Plynové lampy

Výborná Bergmanová a především výborný Boyer. Role téměř šílené ženy se dá uchopit lehce, ale u Boyera jsem si všiml něčeho zvláštního. Po tomhle filmu toho herce nenávidím a to jsem prosím pěkně žádný jiný film s ním neviděl! Tomu se říká herecké umění. Jinak film samotný je takový malý klenot. Vsadím se, že si ani pět minut před koncem nebudete jisti, kdo je vlastně blázen a kdo je úplně normální. Kdo chce koho zabít, kdo koho okrást a kdo má ty nejčistší úmysly. Myslím, že by to fungovalo i v současném filmu. O filmu více než šedesát let starém ani nemluvě. (23.07.2006)

Dokonale promyšlená koncepce, která je názorným příkladem režijního a scenáristického mistrovství klasického Hollywoodu, zejména žánru noir. Motivačně neobyčejně dotažený snímek, kde oslní hlavně přesně zvolené úhly kamery, typizované herectví hlavních protagonistů nebo dusná atmosféra nejistoty, navazuje na tradici paranoidních Hitchcockových thrillerů jako Podezření nebo Ani stín podezření. Tam paradoxně hlavní zápornou roli (podobnou té Boyerové) ztvárnil Joseph Cotten, který si o rok později v Plynových lampách zahrál zapáleného detektiva. Možná sice trochu šablonovitý, ale neuvěřitelně nadčasový snímek, jehož odkrývání jednotlivých motivů a odhalování perfekcionistické dějové výstavby mi činilo nebývalé potěšení. Nehledě na to, že je to prvotřídní psychothriller, i po skoro sedmdesáti letech. (29.05.2012)

Už dlouho jsem nepociťoval takovou nenávist k nějakému filmovému padouchovi, jako tentokrát k Charlesi Boyerovi. Jeho psychické terorizování božské Ingrid Bergmanové (za tuhle roli dostala Oscara) je skutečně hodně působivé. I mladičká Angela "Jessica Fletcherová" Lansburyová je moc dobrá. Zkrátka z výtečně obsazených Lamp je trošku poznat, že jde o adaptaci divadelní hry, ale naštěstí to příliš nevadí. (25.09.2006)

Upřený pohled Charlese Boyera nahání hrůzu ještě po dlouhých desetiletích a to jsem si myslela, že se nikdo netváří vražedněji než má mladší sourozenkyně, když některému jejímu nápadníkovi líčím, jak jsem ji krmila a přebalovala. Takhle má vypadat promyšlené deptání postav i diváka, milí autoři hororů. Vaše purpurové řeky z rozervaných hrdel jsou ve srovnání s nálezem hodinek v kabelce k smíchu. (08.03.2008)

Absolutně průhledné a předvídatelné. Jít to do kin někdy v posledních dvaceti letech, mnoho diváků by určitě čekalo v závěru nějakou "šokující" pointu. Na svou dobu však bezpochyby mimořádný počin, jenž jako psychothriller nadprůměrně funguje i dnes. Samozřejmě hlavně zásluhou ústředního hereckého dua (Boyer měl vyloženě ďábelské charisma) a parádní lehce mysteriózní (místy skoro až snové a hororové) atmosféry, vyčarované skvělou čb kamerou. 75 % (03.06.2019)