Marie Antoinetta

K Marii Antoinettě jsem už od počátku přistupoval s nedůvěrou už jen z toho důvodu, že vím, co dokážou hollywoodští filmaři udělat s historií, aby ji vyhladili pro film. V tomhle ohledu mě film nezklamal. Když velkoryse opomenu historické nepřesnosti, nemůžu přehlédnout fakt, že všechny postavy filmu byly naprosto povrchní, včetně té hlavní. Přišla M.A. už do Francie jako rozmazlenej fakan, nebo to zní udělala nuda a manželova lhostejnost? Neplnil Ludvík manželské povinnosti proto, že byl na chlapečky, nebo měl problém s erekcí? A takhle bych mohl s otázkami pokračovat. Jinak řečeno, na to, jak byl film relativně dlouhý, jsem se z něj moc nedozvěděl. A to jak ze soukromého života M.A., tak z politického postavení královny, která měla na politické dění v tehdejší Evropě velký vliv. Nejzajímavější událost v životě M.A., tedy její kuriozní smrt, to jsem si také musel domyslet. A přitom si troufám tvrdit, že ne každý je znalý historie natolik, že tuto událost podrobně zná. Sofia Coppola zřejmě spoléhala na divákovu fantazii a představivost ve všech ohledech. Asi žádnou nemám. A nebo mi to u historického filmu opravdu vadí. Ovšem hudba a kostýmy 5*. (29.01.2009)

Obdivuji a zbožňuji Sofii Coppolu. Co ona dokáže vytvořit obrazem a zvukem, nikoli dialogy, je ohromující. Její cit pro atmosféru se rovná dokonalosti a detaily, které bezchybně pasují, mě zarážejí. Marie Antoinetta se v jejích rukou stala mojí oblíbenou Královnou, a to jsem do této chvíle znala jenom jméno, nikoli její život a činy. Žena vlastně dívka, která se musí vzdát všeho pro uzavření spojenectví. Začlenit se v cizí zemi, s (pro mě úplně) hroznými zvyky a pravidly, s manželem, který se z počátku zdá, že je gay, společností, která ji odsuzovala, je nad lidský výkon. Pro to se ji nikdo nemůže divit, že vedla takový život. Ač s ní v jistých ohledech nesympatizuji, ale nemůžu tvrdit, že já na jejím místě, bych se nezachovala stejně. A jelikož se bohužel nikdy nestanu Královnou, nemůžu to ani zjistit. Rozhodně děkuji Kirsten Dunst za její nejlepší roli (pro mě, jako herečku ji nemám moc v lásce) a Sofii Coppole, jež mi dopřála nezapomenutelný a dech beroucí zážitek. PS: Nebyla bych to já, kdybych nevyzdvihla momenty týkající se zvířátek.. Scéna s Mopsíkem a ovečkou jsou pro mě nejkrásnější momenty, které jsem za poslední dobu viděla :-) (22.01.2010)

Sofia Coppola se s ničím nepáře a tak už v prvních minutách nechává svou Marii vejít do světa dvora, intrik, jídla, večírků, prodivných praviděl, smíchu, rozkoše i slz. A používá zajímavé postupy a nadchla mě a já byl unešen. Možná je pravdou, že veškerý ten styl spolu s moderní hudbou trošku zastínil ososbnost, leč dle mě vnímavý divák hledá a najde. Není třeba tlačit na pilu. Jen ke konci filmi už nedrží moc pohromadě a i přes přítomnost vynikajících scén (klanění se davu) musím dát "pouze" 90% :-) (30.08.2007)

Docela prijemny prekvapeni. Sofia se nesnazi o nejaky hutny historicky drama a i kdyz jsme v 18. stoleti, celej film pusobi zive, svizne a moderne. Velkej podil ma na tom samozrejme hlavni postava, ktera jde od vecirku k vecirku a furt se jen bavi a Dunst ji zahrala docela presvedcive. No a mozna jeste vetsi podil na tom ma svizna a chytlava hudba. Proste se nic moc neresi, film svizne odsejpa, obcas je to navic docela slusna komedie a krome uz zmineny Dunst tu je fajn obsazeni. Akorat ke konci uz to zacne drobet ztracet dech, to kdyz se Sofia snazi ukazat i nejaky dramatictejsi okamziky a revoluci, jenze to uz pusobi tak trochu navic, protoze do samotnyho konce zivot Antoinetty nevidime a tak je film takovej proste useklej. Ale celkove fakt povedena a zabavna historicka podivana. (25.11.2009)

Ako žánrovému tradicionalistovi mi vadil absolútny nedostatok historickej atmosféry, ale je mi jasné, že je to úplne nepodstatný argument, pretože Sofia samozrejme nechcela natočiť druhú Kráľovnú Margot, ale len pestrofarebnú tortičku, len akúsi ľahkonohú (až na ten pochmúrny koniec) hru na históriu. Keby som chcel byť hnusný, označím to za klasický ženský intelektuálny film, napĺňajúci ošúchanú schému "žena zviazaná spoločenskými konvenciami sa búri, rieši svoje vzťahy s mužmi a matkou a aby sme tej telenovele dodali váhu, dajme tomu tragický koniec". Lenže to by film nesmel mať tú podmanivú atmosféru, sálajúcu typickým Sofiiným režijným rukopisom, ktorý je čím ďalej vybrúsenejší a dokáže byť fascinujúci. Príjemné, hoci na rozdiel od Lost in Translation nemám najmenšiu potrebu pozrieť si to znovu. (07.06.2007)