Štěstí

Velice silný a působivý film, který zbytečně neustupuje a nepodlézá vkusu masového diváka. Celý příběh skutečně působí realisticky a důvěryhodně. Určitě tomu pomáhají skvělé herecké výkony, zvlášť trio Vilhelmová-Liška-Geislerová předvádí své maximum. Od Návratu idiota je to asi nejlepší český film, co jsem viděl. Neobyčejný zážitek, neokázalá krása! (20.09.2005)

Jako člověku, žijící 28 let v prostředí Chemických závodů Litvínov, mi okolí bylo více než blízké. Panelákový úpadek osobnosti na jedné straně vs. přirozená touha po lásce, svobodném životě s tradicí, nebo starost a potřeba pomoci dětem, na straně druhé. Klasický herecký tým Bohdana Slámy nám tady přehrává dost depresivní pohled na nespravedlnost a falešnou hrdost. Jedinečný režisérský styl a silný příběh. Bohdan Sláma pokračuje ve svém kvalitním stylu. (07.11.2012)

(v kontextu české kinemotografie deset až dvacet hvězdiček) Češi se po více jak čtyřiceti letech znovu naučili dělat filmy a ne jenom "estrády", jak říká současným výtvorům české kinematografie Jan Němec. Jenomže, jak čtu, diváci na to nejsou připraveni - už si zvykli na všecky ty Pupenda, Snowborďáky a Netleskající ruce, jakožto i na Hollywood. Štěstí je opravdu nečekaným (a dlouho očekávaným) štěstím českého filmu, ale naneštěstí je dnešní český divák někde na úrovni polipa, takže... ---------- ------- 25. 3. 2007 : Napodruhé už jsem si všiml několika "nepochopitelností" ve scénáři, několika nedotažených dialogů a chvílama nepřesvědčivých výkonů, ale přesto je pro mě Štěstí spolu s Návratem idiota a s filmy Jana Švankmajera to nejlepší, co u nás po revoluci vzniklo. ----------- 29. 9. 2010 : Už se na to radši znova dívat nebudu.. Dojem čím dál slabší. (31.07.2005)

Poetika filmů Bohdana Slámy je mi blízká. To je asi základní předpoklad pro přijetí tohoto mezinárodně tak úspěšného českého filmu (což nebývá zase tak obvyklé). Mám rád i civilní herectví Pavla Lišky a libí se mi Aňa Geislerová, takže jsem se na tenhle film hodně těšil. Střetnutí s ním bylo ale mnohem silnější, než jsem čekal. Při odchodu z kina jsem ještě drahnou dobu bloumal po ztemnělých ulicích a zklidňoval vášně, které ve mně tenhle film rozžehl. Důvod je prostý: tenhle něžný a křehký film je o tom, kde hledat v současném odcizeném světě pocit, který jako jeden z mála naplňuje duši člověka a podle kterého se také celý film jmenuje, pocit štěstí... Nejenom podle Bohdana Slámy jsou ale cesty vedoucí k tomuhle pocitovému naplnění klikaté a mnohdy i slepé. Celý film je o hledání ... štěstí, lásky, smyslu života, sebe sama ... Existenciální nezakotvenost hlavních hrdinů ještě podtrhuje příznačně a symbolicky zvolená bezútěšná krajina severních Čech, která svým způsobem také plní jednu z rolí ve filmu (jejím opozitem je pak postmoderní lokace ,,nadnárodní" krajiny západního velkoměsta, situovaná do tranzitní zóny letiště). Generační řetězec ještě neporušených a fungujících vztahů v komunitě lidí na vesnici nahrazuje Sláma oproti svým dřívějším filmům již generačním vzorcem poněkud rozpadlým, symbolizujícím současný městský život, život rozvodů a nefungujících vztahů. Navíc, tato premisa je také odpovědí na otázku, zda lze nalézt ono samotným názvem proklamované ,,štěstí". Jsou jím právě fungující generační vztahy, ona nezpochybnitelná osa rodiče-děti. Absence funkčního partnerského vztahu a dětí z tohoto vztahu vzešlých je tím nejhorším, co může nejen hrdiny tohohle krásného filmu potkat... (23.11.2006)

Pravděpodobně nejlepší český film tohoto roku. -- Pokud se vám nelíbily Slámovy Divoké včely, tak vás pravděpodobně nenadchne ani Štěstí. Ve Štěstí nacházím přesně ty pravdivé a lidské okamžiky, které i ve většině filmů chybí. Postav Pavla Lišky je mi nesmírně blízká, stejně tak upřímné a pravdivé dialogy. Scenárista a režisér dokázali vystihnou krátké a pomíjivé okamžiky každého z nás. Své dělá i melancholická hudba. (29.07.2005)