Kamera:
Jiří LebedaObsahy(1)
Husákovská normalizace očima Helenky Součkové, žákyně 2. třídy ZŠ v Ničíně... Když v roce 1998 poprvé vyšla útlá knížka Ireny Douskové s poněkud tajuplným názvem "Hrdý Budžes", málokdo tušil, jak velké popularity dosáhne. Příběhy Helenky Součkové, žákyně 2. třídy základní školy, trpící hloubavostí a nadváhou a potažmo i nastupující husákovskou normalizací, se odehrávají v tehdejší stranické baště – uranové Příbrami. Bylo proto logické, že právě příbramské divadlo uvedlo Helenčiny příběhy na divadelní scénu. A našlo si, jak se ukázalo, i geniální představitelku hlavní hrdinky. Bára Hrzánová byla za tuto roli v roce 2003 odměněna Cenou Thálie. Česká televize představení zaznamenala ještě v tomto roce a od té doby je s velkým diváckým ohlasem reprízováno dodnes. Základem inscenace je knížka spisovatelky Ireny Douskové, která popisuje – do jisté míry autobiograficky – zážitky osmileté Helenky s husákovskou normalizací. Bára Hrzánová se podle svých slov s postavou Helenky z herecké rodiny snadno ztotožnila. Protože jestliže Irena Dousková vyrůstala v divadle ovládaném příbramskými komunisty, pak malá Bára Hrzánová učinila tutéž zkušenost, ovšem v divadle v Českých Budějovicích. Pokud si chcete s nadhledem a humorem (a možná i s trochou nostalgie) zavzpomínat na dobu před více než třiceti lety, jsou k tomu Helenčiny příhody z počínající normalizace na uranovém maloměstě jako stvořené. (Česká televize)
(více)Recenze (280)
Len tak mimochodom som pred pár rokmi zachytil, že Hrdý Budžes je Hrzánovej výstavný kus, ale nevenoval som tomu zvláštnu pozornosť. Dnes som si Hrdého Budžesa pozrel a veľmi dobre som sa zabavil. Je to výborne napísané, nedokážem pochopiť, ako sa môže niekto naučiť toľko textu a prakticky dve hodiny nezísť z javiska. Tiež som sa zamyslel nad tým, ako asi hru vnímajú diváci narodení po. Moja spokojnosť samozrejme nebola absolútna a malú výhradu mám k akejsi kŕčovitosti, ktorá napodiv bola väčšia v reakciách divákov, než pri dianí na javisku. ()
Na střední škole jsem to moc nepobral, především mi neseděli představitelé rodičů...zdáli se mi příliš mladí a ne úplně dobře hrající. Pak se mi ale naskytla možnost seznámit se s Bárou Hrzánů a vidět toto představení naživo a to přímo z divadelní kabiny mistrů světla a hudby v jednom divadélku, kam Bára často jezdí a cítí se tu jako doma. A byla to prostě pecka. Rodiče konečně ve správném věku a Bára si tam přidávala vlastní vsuvky...např. když se její postava válí ve "sněhu", tak tam sebou práskla ještě navíc se slovy "já si to dám ještě jednou", aniž by to rušilo, prostě to sedlo do role. Posléze jsem viděl i pokračování tohoto kusu, kde už Helenka je starší paní a onemocní vážnou nemocí. To bylo drsný, vážný a tragikomický, ale neuplně špatný, jen ten proncipál Honza Hrušínksý nebyl slyšet ani do první řady, natož k nám do kabiny. ()
Viděl jsem to už kdysi dávno a už tenkrát žádné velké nadšení. Po letech to samé, akorát jsem navíc koukal na to, kolik zbývá do konce. Ale přitom to nebylo špatné. Některé kecy (a že jich tam bylo) se povedly a dalo se i zasmát. Ale ne tak moc, jak publikum v divadle. Už mě taky nebavilo, jak se tam pořád opakovala situace, že říká nějakou pitominu a je to sranda a pak najednou zvážní... a pak zas pitominu a zvážní a pak zas a zas. Ale hlavně co, tak jak pořád říká místo maminka "Kačenka". A to tam bylo tolikrát, že začínám být na to jméno alergickej. Ale jinak to nebylo špatné představení a Hrzánovou jsem tentokrát taky celkem snesl... akorát že pořád to je divadlo a to mě nikdy moc nebradlo. ()
Těžko mohla Irena Dousková doufat v lepší představitelku hlavní role, než je Bára Hrzánová. Thálie za její výkon v této divadelní inscenaci je naprosto zasloužená, protože Hrzánová hraje mladou Helenku Součkovou tak přesvědčivě, že chvílemi si člověk ani neuvědomuje, že její postava je ve skutečnosti asi o třicet let mladší… Hrdého Budžese jsem viděl několikrát a přesto se vždy pobavím – kdo neviděl, měl by to rozhodně rychle napravit, protože neví, o co přichází… :) ()
...přesně si pamatuju, jak jsem v r. 1969 poprvé letěla letadlem (vyhlídkový let nad Prahou jsem dostala k 6. narozeninám) a místo užívání si jsem se celou dobu bála, že nás "sestřelej Rusáci" - protože doma dospělí pořád mluvili o přepadení a ruských tancích .... Nádherně vystižené dětství v socialismu, kdy jsme od rodiny pochytávali jen drobky informací, ale i ty musely být "tajem". A Bára Hrzánová je samozřejmě dokonalá ! ()
Galerie (8)
Zajímavosti (6)
- Podivný název hry je (jak je ve hře konečně vysvětleno) zkomolenina prvních veršů básně A hrdý buď. Tuto báseň napsal jeden z nejklasičtějších komunistických veršotepců, Stanislav Kostka Neumann, a celá zní takhle: A hrdý buď, / žes vytrval, / žes neposkvrnil ústa ani hruď / falešnou řečí. // Takový byl můj lid / s kosou a kladivem. / Na jitřní čekal svit, / čekal a věřil. // Úrodu novou sklidí sám, / sám se svými. /Jděte mu z cest. Staví chrám / bratrské doby. (gjjm)
- Bára Hrzánová (Helena Součková) najezdila na pionýrském kole během 500 repríz přes 10 km. (Keldak)
- Při předávání cen Thálie roku 2003 Barbora Hrzánová (Helena Součková) řekla: "Říkat na veřejnosti, že Rusáci a komunisti jsou svině, akorát se to nesmí říkat, to je takový blaho po těch letech," čímž citovala repliku z této divadelní hry, avšak bylo na ni podáno trestní oznámení za hanobení rasy a národa. (JoranProvenzano)
Reklama