Den poté

Záver filmu oznamuje: "The catastrophic events you have just witnessed are, in all likelihood, less severe than the destruction that would actually occur in the event of a full nuclear strike against the United States. It is hoped that the images of this film will inspire the nations of this earth, their peoples and leaders, to find the means to avert that fateful day. " __ Čo viac dodať? Veľmi realistické a pôsobivé spracovanie, ktoré vám nedopraje kvalitného spánku.. teda, aspoň mne nedoprialo. Je pravda, že v poslednej dobe mávam zlé snenie, ale to, čo sa mi v mysli odohrávalo včerajšiu noc (resp. dnešnú) už nechcem nikdy zažiť. Áno, áno, tak silný dopad na ľudskú psychiku dokáže The Day After vyvolať. Avšak, ako vidím, veľa užívateľov porovnáva Den poté s filmom "Threads - Vlákna". Som vážne zvedavý, ktorý z nich vyjde z duelu ako víťaz. Najbližšie premietanie odhalí viac.. __ P.S. Posledných päť minút a predovšetkým konečná scéna dvoch starých pánov dokáže človeka mimoriadne dojať. A obrazové výjavy pri výbuchu atómovej bomby sú zábery, ktoré sa u mňa radia medzi najdrvivejšie za posledné mesiace. __ "Nevím, jakými zbraněmi se bude bojovat ve 3.světové válce, ale ve 4.světové to budou klacky a kameny." Albert Einstein. __ 25.12.2010 - duel skončil remízou, viz môj komentár k Threads (1984). (12.12.2010)

„Nevím jakými zbraněmi se bude bojovat ve 3. světové válce, ale ve 4. to budou klacky a kameny.“ Albert Einstein…. Stejně jako u Threads film není žádné veledílo, ale „těží“ především z tématu neuvěřitelné lidské hlouposti, kdy mocenské tahanice dospějou až do nukleární války. To samotné by ještě nebylo tak úderné, kdyby nešlo o rekonstrukci událostí, které ve své době měly ke skutečnosti tak blízko. A právě při sledování toho, kam až nás neschopnost dvou velmocí se inteligentně dohodnout málem uvrhly, musí každému tuhnout krev v žilách. Nicméně britská Vlákna ne mě celkově působila silněji, děsivěji a komplexněji. (27.09.2009)

Už nevím, jaká momentální ztráta soudnosti mě přiměla se na Den poté podívat a jaký záchvat autodestrukce mě u něj udržel do konce. Filmům o jaderných katastrofách se vyhýbám stejně úzkostlivě jako otevřeným kanálům. A tohle je otřesný film. Ne že by v něm dnešní člověk, otupělý denními porcemi hrůzy, kterou mu dodávají média až domů, viděl něco, před čím by musel zavřít oči a přidržet žaludek. Bez ohledu na všechny slabiny a nedostatky je Den poté film, u kterého vás přímo na solar zasáhne balvan pochopení, že jsou věci, které je není hrozné jen zažít, ale i přežít. A poslední scéna „to je můj dům“, vám navíc zaručí, že na to už nezapomenete. (15.11.2019)

Předně bych rád varoval všechny, kteří se na Den poté teprve chystají: Vyhněte se dabované verzi. Ohavnější české znění jsem dlouho neslyšel. Nicméně i přes tohle zprznění jsem film dokoukal - je to totiž jeden z těch snímků, které by mě upoutaly snad i bez zvuku. Čert vem, že nás úvodní hodinu seznamuje s postavami, které kromě lékaře Jasona Robardse vlastně za jakékoliv vykreslování ani nestojí, protože když "TO" po padesáti minutách přijde, člověk už jen tají dech, spolu s postavami sleduje startující rakety a po ohromném (a trikově skvěle zvládnutém) úderu se seznamuje s jeho hrůznými následky. Není to hezký pohled. A ten závěr... Brrrrr. (28.04.2012)

Dost možná to tak jednou dopadne, protože lidstvo je nenapravitelné a nepoučitelné a můžeme použít slova, která ve filmu zazní, avšak v opačném slovosledu - lidé nejsou blázni, ale šílenci. Den poté je dost depresivním snímkem, sugestivní ukázkou blížící se jaderné války a jejích destruktivních následků. Mě osobně tento počin zaujal více než Vlákna, která se mi tenkrát jevila zdlouhavě. Podobných filmů by mohlo být i více. (08.12.2014)