Hooligans

Šťavnatá ostrovní záležitost. Žádné sentimentální kecy a hollywoodské hvězdičky, za to rázný slovník a Danny Dyer a jeho "fokin' Cockney accent". Rozhodně lepší než Amerikou nasáklý snímek Green Street Hooligans. Tento film vcelku podařeně ukazuje anglické hools, kteří to všechno kdysi začali. Dannyho Dyera tenhle filmek katapultoval mezi anglické filmové celebrity a zasloužil se o dvě dokumentární série o opravdových hooligans. Zvláště The Real Football Factories International stojí za to. "Je to lepší než orgasmus." "... jako sex s dvěma holkama." - říkají tam borci z celého světa. Nevím, nebudu zkoušet. (21.05.2008)

Zcela jistě tohle britské drama nabízí o mnoho lepší podívanou než o rok mladší americký film stejného názvu. Sice se jedná o stejný námět, ale jinak je tohle zpracování po všech stránkách daleko věrohodnější a rozhodně přináší divákovi realističtější pohled do života tvrdého jádra proslulých anglických chuligánů, než jeho mladší kopie s E. Woodem. Miskou na pověstných vahách pro mě byl mimo jiné i představitel hlavního hrdiny Danny Dyer, který se hlavní role zhostil víc než důstojně, zatím co E. Wood v prostředí fotbalových Rowdis opravdu nemá co pohledávat... (07.03.2009)

Typicky britské (vyzněním, výstavbou, nasazením...) drama o životě fotbalových ultras, které režisér Nick Love pojal jako trochu širší zamyšlení se nad hodnotovou krizí muže v současné západní společnosti a vlastně i jako možnou anglickou odezvu Fincherova Klubu rváčů. Hlavní hrdina, třicátník, kterému se nelze realizovat v práci a jehož neuspokojuje maloměstský způsob života ani s tím související soubor životních hodnot, se nedokáže vymotat ze stereotypu životního cyklu, v němž v podstatě jen celý pracovní týden přežívá v očekávání víkendu a zvláště sobotního fotbalového zápasu, který je jedinou adrenalinovou aktivitou v jeho životě. Generace dědů, ke kterým se stále ještě vzhlíží jako k hrdinům, si adrenalin aktivovala ve druhé světové válce, generace otců si své nízké pudy mohla stimulovat v dosud politickou korektností nesvázaných 70. a 80. letech minulého století, dnešní generaci zbyly jen rvačky před fotbalovými zápasy. Fenomén hooligans stojí sice na samém okraji společnosti, ale výše nastíněný problém má obecnější platnost - současná generace mužů je ve skutečné krizi, stejně jako hrdina tohoto filmu... (17.10.2011)

Spojit téma odvrácené strany fotbalového fandovství s existenční krizí několika málo hrdinů se povedlo na jedničku. Parta ostřílených chuligánů přežívá od zápasu k zápasu, od bitce k bitce. Zbytek času vyplňuje koksovými mejdany či balením holek na potkání. Zdánlivá všeobecná idylka je však nahlodávána individuálními problémy, které se snaží každý řešit po svém. Ať už jsou to halucinogenní vize o smrti kamaráda, ztráta respektu ve skupině nebo neschopnost vést normální rodinný život, východisko je jen jediné – další rvačka, v níž starosti jdou stranou. Nick Love obratně pospojoval prázdné osudy lidí s adrenalinovým náporem bitek, u kterých by tvůrci Non Plus Ultras mohli jen tiše brečet. Holdujete-li fotbalu s tím pravým entuziazmem, připočtětě si hvězdičku navíc. (02.02.2005)

Po druhém shlédnutí jsem přehodnotil hodnocení o jednu hvězdičku méně. Byli chvilky, kdy jsem se trochu nudil,a le přesto je todle film, který se mi trefil do gusta. Všechny podobné snímky mám rád. Football factory je možná i lepší, než herecky lépe obsazený GSE hooligans. Je to méně pohádka a více realita anglického "chuligánství". (20.09.2008)