Smrtihlav

6 / 10 Proyasova onánia nad tmavým celuloidom vyzerá vo výsledku rovnako rozpačito, ako pubertiak nachytaný s rukou v nohaviciach. Smrtihlav je film, ktorý drží diváka pri živote jedine neuveriteľne našliapnutým úvodom, v ktorom sa načrtne hneď niekoľko záhad a tajomstiev čakajúcich len a len na to, kým ich hlavný hrdina rozlúskne. O čo väčšie však bude vaše sklamanie, keď koniec toho všetkého nebude ani zďaleka taký uspokojivý, aby prekričal všetky tie hluché a nezáživné miesta, ktoré mu predchádzali. A nezachraňuje to ani obstojná réžia umne vykrádajúca Scottovho Blade Runnera, či slušné herecké obsadenie; tomu totiž vládne (aspoň podľa miesta v titulkoch) Rufus Sewell, ktorého nevýraznosť sa smie porovnávať snáď len s jeho nesympatickosťou. Škoda, tak zaujímavý námet by si zasluhoval trochu lepšie zaobchádzanie. (18.02.2006)

A pak že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. Jestliže původní Proyasova Vrána byla temná, depresivní, zajímavě stylizovaná a příběhově "nevšední", o Dark City to vše platí v podstatě dvojnásob. Velmi pochmurná a nepříjemná vize světa ovládaného plešatými mimozemšťany, kteří jsou alergičtí na světlo, umí ohýbat fyziku ve svůj prospěch a mají motiv, který i po delším zamyšlení nepůsobí nelogicky a nesmyslně. Samozřejmě, single hrdinu předurčeného k provedení revoluce a poražení neporazitelných už jsme párkrát viděli, ale pokud je vše okolo natolik vkusně načančané, promyšlené a neokoukané, malé klišé nikdy nemůže uškodit. A Jonesův soundtrack nemá v rámci žánru chybu :)) 85% (24.12.2013)

Nápad, který, zdá se mi, trochu využil o rok později Matrix, stojí na myšlence světa ovládaného někým jiným v pozadí. Alex Proyas dovedl do extrému depresivní atmosféru tím, že se všechno na plátně odehrává v noci a navíc v poměrně stísněných kulisách (některé domy navíc jako by vypadly z nějaké Orwellovy knížky), takže depku a tápání si užijeme opravdu do sytosti. Navíc výborně zvolení herci hlavním hrdinou počínaje (jeho přivřené oko jenom krásně dokresluje všechno, co se mu stalo) a psychiatrem - Keiferem Sutherlandem k nepoznání - konče. Je škoda, že režisér nedokázal dotáhnout závěr k mému úplnému uspokojení a že některé triky značně váznou (malý rozpočet?). Ani naznačená symbolika a mytologie (spirála, historie a původ cizí rasy) nebyla úplně dotažená, přestože umožňovala docela zajímavý rozbor a nabízela potenciálně velmi zajímavou odbočku z hlavní vyprávěcí linie. Je to trochu škoda, protože přestože se "Smrtihlav" sám inspiroval mnohými díly z minulosti, sám se stal inspirací pro mnohé novější filmy, nakonec mnohem slavnější a úspěšnější. (10.11.2010)

Sice lehce Béčkové, ale i tak velmi zajímavé temné sci-fi které stejně jako Matrix vychází z narušování lidského vnímání reality, resp. přímo odtržení mysli lidí od skutečného světa. Ale zatímco Matrix se více drží kyberpunkového Neuromancera od Williama Gibsona, ve Smrtihlavovi jsem vyloženě viděl paranoidní vize P. K. Dicka s jeho neustálými pochybnostmi o existenci objektivní reality a vidinami o působení "cizích" a "nadpřirozených" vlivů. 7/10 (07.01.2008)

Smrtihlav vznikol o rok skôr než oveľa známejší sci-fi Matrix. Porovnanie oboch snímok ukáže, že transexuálni súrodeneckí úchyláci Wachowski okopírovali mnohé motívy aj celkovú štylizáciu Proyasovho diela. Vďaka fenomenálnym akčným sekvenciám sa však z Matrixu stal celosvetový hit, zatiaľ čo Smrtihlav skončil ako komerčný prepadák, ktorý neprávom upadol do zabudnutia. Už nie práve čerstvú snímku, ktorá nezapadá do mojich obľúbených žánrových skupín - vyložene nenudila, ale depresia, ktorá by sa mala dostaviť, neprichádzala, zo všetkého najviac mne príbeh mesta bez slnka pripomínal drsnejšiu rozprávku. Jednoducho sú filmy, ktoré sa musia vidieť v pravý čas, najlepšie v roku, v ktorom idú do kín. Pritom predstavuje intenzívnu žánrovú skratku z nemého expresionizmu cez tech-noir ku kyberpunkovým víziám budúcnosti. (07.10.2019)