Den poté

Kultovní sci-fi. Ani radši nechci myslet na to, jak se cítili američtí diváci, když ve své době poznamenané studenou válkou měl tenhle TV snímek premiéru. Že je to americká propaganda? Jestli byl někdo hrr zmáčknout v 80. letech "červené tlačítko", byli to spíš namachrovaná komunistická velmoc Rusko. Že obsahuje rodinné scény přetékající patosem? Tak si představte vaší rodinu v takové katastrofě, jak by se chovala pateticky a směšně. Prostě pět hvězdiček. (23.01.2009)

Den poté byl jednou z největších událostí v americké televizi. Málokdy se na obrazovkách objeví tak nekompromisně intenzivní televizní film, který by vyděsil tolik diváků. Podíl na tom má ale částečně i to, jakým způsobem byl film tehdy v televizi prezentován. Již několik měsíců před vysíláním připravovala televize diváky na to, že uvidí něco zásadního. Film po scéně jaderného útoku neobsahoval žádné reklamy, po jeho vysílání ho doprovázely diskuze o tom, co diváci právě viděli, a vedle toho televize zřídila horké linky s připravenými poradci. Podstatně sugestivnější zážitek o jaderné hrozbě je nicméně o rok novější britský kvazidokumentární televizní film Threads. (16.07.2003)

„Nevím jakými zbraněmi se bude bojovat ve 3. světové válce, ale ve 4. to budou klacky a kameny.“ Albert Einstein…. Stejně jako u Threads film není žádné veledílo, ale „těží“ především z tématu neuvěřitelné lidské hlouposti, kdy mocenské tahanice dospějou až do nukleární války. To samotné by ještě nebylo tak úderné, kdyby nešlo o rekonstrukci událostí, které ve své době měly ke skutečnosti tak blízko. A právě při sledování toho, kam až nás neschopnost dvou velmocí se inteligentně dohodnout málem uvrhly, musí každému tuhnout krev v žilách. Nicméně britská Vlákna ne mě celkově působila silněji, děsivěji a komplexněji. (27.09.2009)

To, čo sa odohralo v tomto filme nie je žiadna utópia, skutočne sa niečo také mohlo a ešte aj môže stať a ako varovanie poslúži tento film naozaj dobre. Po filmárskej stránke je to už ale o niečom inom. Tvorcovia, aj vzhľadom k tomu, že ide o televízny film, sa rozhodli ísť skromnejšou cestou a sústredili sa len na menšiu skupinku ľudí na americkom vidieku, ktorých táto katastrofa zasiahla. Čo je samozrejme škoda, lebo taký New York alebo Moskva by boli oveľa pôsobivejšie, ale to sa nedá brať ako chyba. Viac mi vadilo, že sa o nejakom konflikte medzi USA a Sovietským zväzom dozvedáme len z niekoľkých správ v televízii a onedlho už letia vzduchom desiatky rakiet. Tiež mi vadilo, ako chaoticky je film postrihaný - vidíme scénu, pár dialógov, v ktorých o nič nejde, potom strih, zase iná scéna s inými postavami, zase pár nudných dialógov... Iste, keď má film viacero hlavných postáv, tak musia byť časté strihy, ale toto nemalo hlavu ani pätu. Vzhľadom k téme, o akej tento film je, mi prišiel pomerne nudný, plný typických televíznych dialógov a slabých hereckých výkonov, pre mňa veľké sklamanie vzhľadom k hodnoteniu, aké tu má. Keby som nebol pacifista, tak mu tie tri hviezdy ani nedám. :) (19.07.2008)

Aj tomuto údajne katastrofickému filmu som musel ubrať jednu hviezdičku. Nie preto, že by filmové spracovanie témy bolo až také nekvalitná, ale za posolstvo, ktoré film divákom vysiela. O globálnej termonukleárnej vojne je možné nakrútiť iba film ukazujúci rozdielny čas a spôsob umierania. Všetkých, nie iba v mieste, ktoré si ako vzorku vybral scenárista s režisérom. Všetky filmy, ktoré som na tému globálnej termonukleárnej vojny videl majú spoločný nedostatok v tom, že na takúto vojnu pozerajú očami I. a II. svetovej vojny. Ale vojna, o ktorej je tento film, sa nedá nielen vyhrať, ale ani prežiť. A všetci, ktorí tvrdia niečo iné iba prispievajú k akceptácii názoru, že by sa to mohlo skúsiť, že to možno nebude také zlé, ako sa o tom, píše. Tragédiou je, že každá civilizácia má v sebe zakódovanú schopnosť sebazničenia, pretože disponuje silami, ktoré nedokáže nielen ovládnuť, ale ani pochopiť. (02.02.2019)