Den poté

Samozřejmě smysluplný film, ale nikoli řešení a žádné přiložení pomyslného polínka do ohně. Takže minulo-li mě uvedení v 80. letech na americké nebo ruské televizi, je můj pohled shovívavější. Vnímám tedy Den poté jen jako exkurz do výrazných filmů existujících v domácím povědomí už před listopadem '89. Jinak bych musela zabřednout do úvah na téma, jak moc naivní je bojovat proti čemukoli filmem, potažmo televizním. (18.01.2010)

Katastrofický film na téma jaderné války mezi USA a SSSR resp. NATO a státy Varšavské smlouvy představuje velmi silné téma. Musím říci, že moje velké očekávání z tohoto filmu se nenaplnilo. Nedočkal jsem se ani věrohodného znázornění války ani precizní ukázky toho, jaký má válka strašný vliv na psychiku lidí. Triky použité při znázornění nukleární katastrofy mi přijdou i na tehdejší dobu slabé. Aby tento nedostatek tvůrci kompenzovali, sáhli dokonce v některých záběrech po autentických záznamech jaderných testů z 50. let prováděných v Pacifiku (nejznámější Castle Bravo) a zamíchali to všechno dohromady. Než takhle špatně, tak raději apokalypsu vůbec nezobrazovat. Ve filmu se objeví i banální chyba, kdy je jedna část pole (blíže kamery) zasažená spadem radioaktivního popela, zatímco druhá není. Než se snažit o výpravný snímek, na který nemám, lepší raději jít cestou zobrazení následků a příběhů postav. Je tu náznak nebo jakýsi pokus jít touto cestou, ale opět bez výsledku. Ač jsem se velmi snažil, nebyl jsem schopen hlavním postavám uvěřit jejich chování. Všechno je to příliš strojené. I jednoduché scény davové paniky jsou až příliš poklidné. Nedovedu si ani představit ten chaos, který by nastal bez větší účasti bezpečnostních složek. I přes všechny neduhy jsem rád, že film na toto téma vzniknul. Domnívám se, že jeden z hlavních důvodů, proč nedošlo k válce mezi USA a SSSR, je právě v existenci jaderných zbraní. Naštěstí i zeleným mozkům došlo, že nukleární válku nelze vyhrát. 40% (27.10.2010)

Dost možná to tak jednou dopadne, protože lidstvo je nenapravitelné a nepoučitelné a můžeme použít slova, která ve filmu zazní, avšak v opačném slovosledu - lidé nejsou blázni, ale šílenci. Den poté je dost depresivním snímkem, sugestivní ukázkou blížící se jaderné války a jejích destruktivních následků. Mě osobně tento počin zaujal více než Vlákna, která se mi tenkrát jevila zdlouhavě. Podobných filmů by mohlo být i více. (08.12.2014)

Zatraceně. Tak trochu scifárna, ale tak napínavá a realistická, že mě s toho mrazilo. Vypukla třetí světová válka, když Sověti napadli Západní Německo. Poté jsou odpáleny řízené střely, které míří jak do USSR, tak do USA. Příběh se odehrává v okolí Kansas City, kde měli Američané odpalovací základny těchto střel a sleduje osudy několika lidí. Všechny ty zprávy nenechávají lidi v klidu, ta bezmocnost, pak panika. A pak to příjde. Bum. A další a další. Kansas City už není. Poté je to o tom, jak se lidé snaží zachránit - je to o naději. Ve druhé půlce tempo trošičku upadá, ale pořád to má takový zvláštní náboj. Ke konci filmu jsou k vidění opravdu drastické záběry lidí. Tento film rozhodně stojí za zhlédnutí a přejme si, aby se to nikdy nestalo. (25.03.2010)

Pôsobivo spracovaný film, predkladajúci divákovi víziu atomového holokaustu na Zemi. Konflikt svetových mocností, ktoré vlastnia jadrový arzenál, môže vypadať presne takto. Ja len dúfam, že si to nikdy neoverím v reálnom živote. Keď začnú vybuchovať atómové bomby je koniec všetkému. A pre tých čo prežijú bude "deň potom" len beznádejným peklom. To je posolstvo tohto film. Peace! **** (11.02.2008)