Smrtihlav

Alex Proyas, ano, ten Proyas, při jehož natáčení filmu Vrána zvláštní shodou okolností přišel o život herec Brandon Lee, se po nějaké odmlce vrátit s vizuálně vypiplanou scifi záležitostí s temným vyzněním, ale prázdným dějem. Když to tak vezmu, film mohl být klidně němý, a vyšlo by to nastejno. Vizuál na tu dobu opravdu radost pohledět, ale o to horší děj, který třeba milovník scifi ocení a bude se nad ním tetelit blahem, ale pro srozumitelnost ostatních, ne až tak scifi diváků, je nutné film opatřit nějakým manuálem. Ztratit se v ději je maličkost, ale horší je opětovně se v něm najít. Proyas jako vypravěč selhával vlastně od počátku své režijní kariéry. Filmů netočí kvanta, objeví se většinou po několika letech, ale vždy mají jeho filmy jeden společný faktor. A tím je dokonalá vizuální stránka. Děj jeho filmů nestrhne, snad jen "prokletá" comicsová "Vrána" ukázala sílu jeho režijních schopností. Ostatní jeho filmy mě míjí, včetně podivně nedotaženého Smrtihlava. 40% (13.06.2012)

Zatraceně temným retro-prequelem k Matrixu se vydáte po svých vlastních stopách, až na dno ztracené duše. Nebo jen zapomenuté? (Bylo mi povědomé to sklepení s akvárii – jako bych tam už někdy byl.) Je to divné. Slunce se někam ztratilo. Bloudím tímhle zšeřelým městem (a filmovou databází) už mnoho týdnů, "jsem vzhůru celou věčnost, ale noc dosud neskončila." Asi bych taky potřeboval „vyladit“. A hodinky s dvacetičtyřhodinovým cifrerníkem, abych nemusel pořád řešit, jestli je právě AM či PM. Taky listuju svým deníčkem, ale jsou tam jen samé bílé listy. Ovšem tu barovou zpěvačku, Murdochovu manželku Emmu (již brzy Annu), tu si pamatuju! Kdysi dávno jsem ji totiž tajně miloval. A vzadu ve skladišti za restaurací Fat Moe jsem ji šmíroval, když vložila desku do gramofonu, při hudbě nacvičovala baletní krůčky a nakonec se z těch baletních šatů převlékala. Věděla, že ji šmíruju, ale stejně mi dovolila, abych na okamžik zahlédl její nahé tělo. Bylo nám oběma čtrnáct roků... Na tu chvíli si vzpomínám jasně a zřetelně, i po třech desítkách let. Pořád jsem to přece já! (Jsem?)        Pane Alexi Proyasi, vaše Vrána mi kdysi úplně rozklovala duši, ale teď, v Dark City, teď jste mě vážně vyladil! A kdybyste si odpustil ten finální telepatický pingpong, a film skončil po slovech doktora Schrebera: „Přijdeme na to Johne. Možná, že jednoho dne pro tebe budu pracovat“, bylo by to vyladění stoprocentní. Takhle jen za 90%. (16.10.2013)

Jednoduše skvost. Viděl jsem jej poprvé v roce 1998, kdy u nás byl uveden na VHS. Tenkrát mě ještě tak nenadchnul, ale po letech - BOMBA! Dark City (Smrtihlav - fuj!!!) je o nadvládě mimozemské rasy. Tedy né strojů, jako v o rok pozdějším Matrixu, ale jistá spojitost tu je. Dark City nepotřebuje ke svému příběhu žádné kung-fu, přesto je náležitě dynamický, lze říct i akční, i když klasickou akční scénu v něm nenajdete. I Rákosníček by čučel, jak by se zde dala krájet atmosféra. Dark City je vyjímčný "nádhernou" výpravou, "nasvícením", svižnou režií, ale hlavním kladem je příběh a jeho vyústění. Překvapující pointa vede k zajímavému finále, které vypadá, jakoby později inspirovalo Wachowski brothers k závěru Matrix Revolutions. Působivé triky (a vůbec celý film) vypadá značně draze, ale skutečnost je jiná. Herecké obsazení je také milé. Z mnohých se časem vyklubaly známé osobnosti. A málem bych zapomněl na hudbu Trevora Jonese, která dodává filmu potřebný akční šmrnc. (19.05.2006)

Vskutku hodně zajímavý námět, ne nepodobný Matrixu, resp. jak říkají jiní uživatelé, je vidět, kde se slavnější kultovní počin inspiroval. Pochválit musím celkové ztvárnění a tíživou atmosféru, která mi lehce připomínala i snímek 1984 či THX 1138. Troufám si říct, že ve filmu jsou zastoupeny všechny žánry, které jsou tu uvedeny. Smrtihlav (originální název je výstižnější) je příjemným překvapením, jež se z původního tří hvězdičkového dojmu vypracovalo na o jednu hvězdičku lepší hodnocení. (09.10.2018)

Sice mam radsi Vranu, ale i tady se Proyasovi povedlo stvorit paradni film. Skvelej a originalni pribeh a jak se dalo i podle nazvu cekat, taky hodne temnej, kde vetsinu casu clovek moc netusi, co se to vlastne deje a postupne do sebe vsechno zapada, sem tam nejaka drsnejsi scena a charismatickej Sewell v hlavni roli. Z vedlejsich me potesil Kiefer, kteryho normalne moc nemusim. To vse navic s hodne obstojnyma trikama, zaporakama, co vypadaj jak cenobiti, paradnim soundtrackem a hlavne od zacatku do konce skvelou temnou atmosferou. Lepsi 4*. (08.11.2009)