Něžný polibek

Film vskutku nikoho neodsuzuje, ale ani nechválí. Vztah dvou hlavních protagonistů za sebou nechává tolik mrtvol, že konec, ač vypadá jako happy end, nepřináší oddech, úlevu a vyřešení. Naopak dočasnost a neurčitost. (Opravdu bych ho nenazvala "pozitivním ukončením".) Film tím v mých očích získává na hodnotě - varuje se klišé, neproblematizuje jen vliv tradice a náboženství na život jedince, jak bývá zvykem, ale i zamilovanost, která je v tolika současných filmech oslavována. 3,44* BTW: "Loach nikoho nesoudí, nicméně na striktní zachovávání tradičních rodinných hodnot, které (v otázce vztahů, ale i vzdělání) jako okovy svazují životy mladých muslimů narozených v moderním západním světě, nahlíží s větším pochopením než na středověce zpátečnické doktríny katolicismu." Fakt jo, jo? Vždyť Roisinin kněz křičí úplně stejně jako Cesimův otec. Na druhou stranu, pohledu do muslimské rodiny je věnováno víc prostoru, než do církve nebo Roisininy rodiny, takže to zcela vyrovnané není, ale že by se dalo mluvit o pochopení? (27.06.2012)

Balzám pro zamilováného, který věří v diverzitu západní společnosti, jezdí ve starém autě a je imunní proti buranským stereotypům většinové společnosti made in Czech Republic. Škoda že jen Romové a ostatní menšinová etnika, lišící se barvou pleti, potažmo náboženstvím, nemají klima k tomu, aby si troufli na: "Kdo neskáče není Čech..." (04.06.2010)

I druhá generace imigrantů má potíže se soužitím, zde na příběhu Angličanky a Pákistánce. Zdá se mi, že Loach fandil spíš muži, protože právě muslimský Pákistánec je tím, který ve vztahu dělá větší ústupky a je ochoten k větším obětem. Angličanka ho často jen peskuje. Velmi intimně a přitom otevřeně pojaté milostné scény. (07.07.2017)

Až mráz behá po chrbte z toho, aký vplyv má na naše myslenie a konanie náboženstvo - viera, ktorá je v spoločnosti zakorenená od pradávna. Dej je zasadený do súčasnosti, a o to je tento vplyv prekvapujúcejší. Bolo by asi veľmi ťažké rozvinúť film do hĺbky tohto problému a je dobre, že ten figuruje na pozadí. Do popredia stavia dvoch ľudí pochádzajúcich z rozličných kultúr, ktorý sa do seba zamilujú a tým sa spúšťa kolotoč problémov ich začínajúceho sa vzťahu. Ken Loach tým dáva možnosť rozprávať obyčajný príbeh ľudí, podobne ako to bolo u Looking for Eric. Je tu opäť zjavná jeho žánrová vyhranenosť. Vyobrazuje príbeh ľudí na pozadí spoločenského života v určitých podmienkach a zbytočne nemoralizuje o tom, čo je a nie je správne. Necháva veci plynúť tak ako sú. A darí sa mu to veľmi dobre. (07.12.2009)

"To je ono. Moje místo, můj klub. Prostory s různorodou hudbou. Támhle ty u svého klavíru. Dokážeš si to představit? Stovky těl, který se budou vlnit do rytmu. Každej může přijít oblečenej jak chce. Žádná etiketa? Tady si na nic nehrajeme. Všichni jsou vítáni. Kde dostanou kuráž i plachý holky? A mladý, neklidný kluci neutečou." .... Jsem ráda, že jsem se tady nedočkala žádnýho zbytečnýho násilí a že jak Casim tak Roisin byli naštěstí obdařeni inteligencí. Chápu úctu k rodičům, ale nějaký ultimáta, předsudky, předem uzavřený sňatky, kázání a já nevím co ještě, tak z toho mám husí kůži. Něžný polibek není sladkost s umělou příchutí o ničem, ale citlivá záležitost o něčem, takže se k němu určitě zase někdy vrátím. (11.05.2013)