Marie Antoinetta

Let Them Eat Cake. Marie Antoinette není komorní historické drama, ale navýsost stylizované vyprávění o niterných pocitech svým způsobem osamělé ženy, která měla tu smůlu, že se musela v 15 vdávat, aby porodila královského potomka a v 19 se stala královnou. Stejně jako hlavní hrdinka stojí mezi "úředními" povinnostmi a svými touhami, stojí tento film na přehnaně pompézních a kýčovitých scénách plných pudrů a pochutin na jedné straně a velice niternými scénami nevyřčené vášně a smutku na straně druhé. To platí i o chytře zvoleném soundtracku, v kterém vedle sebe dokonale koexistuje klasická hudba vedle té modernější, rockové. Kirsten Dunstová nebyla od dob Smrti panen lepší a i když Sofia Coppola svůj malý velký film Ztraceno v překladu už asi nepřekoná, Marií Antoinettou potvrzuje své postavení jedné z nejzajímavějších režisérek vůbec - akorát růžové kalhotky zde vystřídaly růžové dortíky a šatičky, jinými slovy: Marie Antoinetta je další óda na ženskou neschopnost dospět. :) Sofia Coppoová se stává současným Antonionim a Marie Antoinette je její Identifikací ženy. (04.02.2007)

No já nevim, mám z toho velice rozpačitý pocit. Výborné scény a pasáže se zde totiž střídají se scénami nudnými a vlečoucími se. V tom se také odráži skutečnost, že celý film nemá moc pořádný děj a celou dobu vlastně jenom sledujeme život na francouském dvoře očima Marie Antoinetty. To sice není úplně na škodu, ale trochu více děje by neuškodilo. Jinak už ale jenom samá chvála. Kirsten Dunst je vynikající a těžko by se do této role hodila jiná herečka. Moderní soundtrack se do filmu také docela hodil a kostýmy a vůbec celá výprava byla parádní. Celkově je to asi za 70% a asi to ještě někdy zkouknu a možná se mi to bude líbit víc. (18.03.2007)

Docela prijemny prekvapeni. Sofia se nesnazi o nejaky hutny historicky drama a i kdyz jsme v 18. stoleti, celej film pusobi zive, svizne a moderne. Velkej podil ma na tom samozrejme hlavni postava, ktera jde od vecirku k vecirku a furt se jen bavi a Dunst ji zahrala docela presvedcive. No a mozna jeste vetsi podil na tom ma svizna a chytlava hudba. Proste se nic moc neresi, film svizne odsejpa, obcas je to navic docela slusna komedie a krome uz zmineny Dunst tu je fajn obsazeni. Akorat ke konci uz to zacne drobet ztracet dech, to kdyz se Sofia snazi ukazat i nejaky dramatictejsi okamziky a revoluci, jenze to uz pusobi tak trochu navic, protoze do samotnyho konce zivot Antoinetty nevidime a tak je film takovej proste useklej. Ale celkove fakt povedena a zabavna historicka podivana. (25.11.2009)

Scénář: Sofia Coppola .. Rád bych, jenže tentokrát se nepřidám, k vlně nadšenců - snímek mě nenadchl jako dva předešlé z Sofiiny dílny - zejména po dějové stránce je tentokrát dosti vyprázdněný. Děj sleduje nástup světaneznalé a temperamentní Marie Antoinetty na francouzský trůn, kde se její role uzavře do kruhu každodenních rituálů, přísné škrobené etikety a veřejných diskuzí nad sexuálními problémy mladého páru, které jsou jen počátkem historický známých intrik s fatálním následkem. O historii zde jde však opravdu minimálně, navíc kromě honosného prostředí Versailles se nedočkáme nějakých pompézních ruchů doby a záchvěvy Francouzské revoluce, která nakonec semlela i Marii, dolehnou jen sporadicky. Režijně je to kočírované slibně, ale po čase je to dosti únavné. Když se královna nudí či necítí dobře, všechny tyto pocity prostupují do diváka a ten se bohužel také tak nudí. Navíc některé pasáže působí až kýčovitě s na první pohled nehodícím se rock-pop laděným soundtrackem a vlezlou kamerou spíše ruší než gradují vyprávění. 50%. (10.02.2007)

Obdivuji a zbožňuji Sofii Coppolu. Co ona dokáže vytvořit obrazem a zvukem, nikoli dialogy, je ohromující. Její cit pro atmosféru se rovná dokonalosti a detaily, které bezchybně pasují, mě zarážejí. Marie Antoinetta se v jejích rukou stala mojí oblíbenou Královnou, a to jsem do této chvíle znala jenom jméno, nikoli její život a činy. Žena vlastně dívka, která se musí vzdát všeho pro uzavření spojenectví. Začlenit se v cizí zemi, s (pro mě úplně) hroznými zvyky a pravidly, s manželem, který se z počátku zdá, že je gay, společností, která ji odsuzovala, je nad lidský výkon. Pro to se ji nikdo nemůže divit, že vedla takový život. Ač s ní v jistých ohledech nesympatizuji, ale nemůžu tvrdit, že já na jejím místě, bych se nezachovala stejně. A jelikož se bohužel nikdy nestanu Královnou, nemůžu to ani zjistit. Rozhodně děkuji Kirsten Dunst za její nejlepší roli (pro mě, jako herečku ji nemám moc v lásce) a Sofii Coppole, jež mi dopřála nezapomenutelný a dech beroucí zážitek. PS: Nebyla bych to já, kdybych nevyzdvihla momenty týkající se zvířátek.. Scéna s Mopsíkem a ovečkou jsou pro mě nejkrásnější momenty, které jsem za poslední dobu viděla :-) (22.01.2010)