Román pro ženy

Konečně (po dlouhý době) český film, z kterého jsem naprosto unešená. Dialogy u kterých mě rušil vlastní smích a nádherný poučky pro život .Pravý český buran myslí v posteli na sebe „ten se mi poved“ a nad povzdechem Laury „Nejvíc jsem ho milovala, když mlčel“ tak pod to bych se ráda podepsala!!! “ A život, to je taky škodolibý prevít „To snad není možný Pažout. Okamžitě vypadni z toho dětskýho pokoje!“ . A co mě uklidňuje, že i v zahraničí není po čem šáhnout „Já si přece nevezmu někoho, kdo volil Bushe“ Michal Viewegh musel být v minulým životě ženská a já si jdu koupit jeho knihu!!! (03.06.2005)

Už dlouho jsem nezažil takový rozpor mezi mým očekáváním a výsledkem. Podle ukázek, recenzí a fotek jsem čekal vkusnou romantickou komedii á la Deník Bridget Jonesové, tipoval jsem, že mě bude bavit Simona Stašová a že budu těžko snášet Marka Vašuta. Všechno je jinak. Stašová je brilantní herečka, ale tentokrát mě vůbec poprvé zklamala. Zřejmě až moc ochotně plnila přání režiséra, takže se svíjí v přehrávací křeči, stejně jako hejno vytlemených jezinek z kadeřnictví nebo stále trapnější slečna Něrgešová. Vinou podivného líčení a snímání filmu (asi přes nějaký barevný filtr) navíc vypadá, jako by ji vytáhli po deseti letech z kýblu s octem. I Vašut mě překvapil, tentokrát příznivě. Bylo by snadné udělat z Olivera narcistního egomaséra, který efektně usrkává víno mezi jednotlivými "životními moudry", blahosklonně směřovanými k Lauře. Ale Vašut ho kupodivu nezahrál jako Vieweghovo alter-ego a s výjimkou ěkolika scén, kde fakt neměl co zahrát, působí nakonec nejuvěřitelněji z celého filmu, který je jinak nevkusný jako reklama na dámské vložky. Neumím si představit, že by se Román pro ženy časem zařadil do zlatého fondu, z jakého se cituje a vysílá se každoročně v televizi. Renč ten film natočil spíš jako sezónní zboží, které přežije s bídou dvě reprízy. 40% (30.11.2006)

"Žánrově lze film charakterizovat jako inteligentní romantickou komedii, založenou na originální situační komice, vtipných dialozích a jímavém lidském osudu." - prepáčte, že komentár začínam opakovaním, ale táto veta z textu distribútora je skvelou ukážkou klamlivej reklamy. Ak sa na tento film dívam ako na komédiu, pobavila som sa slušne a dávam 3*. Keby som začala pitvať tú avizovanú inteligenciu, originalitu a dojímavosť, hodnotenie by klesalo a klesalo. A romantika? Pche, radšej sa prepchám cukrovou vatou, než sa nechať dojať takými telenovelovými trikmi. Boli tam dobré cynické hlášky a boli veľmi dobre situované. Komika funguje. Ale okrem prvoplánovej zábavy mi Román pro ženy nič hlbšieho neposkytol. A čo vidia filmári tak úchvatného na herectve Zuzany Kanóczovej, som tiež nezistila. (17.10.2005)

Mnohem lepší než jsem čekala. Film, který má vtip i nadhled (ačkoli knize se v tomto směru nevyrovná) a jehož jediným cílem je pobavit diváka, na nic jiného si nehraje, nesnaží se mermomocí přinášet nějaké zásadní sdělení či poselství. A taky první film, kde mě neiritovala už pouhá přítomnost Marka Vašuta. (11.02.2006)

Televize Nova se rozhodla pevně zarýt své produkční drápy do českého filmu. Nejjednodušší cesta vedla přes nejúspěšnějšího současného spisovatele Michala Viewegha, který podle vlastní knihy napsal scénář. Ať je Viewegh spisovatel jakýkoliv (nic jsem od něj nečetl a ani se k tomuto kroku v brzké době nechystám) jako scénárista nestojí za nic. Jak je vůbec možné, aby někdo dal dohromady vcelku stravitelný děj, který však posunuje dopředu pomocí těch nejpřipitomělejších dialogů, které jako by vypadly z telenovely, kterých do nás Nova láduje desítky ročně? Jistě, pokud už samotný název odkazuje k příslušné čtenářské (resp. divácké) kategorii, tak v tom případě pardon. Jenomže Román pro ženy nehodnotím jenom z pohledu chlapa, ale i z pohledu nezaujatého diváka, který se ke sledování filmu dostal čistou náhodou. Proč své postavy Viewegh pojmenoval „typickými českými“ jmény jako Laura, Oliver, Jeff a Ricky? A proč pak tyto kosmopolitně zaměřené jedince posílá do zaprášeného českého činžáku a nechává je lyžovat ve Slovenských Tatrách? Je mnohem více možností (a navíc méně násilných) jak obejít český nacionalismus, kterému se asi Viewegh za každou cenu snaží vyhnout. O režijních kvalitách Filipa Renče jsem nepochyboval až do teď. Renč dokáže s naprostou samozřejmostí servírovat vtipné scény, kterým jsem se zasmál i já (myslím jako chlap) a které mě víceméně přinutili spolknout hořkou slinu a nadávku (myslím tím jako divák). Scéna ve které Ingrid získala svou averzi k chlapům mě dostala do kolen, „všechny chlapy by měly vykastrovat“ a zaujaté naslouchání kadeřnic Lauřinu vyprávění mi zase naopak zamíchalo žlučí. Ale Román pro ženy má něco, co jsem dlouho nikde neviděl, Zuzanu Kanócz. Nazývat ji novou Julií Roberts není zrovna nejvhodnější, protože Kanócz je čistě svá a hraje skvěle. Což se nedá říct o Marku Vašutovi, který svůj comeback dosti odfláknul a když říká „okamžitě mi ukaž občanku“ měl jsem pocit, že jsem v americkém sitcomu. Ne, Román pro ženy je setsakramentsky nevyrovnaný film, ve kterém je každé světlé místo přebito třemi tmavými a z něhož jsem na konci měl pocit absolutní trapnosti. Té trapnosti, která mě přepadla i po shlédnutí Kameňáku . Jestli to takhle bude dál pokračovat, brzy udělám nad českým filmem kříž a zašeptám: „Odpočívej v pokoji“. (08.07.2005)