Bylo nás šest

Téměř „kultovní“ záležitost o naprosto nepravděpodobné partě, ve které M.Zounar co do unylosti soupeří s J.Šťastným a především M.Žákovou, má svoje highlights: rozhovor asistenta a studentky v kavárně „Takže, soudruhu Dušane…“, oslavu neexistující výhry ve Sportce „Teď už si dám snad jen tu morovou kost“, Zounarovo „Jdi do hajzlu“ adresované D.Matáskovi či pérování P.Zedníčka režisérem Krejčíkem za přihlížení K.Gotta a mlčenlivého L.Štaidla. Jen mimochodem se ukáže, jak se „pracovalo“ v socialistickém stavebnictví, posílen je i stereotypní obraz Moravanů jako věčně zchlastaných bodrých idiotů, kteří se zabývají převážně zabijačkami. Finis coronat opus- v tomto případě kvílení rádobyzpěvačky H.Janků do závěrečných titulků. Smál jsem se už při premiéře, ještě víc se směju nyní, když jsem na toto dílo náhodou narazil v programu ČT. (02.08.2009)

Je to úplně stejná sračka, jako o pětadvacet let novější Ordinace v Růžové Zahradě a nemůže to omluvit ani nostalgie. A tituková písnička Dalibora Jandy a Heidi Janků, s refrénem "Praha byla, je a bude ráj" je úplně stejně protivná jako Žbirkova titulní z druhého jmenovaného seriálu (a to jsem pražák). Herecké výkony primitivní, scénář pitomý, nemůžu tomu dát jiné hodnocení než té ORZ. (04.03.2010)

"Když do života vcházím, hned všechny dveře otvírám"...pokud jste text známé písničky Dalibora Jandy pochopili, jistě si potykáte i se seriálem, který byl typickým představitelem seriálů pro (socialistickou) mládež. Adamec tyhle seriály uměl, byly trochu točené idealisticky a věděl, koho do rolí z mladých herců obsadit, a kdo mu do práce nebude kecat. Vetchý, Suchánek nebo Roden, ti se v jeho dílech neobjevovali, ale takový Čenský, Navrátil a další poměrně pravidelně a odváděli velmi dobré herecké výkony. Neznamenalo to, že by režisér vždy plnil kvalitu, ale mně se jeho seriály celkem líbily. Rozhodně se na ně dalo dívat na rozdíl od těch dnešních výplodů, na kterých se také jako režisér dost často podílí. Z dnešního hlediska přece jen pohled na tehdejší vzorné, i ty méně vzorné studenty gymnázia a jejich chápavé profesory, přece jenom tolik nenadchne, ale přesto se stále jedná o dobře natočený seriál, na němž už je stáří výrazně znát. 60% (02.05.2012)

Naprosto dementní, nudnej a trapnej seriál, plnej přehrávajících herců a dialogů umělejch jak kozy Dolly Buster. Při sledování mi bylo za herce až trapně. Na druhou stranu, při sledování takovýho Martina "prima vařečky" Zounara jsem se škodolibě smál. Vladimír Dlouhý v roli vysokoškolskýho profesora byl zase spíš k pláči. update 8.9.2013: Občas mě přepadne touha podívat se na nějaký tyhle socialistický telenovely. Sáhnul jsem po tomhle veledíle a letmo jsem se na to podíval. Můj názor se po letech nijak moc nezměnil. Z těch herců působí jakž takž uvěřitelně snad akorát Šťastný. Ale rozhodnul jsem se změnit hodnocení z odpadu na 1 hvězdu, protože mě opět skvěle pobavil Rosťa Kuba v jedný z vedlejších rolí. (20.02.2007)

Scénář je poměrně snaživý, ale co ho likviduje je celkem neschopné provedení - nad občas nesrozumitelnými dialogy nebo trapně nasvícenými nočními scénami se lze pousmát, ale nevhodně zakončené či spíše useklé díly a nijaký závěr (!), to už je rána podpás. Občas to špatně odsejpá, občas vás odradí špatní herci (Buchvaldkův proslov na konci o podprůměrných a průměrných hercích na některé ze zúčastněných sedne perfektně - třeba naprosto prkenná a neschopná Monika Žáková, Šťastný je občas taky na pěst). Naštěstí to vyvažují zase jiní herci, prostě pestré obsazení a řada zábavných cameí (např. Gott jako sukničkář, Krejčík jako cholerik režisér) je určitě plusem a informativní hodnotu pro fanoušky života za komunismu to má (např. procházka po rozestavěném sídlišti, protekce na VŠ od tatínka, šmelinář od Českých drah). Docela mě zaskočilo, že první díl je k uzoufaní příšerně nudný, zatímco pozdější díly už jsou o pár stupínků vejš - to se Adamec probral nebo co? Pamětníky pobaví i výrazný soundtrack od Štaidla a pár hitů od Dalibora, ale místy už mě ty syntetické fujary drásaly nervy. Seriál je mimochodem apolitický (pro sklerotiky dodávám, že oslovení "soudruh/soudružka" bylo společenskou konvencí. Pořád lepší dílo než současné hrůzy. (04.02.2011)