Šťastné a Veselé

Na to jaký to téma mělo potenciál je to nakonec docela nuda. Film se totiž věnuje hlavně postavám, které nejsou zrovna moc zajímavé (teda kromě toho německého velitele) a některé z nich byly vyloženě zbytečné, např. Diane Kruger. Začátek je navíc docela roztahaný a než dojde na onu památnou událost, tak to docela dlouho trvá. Potom je to ale podstatně lepší a film poté nabízí několik působivých scén. Dojmu, že to mohlo celé dopadnout mnohem lépe, se ale nezbavíte. (13.11.2009)

Z válečných filmů jsem vždycky mnohem více preferoval ty, které se zaměřují na lidské osudy na pozadí války, než často odosobněné filmy zasazené přímo do dění na válečné frontě. Tenhle se odehrával na frontě, ale vedle sugestivní atmosféry zasněžených exteriérů ho výrazně pozvedává poselství. Silné humanistické poselství, které pro ten jeden prodloužený okamžik míru člověka potěší i přesto, že film jasně ukazuje, jak se vše po uplynutí největšího svátečního dne v roce spočátku možná rozpačitěji, ale velmi jistě posouvá zpátky k bojům a přestože válečné běsnění s různými přestávkami pokračuje (a ne daleko) pořád, žel... Nakonec ano, i v rámci válečného žánru lze najít „vánoční“ film... silně lidský, ač bez happyendu, určitě s přítomností důležité, neutíchající naděje. K plnému hodnocení a ještě silnějšímu prožitku jsem však postrádal větší propracovanost a rozvinutí postav, které s výjimkou zpěvačky v podání Diane Kruger (a ke konci možná ještě jejího partnera) poněkud splývají v jeden celek a nemají tak moc šancí ani během sledování v divákovi zanechat větší stopu. // Film jsem viděl v originálu a ocenil jsem i autentickou mnohojazyčnost. [75%] (24.12.2022)

První světová válka asi navždy zůstane ve stínu té druhé. I pro filmaře. Podle mě skýtá dosud nevyužitý potenciál, ale chápu, že hollywoodští producenti to vidí asi jinak. Za zfilmování této známé "válečné akce" jsem rád, i když vlastně chybí propracování toho, co jí dává onu výjimečnost. Vše je šablonovitě zcela podřízené humanistickému poselství snímku, ale vlastně jsem ani tentokrát nic jiného od Evropy (a jejího rozpočtu) nečekal. (05.10.2007)

Mám v poslední době štěstí na laciné agitace, v tomto případě tu máme protiválečnou variantu, kterou bych pracovně nazval Vánoční besídka v zákopech s podtitulem Císařpán je vůl. Viníky téměř každého válečného konfiktu jsou samosebou vždy "ti nahoře" , zatímco my, lid obecný a prostý, pouze plníme rozkazy a umíráme v jejich jménu. Připomíná mi to žalostný bekot ovcí jdoucích na porážku, jen s tím rozdílem, že ovce si jatka nezvolila. Tento příměr je sice velmi zjednodušující, nicméně v případě války se mi opravdu pojem kolektivní vina nejeví jako něco nepatřičného. Nemyslím tím pláč nad rozlitým mlékem, tedy soudy PO skončené bitvě, válce či šarvátce, při nichž se krystalizují charaktery jednotlivců, militarista by řekl zocelují, pacifista kurví, ale jen a jen PŘED onou rozmíškou národů, která je posléze vede na bojiště. Každý vůdce , král či ajatolláh potřebuje totiž tu Miloušovu podporu zespodu, budu-li citovat: " A proto je tak důležitý, ta podpora zespodu, aby my jsme mohli říct: Ne my si to přejem, to lid si to žádá, my s tím souhlasíme, s tím lidem. My plníme jeho vůli, a ne prostě, aby my jsme tam byli sami jak kůl v plotě. " Dokud nebude hlavním světovým volebním heslem, na které voličí uslyší, slovo "RESPEKT" budeme stále těmi ovcemi. Proti pacifistickému vyznění filmu ale nemůžu a ani nechci říct ani popel, odvaha oněch jednotlivců vystoupit alespoň na chvíli ze stáda byla a bude v takových situacích vždy obdivuhodná, jednou možná vystoupíme všichni a "mír závladne nad touto krajinou". Nejdřív ale musíme pobít všechny nepřátele téhle myšlenky, jinak to neumíme. Obezřetné čtyři. (25.03.2015)

Na Vianoce 1914 uprostred bojiska, na ktorom sa stretli armády Francúzska, Nemecka a Škótska, sa vďaka pôsobivému speváckemu výkonu mladého nemeckého dôstojníka Nikolausa Sprinka, stalo niečo, čo porušilo všetky nepísané pravidlá vojny. Nepriatelia na život a na smrť si dali pauzu. Stovky vojakov vyliezli zo zákopov, otvorili šampanské, pokecali o živote a rodine, zahrali si futbal, spoločne sa pomodlili a potom sa vrátili k svojim povinnostiam. Snímka, ktorá dokazuje že aj Nemecko malo srdce a že vojaci sú tiež v srdci dobrí ľudia. Krásny filmový zážitok a i keď až tak nevnímate vianočnú atmosféru, mrzí ma, že som si film nepozrel cez vianočné sviatky. (24.10.2022)