Třináct rozhovorů o tomtéž

Až příliš tiché a poklidné americké nezávislé drama, které vypráví o tématech typických pro většinu amerických „nezávisláků“, tj. o hledání štěstí, o osudu, o morální zodpovědnosti. Ačkoliv se děj odehrává v několika interiérech i exteriérech, působí film velmi divadelně a ani zpestřující způsob narace nelze považovat za dostatečnou satisfakci. 70% Zajímavé komentáře: Faye, genetique (14.07.2006)

- Co vlastně chceš? - To, co chce každý. Opravdu žít. Probouzet se s elánem. Být šťastný. // - Stejně si připadám nějak neuspokojený, něco mi chybí. Pořád si říkám: Je to všechno - jenom existovat? - A co hledáte? - Už ani nevím. Někdy se dívám studentům do tváře a vidím tam úžas, dychtivost, když se dovídají něco nového. - Musíte mít uspokojení z toho, že je učíte. - To není totéž. Já už to vím. // Spokojenost jsem vždycky pokládal za druh rezignace, přijetí statu quo - jako by člověk všechno vzdal. A já se vzdat nehodlám. // Je to zvrácené: léta si lidé tříbí ducha, vzdělávají se a nakonec se chtějí stáhnout do sebe. ___ Režisérka filmu: "Vždycky mě fascinovalo, jak někdy zcela banální gesto nebo náhoda dokážou změnit směr života." ___ Jsme maximalisti jen ve svých představách a snech a jsme povětšinou minimalisté a realisté ve skutečném životě. Sníme o mnohém, ale spokojíme se často s malým. ___ Occasional glimpse of everyday beauty. (16.05.2011)

Všichni mají strašné problémy, do každé minuty je vmačkaných padesát vnitřních pohnutek, pocitů, všichni hledají štěstí, filozofujou etc.etc. chvílemi to působí až absurdně, ale věřím že spoustu z vás tohle může chytit, na mě byla tato sonda do lidského mozku a srdce strašně intenzivní, nemůžu si pomoct. (11.07.2006)

Zajímavá mozaika poutavých životních epizod o uvědomění si, o štěstí a přístupu k životu. Občas vám proběhne mráz po zádech, občas se podivíte nad scénaristickou invencí a občas se budete (bohužel) i trošičku nudit.. Sice slabnší 4*, ale i tak stále nadprůměrně dobrý film s velmi zajímavým hereckým obsazením a nepříliš extra-dokonalou hudbou... (30.07.2006)

Film je sice o nečem a je zpracován zajímavou formou, nicméně jako celek působí nemastně, neslaně. Záměrem autorky bylo potlačit zprostředkování emocí divákovi a nechat ho, ať si je z filmu vytáhne sám, ovšem myslím si, že v tomto případě je přibrdila až moc. Za normálních okolností by se hrdinové s těmito těžkými životními situacemi nevyrovnávali takto rezervovaně. I přesto se však jedná o poměrně sympatický "malý film" a autorka má jistou perspektivu. (10.07.2006)