Šťastné a Veselé

Jo jo, patetické a vyvolávající jízlivý úšklebek. První světová válka bude vždy ve stínu té druhé. Léta páně 1914. Do zákopů zalehly německé, francouzské a skotské jednotky. Nic si nedarují. Vojáci mrznou, umírají, na dálku se loučí se svými nejbližšími. Ovšem jsou Vánoce a německý tenor zapěje sváteční vypalovačku. Na druhé straně frontových linií se k němu přidají skotští dudáci. I Francouzi odhodí svou národní hrdost. Prostě válečná pravidla šla stranou. Hoši vylezli ze zákopů, popili teplý čaj i šampaňské, pochlubili se fotkami svých dívčin, pokecali o životě, zahráli si fotbal. A pak se vrátili ke svým povinnostem. Jenže teď už to nebude tak jednoduché. Sice to celé drží solidně pohromadě, ale v citové rovině si mě tvůrci nezískali, postavám se pod kůži nedostali. Vizuálně se dalo se zákopy udělat mnohem víc. Atmosféru komorního dramatu si představuji jinak, i omáčky bylo zbytečně moc. Ale chápu, že někoho to zasáhlo, jak asi mělo. (15.10.2020)

Happy Christmas a druhý den se zmasakrujeme. Asi tak to vnímám a proto kromě ještě jiných důvodů mám vyhraněný názor na vánoce, dalo by se říct :"tak si hezky naplánujeme jeden den, kdy budeme na sebe hodný, budeme si dávat dárečky, zazpíváme si a druhý den pojedeme zase postaru". Tohle byl možná jediný den v dějinách, kdy se tři strany daly do kupy a bylo to fajn a to je všechno. Ne, mě to neoslovilo, přišlo mi to místy, jak píše jeden uživatel jako velká agitka na mírové soužití mezi lidmi. Ono to jde pánové i bez těch vánoc, ale to by se muselo myšlení lidí úplně změnit. Jednodenní pozlátko je nezmění. A přidám se i k evěpetře, že zbývá jen naděje, ale co si budeme povídat..............nicméně díky, že alespoň jeden den nebyly lidská jatka. (27.08.2016)

Filmů s tématikou první světové války vzniklo asi tolik, kolik sparťanských ultras má vysokoškolský titul. Sem tam nás sice někdo obšťastnil novou verzí Remarquova románu o tom, že se na západní frontě nic nedělo a to by bylo asi tak všechno. Ale v poslední době filmy z první světové našly způsob, jak bajonetem proříznout filmový pytel a tak filmy jako Příliš dlouhé zásnuby, Rytíři nebes a další mohly vylézt ze zákopů a vzít stříbrné plátno útokem. Šťastné a veselé je film plný lidské hřejivosti o vojácích, kteří na Štědrý večer vylezli ze zákopů a společně si popřáli hezké Vánoce a sami sobě tak připomněli, že i přes to, že žijí jako krysy v díře, jsou stále lidé. Doufám, že tento film u nás začnou dávat na Vánoce, protože o tom to prostě je. Kromě nádherného poutavého příběhu zdobí film ještě hezká hudba a dobré herecké výkony. Škoda že film ztrácí ve finále tempo. Podobné filmy: Hlídka v Ardenách (1992) (19.08.2007)

Mám v poslední době štěstí na laciné agitace, v tomto případě tu máme protiválečnou variantu, kterou bych pracovně nazval Vánoční besídka v zákopech s podtitulem Císařpán je vůl. Viníky téměř každého válečného konfiktu jsou samosebou vždy "ti nahoře" , zatímco my, lid obecný a prostý, pouze plníme rozkazy a umíráme v jejich jménu. Připomíná mi to žalostný bekot ovcí jdoucích na porážku, jen s tím rozdílem, že ovce si jatka nezvolila. Tento příměr je sice velmi zjednodušující, nicméně v případě války se mi opravdu pojem kolektivní vina nejeví jako něco nepatřičného. Nemyslím tím pláč nad rozlitým mlékem, tedy soudy PO skončené bitvě, válce či šarvátce, při nichž se krystalizují charaktery jednotlivců, militarista by řekl zocelují, pacifista kurví, ale jen a jen PŘED onou rozmíškou národů, která je posléze vede na bojiště. Každý vůdce , král či ajatolláh potřebuje totiž tu Miloušovu podporu zespodu, budu-li citovat: " A proto je tak důležitý, ta podpora zespodu, aby my jsme mohli říct: Ne my si to přejem, to lid si to žádá, my s tím souhlasíme, s tím lidem. My plníme jeho vůli, a ne prostě, aby my jsme tam byli sami jak kůl v plotě. " Dokud nebude hlavním světovým volebním heslem, na které voličí uslyší, slovo "RESPEKT" budeme stále těmi ovcemi. Proti pacifistickému vyznění filmu ale nemůžu a ani nechci říct ani popel, odvaha oněch jednotlivců vystoupit alespoň na chvíli ze stáda byla a bude v takových situacích vždy obdivuhodná, jednou možná vystoupíme všichni a "mír závladne nad touto krajinou". Nejdřív ale musíme pobít všechny nepřátele téhle myšlenky, jinak to neumíme. Obezřetné čtyři. (25.03.2015)

Na to jaký to téma mělo potenciál je to nakonec docela nuda. Film se totiž věnuje hlavně postavám, které nejsou zrovna moc zajímavé (teda kromě toho německého velitele) a některé z nich byly vyloženě zbytečné, např. Diane Kruger. Začátek je navíc docela roztahaný a než dojde na onu památnou událost, tak to docela dlouho trvá. Potom je to ale podstatně lepší a film poté nabízí několik působivých scén. Dojmu, že to mohlo celé dopadnout mnohem lépe, se ale nezbavíte. (13.11.2009)