Pokoj bez oken (E02)

Aneb jak pohřbít výborný námět a skvělé herecké výkony idiotskou kamerou a poloamatérskou režií. Renč by si za to měl v duchu nafackovat, protože obou protagonistům házel jeden klacek za nohy za druhým. Když už vypiplali mrazivou atmosféru, tak je přinutil k akční scéně a lá 80. léta, ve kterých byla kamerová zpomalovačka ještě adekvátní způsob jak vystupňovat napětí. To že v brakových céčkách, déčkách a u Uwe Bolla přežila dodneška, mluví myslím samo za sebe. Zbytek, možná až na podivnou hudbu, snese nejpřísnější měřítka. Třetí hvězdičku dávám za hluboké oči Tatiany Vilhelmové. (28.11.2013)

Zajímalo mě zkusit si něco nového – žánr hororu, thrilleru s minimálními technickými prostředky, s nejmenším počtem herců, bez velkých akčních scén. Scénář nabízel východisko pro psychodrama, pro herecký koncert dvou lidí. Společně s Táňou Vilhelmovou a Jiřím Dvořákem jsme si tedy vyzkoušeli, jestli dokážeme utáhnout napětí po celou hodinu. S Táňou Vilhelmovou už jsem pracoval předtím v Polojasnu, pro hlavní mužskou postavu jsem chtěl neokoukaného herce, objevit někoho nového, aby ten „hlavní netvor“ příběhu byl uvěřitelný, a nesváděl diváky k tomu, aby si říkali – ten a ten známý herec hrál psychopata… Na horory do kina rád chodím, ale udělat ho není žádný legrace. Klasik žánru Hitchcock to dokázal udělat napínavé i ve scénách, kde k žádným vraždám nedochází. Prostě dokonale dokázal rozpitvat, analyzovat psychologii toho zločinu, a tam máte strach, i když jde někdo jen po ulici a nic se vlastně neděje. Navodit takový podprahový strach je asi v hororovém žánru to nejtěžší. Ukázat, jak někdo někoho honí s kudlou v ruce, to je ta nejsnazší cesta, jak upoutat divákovu pozornost, ale to není ten pravý „psychologický teror“. Není to jednoduché dostat se tím napětím pod kůži, a rozhodně to není v těch verbálních akcích, ale spíše v tom, co se děje kolem. Filip Renč (19.10.2020)

"Pokoj bez oken" byl pro mě obrovské překvapení...Nečekal bych, že je někdo u nás ( navíc v televizi ) schopen natočit takhle povedený psychothriller. Jistá inspirace "Psychem" je zřejmá, ale není to vůbec na škodu, vždyť "Psycho" je přelomem žánru a uznávanou legendou...Renčovi se za pomoci výborných herců podařilo vybudovat opravdu děsivou atmosféru, potěší i vizuální hrátky s kamerou a kvalitní hudební doprovod...Takže tenhle příběh mohu jednoznačně doporučit. (23.09.2004)

Za mě nejlepší epizoda Černých andělů s velmi děsivou atmosférou, v českých filmech téměř nevídanou. Příběh pojednává o mladé dívce která se stane zajatcem narušeného kastelána na opuštěném hradě. Oproti ostatním epizodám andělů je pokoj bez oken pravým hororem se spoustou napětí a krásnou scenérií hradu Velhatrice. Popravdě nevím jestli se mi víc líbily chladné Velhartice nebo krásná chladná Tatiana. (28.04.2023)

Inspirace Hitchcockovým Psychem je zcela evidentní, nicméně povrchní. Přiznávám, že navnaděný vysokým hodnocením jsem očekával něco pikantnějšího. Renč především neumí správně vygradovat napětí a Jiří Dvořák sice jen lehce, nicméně zřetelně a hlavně zbytečně svého psychopata přehrává. Policisté jednají a vypadají stejně blbě jako ve skutečnosti. Scénář odhaluje tajemství příliš brzy a závěrečná pointa je předvídatelná. Kladem snímku je výkon Tatiany Vilhelmové a samozřejmě prostředí gotického hradu, které nicméně mohlo být využito ještě lépe. Suma sumárum, lehce nadpůrměrné televizní dílko. Celkový dojem: 60 %. Neodpustím si v tomto případě poznámku k chvále na režiséra Filipa Renče od ostatních komentátorů. Renč celou svou dosavadní tvorbou dokázal, že je slušný řemeslník, dobře využitelný pro výrobu videoklipů a reklam a nečekám od něj žádný propadák ani v oblasti hraného filmu. Na druhou stranu ale ještě nenatočil film, který bych mohl označit jako opravdu dobrý a velký - a ani to v budoucnu mě myslím nemá čím překvapit.... (21.01.2008)