Štěstí

Jako člověku, žijící 28 let v prostředí Chemických závodů Litvínov, mi okolí bylo více než blízké. Panelákový úpadek osobnosti na jedné straně vs. přirozená touha po lásce, svobodném životě s tradicí, nebo starost a potřeba pomoci dětem, na straně druhé. Klasický herecký tým Bohdana Slámy nám tady přehrává dost depresivní pohled na nespravedlnost a falešnou hrdost. Jedinečný režisérský styl a silný příběh. Bohdan Sláma pokračuje ve svém kvalitním stylu. (07.11.2012)

Vážím si ocenění, kterého tento film dosáhl, že bychom podobnými úspěchy mohli dláždit, to věru ne. Ale mé hodnocení odráží především hluboký nesoulad s intencemi režiséra i s intencí porot při oceňování podobných "výpovědí o životě a ze života" snímků. Možná bych měl k filmu jiný vztah, kdyby byl třeba ve stylu DOGMA '95, ale přes snahu o realistickou a opravdovou výpověď, to jediné, co mě ve filmu oslovilo, byla atmosféra krajiny. A to je trochu málo na film, kde by to měly být především postavy a jejich osudy, ne? Ale je to možná jen tím, že představu, co je to "štěstí" a kudy k němu vede cesta, máme s režisérem poněkud odlišnou. (05.08.2006)

Bohdan Sláma mě svou prvotinou vyloženě nenadchl, ba co víc, jeho syrový dokumentaristický styl mě bohapustě nudil. Od Štěstí jsem si tedy nesliboval takřka nic a úvod filmu se odehrával přesně v intencích Slámova zdánlivě nezáživného a střihem nepoznamenaného stylu, který působí anti-iluzivním a nedějovým dojmem. Jenže narozdíl od Divokých včel se po chvíli dostaví vysoká míra ztotožnění s postavami a záhy i zaujetí sice nenápadným a nenuceným, ale o to sugestivnějším příběhem. Studie prostředí je dokonalá a chirurgicky zevrubná, nehostinné Mostecko vytváří pro tragický život hlavních postav souznící kulisu, která pocity vykořeněnosti, opuštěnosti a beznadějné perspektivy jen umocňuje. Slámův film se zaskví výtečnými hereckými výkony, kde mezi precizně obsazenými postavami zazáří zejména trio Geislerová, Vilhelmová, Liška. Posledně jmenovaný konečně zahodil nejapnou masku idiotského klauna a stvořil podle mého vůbec jeden z nejpůsobivějších mužských typů porevoluční kinematografie. Štěstí je studený a sychravý film, naturalistický a nečesaný, doplněný jen minimalistickým španělkovým motivem, který se jako refrén zjevuje uprostřed nehostinného děje, z nějž postupem času nesměle vykvete štěstí, ne to pitomě sentimentální, ale to opravdové. Sláma dokázal na celuloid zachytit nestylizovaný život a jeho snímek díky neobyčejné intenzitě řadím mezi nejlepší filmy vzniklé po roce 1989. Bohdan Sláma dozrává a je radost to sledovat. (04.12.2005)

Na české filmy do kina moc nechodím, ale jelikož mělo Štěstí velmi dobrá hodnocení (na český film), udělal jsem pro jednou výjimku. A ne že bych vyloženě litoval, jen jsem "nenašel", proč je tak kladně přijímané. Samozřejmě, na české poměry to je film velmi zajímavý a dobrý, od depresivního příběhu k standardně povedeným hereckým výkonům, ale jednoduše řečeno "prostě mě to nevtáhlo". 70 % (18.11.2005)

Skvělý film, kterému se vyhněte pokud máte špatnou náladu. Sledovat dvě hodiny starosti a beznaděj obyčejných lidí není vážně pro každého. Nejlepší výkon podle mě odvádí Aňa Geislerová, její duševně narušenou Dášu budete nenávidět (nebo litovat) od první chvíle. Duo Liška-Vilhelmová hraje dobře, ale místy jsou trochu nevýrazní. Nakonec se mi do hlavy vryla jedna věta, kterou říká jedna z postav: ,,Lidé si občas ničí své životy sami, ale tady u nás na to mají zvláštní talent…“. S tím musím bohužel souhlasit. Štěstí je prostě skvělé drama, ale jeden takový snímek za rok stačí… (26.03.2007)