Bílý oleandr

Trochu nečekaně jsem se po shlédnutí cítil poněkud depresivně, vše pak napravila následná cigaretka. Působivý a nehollywoodský příběh dospívající Astrid mě strhl s sebou do víru pěstounského života, domácího násilí, risku a společnosti nepřející matky. Alison Lohman jsem uvěřil úplně vše, od přeměny z princezničky na drsňačku, z drsňačky na princezničku, z princezničky na punkerku a z punkerky zase zpět na princezničku. A vůbec celkově je film skvěle obsazen, o božské Michelle je zbytečné se více zmiňovat, Robin Wright Penn jsem poznal až po chvíli, jediná herečka, která mi nesedla byla Renée. Ta se do podobných rolí nehodí vůbec. Jinak ale nemám co vytknout, film skvělý, ale už se na něj asi nepodívám, neměl jsem z něj úplně příjemné pocity. (22.11.2008)

8 / 10 Štruktúrou jednoduchší, no konečným efektom o tom silnejší scenár prenecháva všetkých hercom dostatok priestoru na sebarealizáciu a dáva tak vyniknúť hlavnému motívu filmu: keď sa milá, príjemná a krásna Astrid začne premieňať na pravý opak toho, čím bývala, budete si želať, aby to bol len zlý sen - a po zistení, že to tak nie je, budete scenáristovi želať pomalú, bolestivú smrť v pekle a pomstychtivo dáte jeho filmu o jednu hviezdičku menej - to sa predsa dievčaťu nerobí! (06.11.2005)

Aneb jaké to je, když vaše matka je umělkyně, která jednou zabije svého milence a vy se snažíte dospět a k někomu přilnout/vzhlížet, ale vždy to není ono. Tak přesně o tomhle je White Oleander. Realisticky depresivní film, který zachycuje jak to pravděpodobně mají podobné děti, které se pohybují od pěstounů k pěstounům a jen se snaží přežít či najít sebe sama. Michelle a Alison mezi sebou mají chemii, díky které věříte, že jsou matka s dcerou a hlavně obě dvě tenhle film nesou na svých bedrech a daří se jim to. K tomu potěší pár známějších tváří (Renée, Noah) a přijatelná stopáž, při které se téměř nestačíte nudit. 80 %. (29.07.2014)

Bílý oleandr je, ačkoli nevypadá, náročnější film na pozornost diváka. Několik důležitých věcí se tam uděje pouze jemným náznakem a tak se může stát, že diváka snadno mine pointa. Povídala jsem si o filmu s kamarádkou a ačkoli má všech pět pohromadě, věnovala se během sledování filmu podružným činnostem (jak už to tak někdy doma v křesle my holky máme, neboť ne vždy absolutně soustředěně hltáme vše, co zrovna v telce jede), takže listování časákem a film ji absolutně minul. Stejně jako při první projekci, kdysi, mě. :) (25.01.2019)

Samé ženské postavy a chlapi jen jako záminka pro čistě ženské války. Režie mi přišla nezúčastněná až odtažitá (co taky čekat od chlapa, že? :). Robin Wright Penn i Renée Zellweger tu byly použity jen jako určitý typ, Michelle Pfeiffer měla už i pár silnějších scén a bez Alison Lohman by se to celé zhroutilo jako domeček z karet. Ta má ostatně největší zásluhu na tom, že mé hodnocení je nadprůměrné. (18.08.2006)