White Oleander
Weißer Oleander
Biely oleander
Režie:
Peter KosminskyScénář:
Mary Agnes DonoghueKamera:
Elliot DavisHudba:
Thomas NewmanHrají:
Alison Lohman, Michelle Pfeiffer, Robin Wright, Renée Zellweger, Billy Connolly, Patrick Fugit, Cole Hauser, Liz Stauber, Noah Wyle, John Billingsley (více)Obsahy(1)
Kdybyste se náhodou chtěli zeptat, proč začínám od konce a vracím se na začátek, důvod je prostý. Svoje dětství jsem pochopila, až když jsem dospěla. Bylo jako nedokončená skládačka." Tak Astrid začíná svoje vypravování. Jako dvanáctiletá žije v Kalifornii se svou matkou, krásnou umělkyní Ingrid. Ta své krásy využívá k tomu, aby manipulovala s muži. Jednoho dne ale poruší zásady a bezhlavě se zamiluje do Barryho, který ji podvádí na každém kroku a nakonec opustí. Vášnivá a zlomená Ingrid se mu pomstí a zavraždí ho jedem z bílého oleandru. Je odsouzena za vraždu prvního stupně na 35 let ve věznici s maximální ochranou. Dcera Astrid je pak přesunována z jedné opatrovnické rodiny do druhé... - See more at: http://www.filmplus.cz/program/datum/2015.11.2015.11.29/18614#sthash.scldyW0F.dpuf (Film+)
(více)Videa (1)
Recenze (176)
Drž sa stranou od zlomených ľudí - asi jediná dobrá rada do života, ktorú Astrid dostala. Žiaľ ani túto jedinú dobrú radu nedostala od svojej matky, ale dostala ju od úplne cudzieho človeka. Nuž ale tak to dopadne, keď niekto prepadne absurdnému narcizmu. Astrid muselo stáť veľa síl postaviť sa matke a jej blábolom o výnimočnosti, ktoré ich koniec koncov obe uvrhli len do nešťastia. Filmu teda nemôžem uprieť zaujímavú tému a silný príbeh, avšak obsahová konštrukcia a koncepcia vyskladania celého príbehu spolu s občasnými zábleskami minulosti hlavnej hrdinky ma až tak neoslovili. Na môj vkus to bolo spolu nudne režijne pozliepané. Možno práve vďaka tomu som sa nedokázal úplne stotožniť s pocitmi Astrid a naladiť sa tak s ňou na rovnakú emotívnu vlnu. 60/100 Videné v rámci Season Challenge Tour. ()
Neuvěřitelné, od podobně hodnoceného snímku bych očekával více než tupě vykonstruovaný příběh o dívence, která si nežije jednoduchý život. Jenže od podobného syrového dramatu se očekává nějaká ta sonda do duše, lépe vykreslené charaktery nebo alespoň větší náznaky práce s nimi, je potřeba pohrát si s každým detailem a rozhodně je nutné, aby snímek dokázal působit emotivně. Jenže ani jedna z těchto věcí se v Bílém oleandru nekoná. Alison Lohman je sice půvabná, ale její postava je tak šíleně nesympatická slečna, že pro mě byla muka sledovat její 'životní pouť', co se týče jejího hereckého výkonu, nevěřil jsem jí ani nos mezi očima. Ono vůbec co se týče postav, tak se jedná o veskrze nepříjemné 'trosky', nebo chcete-li obyčejné jedince, což mělo nejspíše vést k jejich jednoduššímu pochopení, či sjednocení. Horší je to ovšem právě s jejich charaktery, naprosto všichni hrdinové jsou ploší, seznámíme se s ženou, která je velice chytrá, čehož využívá k manipulaci s ostatními, s herečkou, jejíž jednoduchost a slabost nezná mezí... Prostě ničím zajímavý film. 40% ()
Příběh a jeho zpracování není zas tak úžasné (řekla bych ***), ale na druhou stranu má něco do sebe, možná v diváka i donutí se trochu zamyslet nad životem a nad tím, jak se asi dívka v takové situaci a prožívající takové dětství může cítit a jak jí to poznamená. K hodnocení zpracování a scénáře ale přidávám hvězdičku za skvělé herecké výkony a pěknou uměleckou stránku filmu. Takže každopádně doporučuji k shlédnutí. ()
Knižní předloha Bílého oleandru disponovala pozoruhodným dramaticko-mysteriózním potenciálem, tak proč ho nevyužít. Silné tajuplné ženy jsou lákavým zbožím sami o sobě. Filmový přepis Petera Kosminskyho sází na uhrančivou vznešenost s kapkou chladného nebezpečí hlavních představitelek. Samotný děj se ve zdánlivě poklidném tempu soustředí na záchvěvy vnitřních střetů prostřednictvím pohybů tváře. Dynamické okamžiky zlomu tím nabírají na intenzitě naléhavých výkřiků životních střetů. Nakonec jde o jeden z nejstarších lidských soubojů při získávání dominantního postavení partnerského soužití mezi mužem a ženou. Hrůzu nahánějící tajemná nálada je budována skrze záměrné nejednoznačnosti vysvětlujícího zastřeného hlasu kněžky eleusinského mystéria. Nevnímám způsob dramatického zpracování jako uchvacující, nebo nedostačující. Pracně vybudovaná mystika často nahrazuje psychologický očistec, skutečný poklad se zjevuje až na samotném konci, leč zůstal nevyzvednut a film tím zůstal pevně zařazen pouze ve spotřební verzi psychologického dramatu. Hlavní postavou příběhu je mladá Astrid Magnussen (zajímavá Alison Lohman), předčasně vyspělá školačka. V tom věku, kdy většinou zcela automaticky nastává revolta proti rodičovské autoritě, pro ni počíná čas hledání sebe sama. Zkoumá hranice a možnosti, vyhraňuje se a získává vlastní zkušenosti. Nakonec, stále nevyzrálá, pokládá tu nejtěžší možnou podmínku. Konec přichází na počátku toho nejzajímavějšího, zůstává prázdnota a svým způsobem i roztrpčení nad samotným způsobem. Ústřední postavou příběhu je Astridina matka Ingrid Magnussen (šarmantní Michelle Pfeiffer), uznávaná umělkyně výtvarného oboru. Spořádané členy spotřební společnosti vnímá jako nepřátelské území a s každým lze podle potřeby manipulovat. Největší zášť se týká mužů a zhrzenost přeměněná v pomstychtivost je v rukách silných osobností tuze nebezpečnou vlastností. Ale každý má svou slabinu a konečné účtování je výrazně odkloněno od soucitného smýšlení. Důležité jsou pěstounky. První je Starr Thomas (dobrá Robin Wright), uvězněná v pracně vybudované iluzi spořádaného funkčního vztahu. Stín minulosti, vědomí křehkosti konstrukce a sílící žárlivost přináší nevyhnutelné vyústění. Druhou je Claire Richards (zajímavá Renée Zellweger), nevytížená herečka s prázdnotou partnerského soužití. Pěstounství je poslední snahou o vlastní spásu. Třetí je Rena Gruschenko (velmi zajímavá Svetlana Efremova), imigrantka s čistě pragmatickým životním stylem. Vše lze zpeněžit a s každým lze uzavřít oboustranně výhodnou spolupráci. Za hlavní mužské postavy je zde dospívající mladík Paul Trout (Patrick Fugit), spřízněná Astridinu duše v pečovatelském ústavu, a Ray Pruitt (sympatický Cole Hauser), partner Starr v bezradnosti citů a vztahů. Z dalších rolí: snaživá sociální pracovnice Martinez (Amy Aquino), vytrestaný spisovatel Barry Kolker (Billy Connolly), odcizený manžel Claire s permanentní služební cestou Mark Richards (Noah Wyle), Ingridina právnička Susan Valeris (Kali Rocha), či Starrin malý rozumný synek Davey Thomas (Marc Donato). Bílý oleandr je solidní drama spotřební společnosti. Svým zpracováním nestrhne, ale dokáže oslovit expresivním výrazem zobrazených ženských tváří. () (méně) (více)
Potenciál filmu byl už od přečtení obsahu velmi vysoký, film se sice povedl… ale pořád se nemohu zbavit dojmu, že se s takového materiálu dalo vyždímat daleko více. Spolu s hrdinkou budeme prožívat útrapy života, které se nám bez sebemenšího varování můžou stát taky. Film také všemi deseti podtrhuje krásná hudba od Thomase Newmana, a herci, kterým jednoznačně velí odzbrojující Pfeiffer v roli nesmírně silné ženy- manipulující a nebezpečné, která se nebojí jít i přes mrtvoly. ()
Galerie (39)
Zajímavosti (7)
- Barbře Streisand bylo nabídnuto režirování filmu a také role Ingrid. (HappySmile)
- Ve filmu je Astridina matka malířka, zatímco v knižní předloze je spisovatelka. Její profese byla změněna, protože ve filmu se lépe ukazuje v tvůrčím procesu malování než psaní. (HappySmile)
- Když Claire ukazuje Alison jeden ze svých filmů, vidíme ukázku z Masakru v Texasu (1994), kde si Renée Zellweger střihla jednu ze svých prvních rolí. (HappySmile)
Reklama