pracovišti. Všemu hurónskému smíchu a kroucení očima nad existencemi z řad šéfů to dodá na síle a na touze vědět, co bude dál. Vánoční speciál je pak už jen třešnička na dortu, která dokazuje, že Ricky Gervais umí být hrozný dacan, ale stejně tak umí i neuvěřitelně dobře hrát. (05.04.2024)

Ricky Gervais je vskutku neskutečně trapný, nafoukaný, arogantní, chladnokrevný, politováníhodný a cynicko-pokrytecký floutek, který každou minutu, kterou jste s ním, mění vaše sympatie a antipatie k jeho osobě. V jednu chvíli byste mu nejradši za jeho názory dali přes huby, abyste ho vzápětí sebrali polámaného ze země a začali ho oprašovat a litovat, že jste mu nechtěli ublížit. Jindy byste se mu zase vybrečeli na rameni a poklábosili s ním, jenže on by vám řekl něco ve smyslu „jo, to bejvá, nikdo nemůže být tak silný jako já“ a už by měl zase pěst v tom svým ksichtě. Jeho neskutečně trapné fóry snesou ty nejkrutější měřítka trapnosti a mnohdy se zkrátka u obrazovky červenáte jako rak místo něho. On jen v pohodě nasadí svůj úsměv a na moment otiskne svou tvář ve věčnosti, kdy čeká, až se mu někdo zasměje. Leč uznání kolegů nikdy nepřichází. To ale přeci nevadí, on ví, že se všichni v duchu smějí. Kardinální to blb a geniální postava zároveň! Vzhledem k síle a poutavosti jeho postavy by se dalo předpokládat, že veškerou pozornost strhne na sebe a na ostatní spolupracovníky zbude leda tak show „jak co nejvěrohodněji zahrát křoví“. Opak je však pravdou. Ostatní postavy jsou obdařeny vlastní osobností, historií a názory a nejedna vedlejší postava by si zasloužila svůj vlastní komický kanclík. Společně s velkým BLB-bossem však vytváří dynamický koktejl zábavy, která je neskutečně originální a nejeden skutečný kancl plný lidí jakéhokoliv víry, vyznání, rasy a politických názorů by se u něj potrhal smíchy. Kdyby však ve skutečnosti existoval podobný „kancl“ a měl ve svém vedení takové podobné šovinisticko-sexistické prase jako je David Brent, pravděpodobně by do onoho místa udeřil blesk, napálila to do něj Al-Kajda, seběhla by se tam parta afroameričanů s kleštěma a letlampou nebo by do onoho místa byla povolána inkvizice, aby zprovodila ze světa ono cosi, co není lidského, co je zkrátka Ricky Gervais alias David Brent. Jeho zaměstnanci by totiž zaplatili a udělali cokoliv, aby ho viděli svíjet se na pekelném rožni. Pro nezaměstnaného nezaujatého pozorovatele, je to však nehorázná prča… (29.08.2007)