In nomine Patris

Arnolec je od mého bydliště (Veselíčko) asi dvacet kilometrů, přes kopec. Tam narodil se farář Toufar, a tam stojí po šest století  mohutný kamenný kříž (pravděpodobně největší na Vysočině), nelze ho minout, symbolicky ovládá celý kraj. Nyní jej můžeme považovat i za jeho náhrobní kámen. Fotka (nalevo) se "zavěšeným Kristem" na vnitřní zdi areálu kostela v Obyčtově pochází ze stejného výletu, ostatně jezdím tudy na kole každý rok. Kdo vidí nějakou souvislost, vidí víc než já, protože já ji jen tuším. Každopádně tento kraj žil a žije z katolické tradice, přestože "Děti čistého živého" a "Bratři z Jednoty" se kdysi potloukali docela blízko. Vypadá to, jako bych vůbec nemluvil o filmu, a bohužel je tomu tak. Zde si kladu otázku, která se mi zdá západnější než existence tohoto filmu nebo filmů podobného druhu, kterým se nesmyslně říká polo-dokumentární, které jsou však "in mente" (transformovány přes rozum) víc než dokumentární, až po identifikační rovnici Josef Toufar je nebo byl Viktor Preiss. Dá se sice přijmout mínění, že se právě zde jedná o zobecnění případu: Co se s tomu (všem), kteří nepřitakají zlovůli moci, může stát či stane. Přílišná obrazová explicita sice zdánlivě imaginaci rozvíjí, ale zároveň ji podvazuje. Pravdě se dá přibližovat (všemi smysly včetně myšlení), nikdy ji není možno uchopit jednorázovým vizuálním zážitkem. (13.06.2023)

TV tvorba dokázala v In nomine patris, že dokáže předčít i řady filmů určených do kin. Podařený pohled na černé období našich dějin. Viktor Preiss je jako obvykle výtečný i ostatní se snaží a jde jim to (ano i Pavel Kříž). Mám jen menší výhrady k herci hrajícího vrchního vyšetřovatele. Scénář mu moc nepomohá (nebo možná je to příčina), ale on značně přehrává. 70% (15.01.2010)

Zásadní obsah, pokulhávající forma. Je jistě velmi chválihodné, že naše primární veřejnoprávní médium realizuje takovéhle projekty otevírající třinácté komnaty naší moderní historie, možná by ale neškodilo, byť jde o televizní film, ubrat na okaté televiznosti a naopak přidat nějaké naléhavější výrazové prostředky. Čihošťský zázrak na své důstojné filmové zpracování teprve čeká... (12.02.2012)

Čekal jsem více prostoru pro Viktora Preisse, čekal jsem více takových momentů, jakým byl jeho a Langmajerův dialog před kostelem... A to je v podstatě vše, co mi v In nomine patris chybělo. Nakonec dávám tři a půl hvězdy, ale na čtyři je kvůli upozadění Toufarovy postavy opravdu zaokrouhlit nemůžu. Polišenského a Preissova předchozí spolupráce, tedy výborné Ex offo, je mnohem výš. (05.05.2011)

Autorům tohoto filmu se sice podařilo vytvořit drama lidských osudů. ale zůstali až příliš popisní, dokumentarističtí. Jenže i dokument má jisté zakončení. Když už se dotýká takového tématu, neměl by zůstat u popisu události, ale také dovysvětlit její souvislosti ve světle osudu hlavních aktérů. Dobře, farář Toufar byl umučen, ale co ostatní lidé? Četník z Čihoště, Toufarova neteř (Klára Issová), a vůbec obyvatelé Čihoště či filmaři, kteří se zhostili natáčení dokumentu v padesátých letech (Langmajer, Kříž). Přišlo mi smutné, že někomu tato událost přinesla pouze rande (Kříž, Vondráčková), což bylo ve filmu patřičně ukázáno, ale to hlavní, kromě titulků v závěru filmu, jsme se nedozvěděli. Nedotažené do konce, jako by se autoři nechtěli nikoho dotknout, nikomu ublížit - jako ti v padesátých letech. Skvělý Lagmajer, Preiss, vážný Potměšil či Michal Pavlata. Ale jinak nedobrý pocit z nevyužitého potenciálu filmu. (13.02.2012)