Reklama

Reklama

Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí

  • angličtina Rail Yard Blues
Trailer

Obsahy(1)

"Film 'Ještě žiju.' je současná, přiměřeně suchá, lehce absurdní filmová tragikomedie o středně velkém českém nádraží v létě," říká producent filmu Jiří Konečný. Postavami filmu jsou nádražáci, kteří řeší, nebo se spíš snaží, ve velmi humorné nadsázce, řešit své malé "vzájemnosti" na pozadí mizejícího genia loci místa, do něhož byli zasazeni. "Film se snaží zobrazit skutečné lidi, ne z prstu vycucané, papírem šustící dramatické postavy," říká režisér Pavel Göbl. Před kamerou se vedle známého Jaroslava Duška objeví herci Igor Chmela, Roman Slovák, Slovenka Petra Beoková a Polák Riszard Doliński a skvělí neherci Jiří Vymětal a Slovák Jozef Polievka. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (132)

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Na tenhle film asi musíte mít náladu. Taky jej lépe pochopí asi ti co to z domova ke kolejím nemají daleko, nebo na dráze rovnou dělají. To prostředí má svojí poetiku i když paradoxně dnes díky obrovským investicícm do rekonstrukcí objektů, prodeji budov a optimalizací tratí postupně mizí všechna ta zvláštní zanedbaná a opuštěná místa dřevěných domků, vechtroven, točen, starých dep často ještě pamatujících první válku... Místa zarostlá kopřivami, která prozrazují jen stále patrné orezlé koleje z nichž dnes rostou vzrostlé břízy a osiky... Je to divná schýza. Dříve člověk nadával na ten binec a zanedbanost, dnes v unifikovaném normalizovaném světě cestujících kdy se jedno nádraží podobá druhému jako vejce vejci se občas zasteskně o nějaké té zarostlé koleji vedoucí z nádraží někam do lesa k černokněžníkovi Zababovi. Ten starý svět pomalu ale jistě zaniká. Svět přednostů, nádražíček, prehistorických pokladen, dřevěných skladů jak z časů starého západu... Stejně jako zmizely tvrdé kartonové jízdenky, mizí dnes i z velkých nádraží postupně i výpravčí - ti s tou čepicí a plácačkou. Vše přebírají počítače, vše je plně automatizováno softwarem AŽD... A tak jsem rád, že jsem tenhle film viděl. Jednak mně štve už ta zima venku a to letos nebyla nijak extrémní, takže to léto ve filmu bylo fakt fajn a pak také tenhle film vypráví o čemsi co dříve nebo později zanikne. Stará (pochopitelně ne bezbariérová) nástupiště kde ještě nejsou - nahradí betonové peróny osazené nerez lavičkami a koši na tříděný odpad, nádraží se zamkne, poslední zhasne a možná že nějakému tomu stařičkému výpravčímu bude umožněno dožít kdesi v prvním patře budovy. Muškáty před zavřenými pokladnami už ale zalévat nikdo nebude, stejně tak už nikdo nezamete před budovou... Jak říkám, na tenhle film musíte mít náladu a mít k železnici trochu blíž. U mně to tak je. Takže dávám za 3 akvarijní rybky do kýblu s vodou. * * * ()

jitrnic 

všechny recenze uživatele

Tenhle film musím pochválit. Tedy z pohledu televizního diváka, do kina bych na to přece jen asi nevyrazil. Největším kladem filmu je, že přesně zná své možnosti a netrpí přehnanými ambicemi. Herci - neherci jsou většinou zcela přirození, i když samozřejmě o nějakých velkých hereckých výkonech se mluvit nedá, scénárista jim však napsal dialogy přímo do huby. Je to autentický, poetický film, i když vcelku o ničem. Mě to stačí. ()

Reklama

paascha 

všechny recenze uživatele

Další z řady pseudohumorných, pseudoobjevných, pseudonezávislých pseudotragikomedií, které se povětšinou vyznačují stupidním scénářem, pravděpodobně napsaným někde o přestávce nebo na zastávce, hrstkou známějších a hromadou neznámých herců, leckdy amatérských, vždy však uboze hrajících, a nezměrným sebevědomím autorů. Tento film je králem. Jediné, co v něm má jakousi kvalitu je závěrečná píseň Mikiho Volka, který si tu tu jednu * zaslouží. ()

Slarque 

všechny recenze uživatele

Pro mne celkem nečekaně příjemné překvapení. Osudy nádražáků ze stanice Žatec-západ sice vypadají nedramaticky až nezajímavě, ale postupně jsem zjišťoval, že všichni mají svůj vlastní příběh, který se sice občas zdá směšný či pitomý, ale ve skutečnosti jsou to perfektně vystižení obyčejní lidé se svými přízemními problémy. Scénář staví hlavně na dialogu a film se táhne pomalu jako nádražácká směna v ospalém letním dni, ale ani na moment mě nenudil. ()

mat.ilda 

všechny recenze uživatele

Tento paskvil by plným právem zasloužil kategorii odpadu, ale jelikož se nechci zpronevěřovat svým hodnotícím kritériím, protože nejnižší hodnocení dostávají snímky které nezhlídnu až do konce, musím se uchýlit k dvaceti procentům. Důvod, proč obrazovka nezhasla po patnácti minutách, spatřuji v naivním očekávání, že se určitě stane něco převratného, něco, k čemu to nesmyslné počínání postav musí nutně dospět! Bohužel, nekonalo se. Být zaměstnancem železnic, hluboce se urazím a držím hladovku před ministerstvem kultury. Není pochyb, že zajít na naše nádraží a posedět tam jedno odpoledne, nenarazím na žádné individium jen vzdáleně podobné těm pomatencům z filmu, kteří navíc neuměli ty pomatence ani zahrát. A co chtěli tvůrci tímto snímkem říct, to zůstane navždy obestřeno tajemstvím. Nezbývá než čekat, až trend současného českého filmu přehodí výhybku a přestane se zabývat těmi nejpodivnějšími existencemi lidstva a ještě si přitom myslet, že to bude zábavné. ()

Galerie (18)

Zajímavosti (8)

  • „Plácačka“ se správně nazývá „výpravka“, zavedena byla na československé železnici 10. května 1932. V noci se místo výpravky používá kapesní svítilna. (sator)
  • Ve filmu zazní několik slangových železničářských výrazů: ranžír – seřaďovací nádraží, laufka – děvče pro posílky, vechtr – traťový hlídač. (sator)
  • Tramp Josef Šujan se objevil ve filmu náhodou, a to proto, že štáb musel zastavit natáčení z důvodu infarktu jednoho z účastníků. Jeho přítomnost na nádraží poté byla zakomponovaná do příběhu. (sator)

Reklama

Reklama