Ballada o soldatě
Ballad of a Soldier
Balada o vojakovi
Obsahy(2)
Teprve devatenáctiletý Aljoša překvapil svého velitele, když na bojišti druhé světové války zneškodnil dva nepřátelské tanky. Namísto vyznamenání ovšem mladík požádá o krátkou propustku do rodné vsi, aby mohl matce spravit střechu. Cestou potkává veterány mířící domů, mladé brance směrem na frontu i mladou dívku, která si jen přeje být od války co nejdál. Dobrosrdečný Aljoša se snaží každému z nich aspoň trochu ulehčit: vyřídit pozdravy rodině, doprovodit zraněného vojáka nebo vyděšené dívce sehnat trochu vody. To vše ho ale zároveň vzdaluje od jeho původního cíle a zdá se, že svou matku nestihne ani pozdravit. Žádného ze zdržení ale Aljoša nelituje, zvláště ne setkání se Šurou... Sovětský válečný snímek o krátkých chvilkách laskavosti v těch nejtěžších časech natočil v roce 1959 Grigorij Čuchraj podle vlastního scénáře, který napsal společně s Valentinem Ježovem. Oba pak za svou práci získali řadu festivalových cen, nominaci na Oscara za scénář a cenu BAFTA za nejlepší zahraniční film. Lyrický snímek o křehkém poutu mezi dvěma mladými lidmi se na krajinu zuboženou válkou dívá smířlivě, někdy s nadhledem nad absurdními situacemi, jindy vážně – většinou však s nadějí. (Česká televize)
(více)Recenze (78)
Svého času buldozer festivalových ocenění po celém světě. Vzpomínám na jeho uvedení v televizi za komančů, kdy jsem si oblíbil nesmírně sympatickou ústřední dvojici mladých herců a nádherné vykreslení jejich milostného vztahu a emotivní vrchol filmu - letmé setkání syna se svojí matkou při jeho opušťáku, kdy ona se s ním skoro nestačí ani obejmout a on už musí zpět na frontu - mi tehdy téměř vehnal slzy do očí. I trocha toho nevtíravého protiválečného apelu nechybí. Krásně zahrané, krásně zrežírované, překvapivě sympaticky "nesovětské" a oproštěné od politického balastu. Velmi pěkný a příjemný film a zasloužený celosvětový úspěch. PS: Škoda, že stará ruská kinematografie je dnes v klatbě, přitom může nabídnout spoustu krásných filmových děl, nejenom stokrát přežvejkaného Mrazíka. ()
Tak tento snímek není nadarmo v rudých barvách. Svoji zemi původu zkrátka nezapře. Kloubí v sobě všechny prvky budovatelských velkofilmů Sovětského svazu. Nechybí neohrožený rudý hrdina, který jen tak při rutinní práci zničí svépomoci dva tanky, a tak byl vyslán na dovolenou (protože kapacita armády si to mohla dovolit) s plnou taškou nejrůznějších dobrot (několik konzerv a slaninu asi z poloviny prasete), protože samozřejmě každý divák ví, že všechny historické prameny se shodují na tom, jaký blahobyt tehdy v Sovětském svazu vládl a že byla radost tam sloužit, protože se všichni měli jako prasata v žitě. Nechybí ani dobrosrdeční sovětští generálové a důstojníci se srdcem na tom nejpravějším místě, kteří jsou na světě, aby vykonávali samé dobré skutky pro své okolí. Ženy i muži byli tehdy reklamou na cudnost a splňovali ty nejvyšší možné morální a mravní požadavky a byli vzorem pro všechny rudé soudruhy. Výpovědní hodnota tohoto snímku je tedy rovna průměrné teplotě v běžné sovětské zimě. Film se mi podařilo získat v nejvyšší dostupné kvalitě. Tato kvalita se ovšem rovnala přiblížně Příjezdu vlaku na nádraží v La Ciotat. Člověk to ovšem soudruhům z východu rád odpustí, protože je známo, že většina financí sloužila tehdy k udržení vysokého životního standardu tamějšího obyvatelstva, takže nezbylo už mnoho prostředků pro zkvalitnění kinematografické techniky. Kromě zmíněných nedostatků to ovšem byla docela milá pohádka ve stylu dobového road movie se sympatickými tvářemi, která byla velmi svižná a potěšila i přátelská stopáž, takže nebylo moc situací, kdy by člověk propadal nudě. Opravdu velmi velmi velmi romantická verze tehdejší situace. Z filmu je cítit, že autor by snad i trošku chtěl podat civilnější příběh, což se mu v rámci některých vztahů snad i daří. Zároveň je ovšem cítit i tlak seshora o alespoň částečné "poruštění" snímku, aby na západě všichni viděli, jak úžasné lidi tam mají a že je jejich režim tím nejlepší na světě. Vznikl tedy poměrně zajímavý kočkopes a já přesně nevím, kam posadit hodnocení, proto dám zbabělé velmi slabé 3 kousky. ()
Ohlédneme-li se za ruskou filmovou tvorbou uplynulých let, tak některým námětům z válečných let nelze upřít poetickou atmosféru a obraznou metaforičnost. Jedné věci si na tomto filmu obzvlášť vážím a dovedu dvojnásob ocenit, že je lhostejný k politice. Kromě toho je zde spousta krásných scén natočených s jakousi něhou. Třeba zborcené naděje ženy v černém, marně čekající na syna. Nenaplněná láska Aljoši a Šury v teskné tónině války je svým způsobem milá. Snad jediná výhrada se vztahuje k úvodní scéně, kde Aljoša utíká a přitom likviduje tanky, která opravdu působí hloupě. Přesto mě film nezklamal a zaslouží si plnou chválu. K čemuž už zbývá jen dodat jen to, že kdo se nezalekne starého ruského filmu, bude určitě spokojen. ()
Plechovka masa, kterou stráže jedí, nese nápis: „americké maso“. Odpovídá to realitě, protože Sovětský svaz byl zásobován v průběhu války dodávkami z USA, hlavně pak přes přistav Murmansk. Film byl nadabován do češtiny již v roce 1961, dabing se však nedochoval.Poté Československá televize Brno vytvořila další dabing a to v roce 1967, s tímto dabingem, který již nese znaky stáří Česká televize film odvysílala v roce 2020. ()
Mé první setkání s tvorbou Grigorije Čuchraje dopadlo velmi dobře. Je to veliký filmař, a jeho Baladu o vojákovi považuji za opravdový film, jen takový je té nejčistší povahy, nikdy nezestárne a jeho čas protéká filmem jako řeka. Film divákovi nabízí spoustu podnětů k zamyšlení, jenž je nedílnou součástí každého vyššího umění. ()
Galerie (26)
Zajímavosti (11)
- V slovenských titulkoch sa uvádza, že vojak povie, že je zo "Soslovky", pričom aj s minimálnou znalosťou ruštiny je zreteľne počuť, že vojak v ruskom origináli povie "Sosnovka". Je to overiteľné aj cez Google mapy, Sosnovka je dedina ďaleko od Moskvy, na Sibíri. (andykanadan)
- V prvý deň natáčania (scéna odchodu z frontu) si Grigorij Čuchraj poranil nohu a nakrúcanie zastavili, no keď znovu rozbehli natáčanie, ochorel na brušný týfus. (Arsenal83)
- Režisér Grigorij Čuchraj si v tomto filmu dovolil žádat v tehdejší sovětské kinematografii nevídanou věc - výměnu již jednou schválených a potvrzených herců. Díky jeho umíněnosti se výměna podařila. (Jirka_Šč)
Reklama