Ballada o soldatě
Ballad of a Soldier
Balada o vojakovi
Obsahy(2)
Teprve devatenáctiletý Aljoša překvapil svého velitele, když na bojišti druhé světové války zneškodnil dva nepřátelské tanky. Namísto vyznamenání ovšem mladík požádá o krátkou propustku do rodné vsi, aby mohl matce spravit střechu. Cestou potkává veterány mířící domů, mladé brance směrem na frontu i mladou dívku, která si jen přeje být od války co nejdál. Dobrosrdečný Aljoša se snaží každému z nich aspoň trochu ulehčit: vyřídit pozdravy rodině, doprovodit zraněného vojáka nebo vyděšené dívce sehnat trochu vody. To vše ho ale zároveň vzdaluje od jeho původního cíle a zdá se, že svou matku nestihne ani pozdravit. Žádného ze zdržení ale Aljoša nelituje, zvláště ne setkání se Šurou... Sovětský válečný snímek o krátkých chvilkách laskavosti v těch nejtěžších časech natočil v roce 1959 Grigorij Čuchraj podle vlastního scénáře, který napsal společně s Valentinem Ježovem. Oba pak za svou práci získali řadu festivalových cen, nominaci na Oscara za scénář a cenu BAFTA za nejlepší zahraniční film. Lyrický snímek o křehkém poutu mezi dvěma mladými lidmi se na krajinu zuboženou válkou dívá smířlivě, někdy s nadhledem nad absurdními situacemi, jindy vážně – většinou však s nadějí. (Česká televize)
(více)Recenze (78)
Plechovka masa, kterou stráže jedí, nese nápis: „americké maso“. Odpovídá to realitě, protože Sovětský svaz byl zásobován v průběhu války dodávkami z USA, hlavně pak přes přistav Murmansk. Film byl nadabován do češtiny již v roce 1961, dabing se však nedochoval.Poté Československá televize Brno vytvořila další dabing a to v roce 1967, s tímto dabingem, který již nese znaky stáří Česká televize film odvysílala v roce 2020. ()
Zajímavé je, že ačkoli se jedná o válečný film, je v něm pouze jedna válečná scéna a to ta, díky níž je Aljošovi povoleno navštívit matku. Zbytek filmu zaplňuje právě tato cesta. Nicméně i přesto se jedná o velice povedený počin, který diváka ani na minutu nenudí. Smutné je také zobrazení Aljošovy matky, která je ihned v úvodu filmu a na konci spatřujeme její zoufalství z toho, že ačkoli se jí syn vrátil, hned ho musí opět pustit do války a její utrpení z toho, že se jí třeba už nevrátí, začíná nanovo. ()
5/10 "Road movie" z Velké vlastenecké. Mladý voják Aljoša v záchvatu strachu v první linii zneškodní dva německé tanky a za odměnu dostane dovolenku, aby mohl matce doma na vesnici opravit střechu na baráku. Po cestě se seznamuje seznamuje s krásnou Šurou a přes počáteční mladické zatměnění a zmatek jeden ve druhém najdou hluboké zalíbení, přestože v dobách války není na cit žádný prostor. Stejně jako ve výsledku na opravu střechy, protože cesta trvá dlouho a je potřeba vyřídit jiné "pozdravy z fronty". Příběh je přímočaře jednoduchý, což pěkně koresponduje s roztomilou nezkaženou tpovahou éměř dětského hlavního hrdiny ve vztahu ke všemu a všem okolo. ()
Ohlédneme-li se za ruskou filmovou tvorbou uplynulých let, tak některým námětům z válečných let nelze upřít poetickou atmosféru a obraznou metaforičnost. Jedné věci si na tomto filmu obzvlášť vážím a dovedu dvojnásob ocenit, že je lhostejný k politice. Kromě toho je zde spousta krásných scén natočených s jakousi něhou. Třeba zborcené naděje ženy v černém, marně čekající na syna. Nenaplněná láska Aljoši a Šury v teskné tónině války je svým způsobem milá. Snad jediná výhrada se vztahuje k úvodní scéně, kde Aljoša utíká a přitom likviduje tanky, která opravdu působí hloupě. Přesto mě film nezklamal a zaslouží si plnou chválu. K čemuž už zbývá jen dodat jen to, že kdo se nezalekne starého ruského filmu, bude určitě spokojen. ()
Jasné je, že tieto tzv. odideologizované sovietske agitky mali slúžiť najmä ľudu Západu na to, aby ukázali, že ide hlavne o ľudskosť, vieru v obyčajného človeka, jeho city a pocity. Je to podobné ako pri Osude človeka (nie je náhodné, že oba filmy vznikli v tom istom roku), hoci každý ukazuje čosi trochu iné: kým Bondarčukov Osud človeka ukazuje nezlomnosť roky zajatého vojaka a stratu jeho blízkych, aby i napriek týmto strádaniam našiel v sebe silu pokračovať ujatím sa vojnového sirotka, tak Balada o vojakovi ukazuje, akí boli prostí sovietski vojaci v čase mimo vojnovej vravy - nezlomní v ceste za vytýčeným cieľom, udatní ak bolo treba, nápomocní až za hrob a po rodnej poľa hrude túžiaci. Lásku, hoc v ošiali pudov, jemne vyznávajúci. Napriek tejto tzv. "neidovej ideologickosti" sú obidva filmy veľmi dobré. Charakterizuje ich podmanivý obraz, efektne a efektívne využívajúci čiernobiele tieňovanie slúžiace dokonalému emočnému podfarbeniu zobrazovaného, presvedčivý strih a suverénne herecké výkony. Oba filmy na mňa pôsobia rovnako silne dnes ako v čase detstva, keď som na ne s vyvalenými očami hľadel v telke, či na školskom filmovom predstavení. ()
Galerie (26)
Zajímavosti (11)
- Režisér Grigorij Čuchraj si v tomto filmu dovolil žádat v tehdejší sovětské kinematografii nevídanou věc - výměnu již jednou schválených a potvrzených herců. Díky jeho umíněnosti se výměna podařila. (Jirka_Šč)
- Časť filmového štábu odišla pre nezhody s plánmi režiséra. (Arsenal83)
- Film sa odohráva v roku 1942, ale hrdinovia nosia výložky zavedené do armády až v roku 1943. Režisér Grigorij Čuchrai to urobil zámerne. Dúfal, že film bude uvedený v Európe, kde sa už vytvoril obraz sovietskeho vojaka-osloboditeľa v tejto konkrétnej uniforme s danými výložkami, a obával sa, že v krajinách, ktoré oslobodili sovietske vojská, by možno, vidiac vojaka v starej uniforme, povedali: „Nie, to neboli tí, ktorí nás oslobodili.“ (Arsenal83)
Reklama