Marie Antoinetta

M.A. není zklamáním, ale ve srovnání s předešlými dvěma bijáky Sofie Coppolové asi bohužel neobstojí. Marie Antoinette je silná jako intimní pohled na život ženy, která si musela vzít člověka, jehož jí vybral někdo jiný, a která musela otěhotnět, aby splnila nároky na ní kladené. Coppolová zručně inscenuje často až směšné dobové rituály, nechává nám nahlédnout pod pokličku královského života, který i přes materiální přebytek nemusel znamenat štěstí. Emoce hlavní hrdinky jsou vylíčeny skvěle, tak jak to Coppolová umí, nemůžu si ale pomoci, současná hudba se sem nehodí. Nepřijde mi to ani inspirativní, ani provokativní, jen zbytečné a rozptylující. Snad v jednom momentě mě tenhle přístup zaujal - a to když na minutu spustili The Strokes. M.A. je místy maličko zdlouhavá, možná trošku chladná, ale určitě nenudí. Uvidíme, jaký dojem budu mít z druhého zhlédnutí. To si ale nechám na velké plátno. P.S. Viděno z DVD screeneru. (09.12.2006)

Moje milovana Sofia opet nezklamala. Ano, nejsme svedky takovych svezich napadu jako v pripade jejich dvou predeslych filmu, ale opet je nam tu predlozen velky film, ktery se vymyka soucasne bezne produkci. Jen se mi dle komentaru zda, ze hlavne od muzskeho publika zustava trochu nepochopen. Tento film neni od toho, aby nas nejak poucoval, aby nam daval velka poselstvi ci aby nam daval pricinu premyslet nad velkymi dejinnymi udalostmi. Sofia je zena a jejimi hrdinkami jsou zeny, v tomto pripade jedna historicky vyjimecna, ovsem svoji podstatou stejna jako vsechny ostatni. Zena, ktera byla vychovavana pro vyssi principy, nez mohli zazit a chapat jeji vrstevnice, ale ktera pochopitelne touzila i po obycejnych vecech, jako kazda jina zena. Zobrazena "nuda ve Versailles" nema vzbuzovat soucit ci snad odpor k lepsi spolecnosti. Tato nuda je privilegium a zaroven dan za zodpovednost, kterou vedouci vrstva spolecnosti nesly na svych bedrech (a kterou v ocich svych poddanych dane doby nezvladli, ale to je jiz jiny pribeh, ktery ani Sofia nechtela resit, jen taktne naznacila, ze historicka pravda asi neni uplne pravdiva). Stejne tak je lacine odsuzovat dobove ritualy jako "smesne", kazda doba a kazde spolecenstvi ma sve ritualy - jeste za prvni republiky studenti museli cekat povinnych 15 minut na prichod prednasejiciho, z cehoz plyne uslovi akademicka ctvrthodinka... Sofie skvele klade jeden obraz za druhym, s citlivosti ji vlastni. Velky pocet a delka scen, v nichz M.A. nepromluvi je drazdivy a prispiva k jakemusi nevyrcenemu napeti ve filmu, stejne jako sceny v nichz programove uriceny posel ci sluha oznamuje nejakou velikou dejinnou udalost. A zaverecny part, kdy plebejska rebelie se dostavi az do Versailles, je navysost sklicujici, ovsem stejne citlive davkovany, jako kazdy jiny aspekt tohoto snimku. Pripojil bych se snad jen castecne ke kritice soundtracku - klasicke melodie v kombinaci s modernimi nepusobi prekvapive extra rusive, i kdyz par jich ubrat by neskodilo (hlavne ve scene na maskarnim bale a v nasledujici scene pri jizde v kocare pusobi opravdu nevhodne). To je snad jedina vytka tomuto skvelemu snimku, uz ted se tesim na dalsi projekt teto slecny, ktera je dle meho nazoru jednim z nejtalentovanejsich reziseru nasi doby. (06.01.2007)

Scénář: Sofia Coppola .. Rád bych, jenže tentokrát se nepřidám, k vlně nadšenců - snímek mě nenadchl jako dva předešlé z Sofiiny dílny - zejména po dějové stránce je tentokrát dosti vyprázdněný. Děj sleduje nástup světaneznalé a temperamentní Marie Antoinetty na francouzský trůn, kde se její role uzavře do kruhu každodenních rituálů, přísné škrobené etikety a veřejných diskuzí nad sexuálními problémy mladého páru, které jsou jen počátkem historický známých intrik s fatálním následkem. O historii zde jde však opravdu minimálně, navíc kromě honosného prostředí Versailles se nedočkáme nějakých pompézních ruchů doby a záchvěvy Francouzské revoluce, která nakonec semlela i Marii, dolehnou jen sporadicky. Režijně je to kočírované slibně, ale po čase je to dosti únavné. Když se královna nudí či necítí dobře, všechny tyto pocity prostupují do diváka a ten se bohužel také tak nudí. Navíc některé pasáže působí až kýčovitě s na první pohled nehodícím se rock-pop laděným soundtrackem a vlezlou kamerou spíše ruší než gradují vyprávění. 50%. (10.02.2007)

Když ani Sofia Coppola neví o čem vlastně vypráví, jen stěží to pozná i samotný divák. Biografie to nebyla. Ani kostýmní drama. Natož historická freska. A na osobní výpověď to mělo až příliš málo indícií. Film, který nemá co říct a který ani neví čím je. Na druhou stranu dělat na tomhle snímku jako výtvarník, tak potom bych mohl spokojeně umřít. (18.09.2008)

Moderne spracovaný a aj tak takmer autentický historický príbeh o veciach vážnych a neveselých, trpkých a skľučujúcich , z obdobia plného nepokojov a kríz; a cez to všetko je spracovaný nonšalantne, galantne, ale hlavne bezstarostne a usmievavo, a celý hrá tými najkrajšími farbami a doprevádza hudba, ktorú by ste do historicko-biografickej drámy nikdy netipovali. Tým nechcem povedať, že dramatické okamihy z filmu vyprchávajú. Práve naopak. Množstvo spletitých scén len poukazujú na rozvrátenosť vtedajšej situácie a hlavne najvyšších spoločenských vrstiev a umocňujú dramatický podtext filmu. Kirsten Dunst sa v tejto roli našla dokonca tak, že ako Mary Jane ju už dokonca ani nemám chuť štvrtýkrát vidieť. Sofii verím aj naďalej. 80%. (10.04.2009)