Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Režisér Jaroslav Polišenský netočí často, avšak látky které si vybere vždy stojí za to. Bylo tomu tak u titulu Ex offo, příběhu advokáta hájícího K. H. Franka i u titulu Gambit, který z nečekané strany odkrýval pozadí Babických událostí z roku 1951. Nyní, do třetice, přichází s titulem In nomine patris, který nabízí fiktivní pohled na události okolo tzv. Čihošťského zázraku. Autorem všech tří příběhů je Polišenského spolužák, scenárista Jan Drbohlav. Při obsazování rolí sáhl Jaroslav Polišenský, který se v mezidobí živí jako režisér dabingu, po hercích, které z dabingového studia dobře zná: Viktor Preiss, Klára Issová, Jiří Langmajer, Pavel Kříž, Michal Pavlata, Ladislav Potměšil, Saša Rašilov, Lukáš Hlavica, Miroslav Táborský, Bára Munzarová, Lucie Vondráčková. Pro Českou televizi, jako medium veřejné služby, je přímo povinností vracet se uměleckou formou k těmto dnes živým tématům. Autorům nešlo o rekonstrukci a vysvětlení oněch událostí, autorům šlo o to, co je v možnostech dramatického umění: na pozadí dějin vytvořit drama lidských osudů, charakterů. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (87)

Autogram 

všechny recenze uživatele

Ešte nech niekto hovorí, že „za minulého režimu bolo lepšie“, a keď počujem tieto slová z úst veriacich, tak žasnem. Jeden malý zázrak vytočí eštebákov do červena, a jedného dokumentárneho režiséra prinúti zamyslieť sa nad vierou z iného pohľadu, než na aký je zvyknutý. Komunistická filmová tvorba, to nie sú len príjemné české komédie, ale aj takéto vykonštruované dokumenty. Príbeh je silný, len mu ublížilo slabšie televízne spracovanie. –––– Řekl bych, že když někdo věří v Boha tak strašně moc, jako ten Toufar, tak nemůže udělat podvod, který je s tou vírou spojený. – Jo, tak to hlavně nikomu neříkej. ()

rakovnik 

všechny recenze uživatele

Autorům tohoto filmu se sice podařilo vytvořit drama lidských osudů. ale zůstali až příliš popisní, dokumentarističtí. Jenže i dokument má jisté zakončení. Když už se dotýká takového tématu, neměl by zůstat u popisu události, ale také dovysvětlit její souvislosti ve světle osudu hlavních aktérů. Dobře, farář Toufar byl umučen, ale co ostatní lidé? Četník z Čihoště, Toufarova neteř (Klára Issová), a vůbec obyvatelé Čihoště či filmaři, kteří se zhostili natáčení dokumentu v padesátých letech (Langmajer, Kříž). Přišlo mi smutné, že někomu tato událost přinesla pouze rande (Kříž, Vondráčková), což bylo ve filmu patřičně ukázáno, ale to hlavní, kromě titulků v závěru filmu, jsme se nedozvěděli. Nedotažené do konce, jako by se autoři nechtěli nikoho dotknout, nikomu ublížit - jako ti v padesátých letech. Skvělý Lagmajer, Preiss, vážný Potměšil či Michal Pavlata. Ale jinak nedobrý pocit z nevyužitého potenciálu filmu. ()

Reklama

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Padesátá léta byla strašná. Dokonce si myslím, že strašnější než druhá světová válka. V té výkvět národa (morální, politický, vojenský, intelektuální atd..) likvidoval okupant - nepřítel. Po válce Češi mučili a zabíjeli Čechy. Někdy dokonce tak brutálně a v takovém množství, že se tomu divili i soudruzi v SSSR. Nevím nakolik je příběh z Čihoště v tomto podání autetický. Např. existovalo hlášení z místní stanice SNB o údajném zázraku? Každopádně hlavní fakta jsou jasná. V lednu 1950 byl farář Josef Toufar obviněn ze zinscenování tzv. číhošťského zázraku. Podle svědků se 11. prosince a 25. prosince 1949 během mše v tamním kostele pohnul půlmetrový krucifix (kříž) na oltáři několikrát ze strany na stranu. Při mši na Boží hod vánoční téhož roku se prý křížek pohnul znovu, jak opět vypovědělo několik věřících. Šířící se zpráva o zázraku přitáhla pozornost StB. Toufar byl 28. ledna 1950 zatčen a odvlečen do věznice ve Valdicích. Tam byl krutým mučením (bití, elektrický proud a žízeň) postupně přinucen přiznat, že sexuálně zneužíval malé děti (vyšetřování v 90. letech vyloučilo pravdivost těchto obvinění, jazykoví experti navíc dospěli k závěru, že Toufar vůbec nebyl autorem přiznání a pouze podepsal text sepsaný někým jiným) a že skrytě pohyboval křížkem (i zde experti dospěli k závěru, že text sepsal někdo z vyšetřovatelů, navíc rekonstrukce prokázala, že popisované zařízení na pohyb křížku nemohlo fungovat). Pohyb křížku se nepodařilo vysvětlit dodnes: žádný z mechanismů, který StB sestavila či prohlásila za prostředek k pohybování křížkem, podle rekonstrukcí buď nemohl fungovat, nebo by musel být na holém oltáři jasně viditelný. ---- 25. února 1950 byl Josef Toufar v kritickém zdravotním stavu způsobeném mučením převezen do pražského státního sanatoria, kde vzápětí zemřel. Do úmrtního listu musel podle pozdějšího vyšetřování lékař na příkaz StB zapsat jako důvod smrti pouze prasklý žaludeční vřed a vynechat jasné stopy mučení. O 18 let později se při vyšetřování smrti Josefa Toufara vyjádřil MUDr. František Mauer takto: „Při operaci Josefa Toufara jsem tehdy asistoval. Dělali jsme všechno, co bylo v lidských silách, ale toho člověka nebylo možno zachránit. Byl neobyčejně surovým způsobem utlučen k smrti. Řekl bych – jasná vražda!“. ---- Po umučení Josefa Toufara si jeho roli ve filmu zahrál sám komunistický prokurátor a vrah Karel Čížek. ----- Josef Toufar je pohřben v hromadném hrobě v Praze-Ďáblicích pod falešným jménem J. Zouhar, příbuzným byla jeho smrt oznámena až po čtyřech letech. Vedoucí vyšetřovatelského týmu, který Toufara umučil k smrti, Ladislav Mácha, byl zpočátku potrestán jen stranickou důtkou (spíše za neúspěch než za samotnou smrt vězně). V roce 1968 byl soudem osvobozen, protože se mu nepodařilo prokázat přímo vraždu a zneužití pravomocí bylo podle tehdejších zákonů promlčeno. V roce 1998 byl odsouzen k pěti letům odnětí svobody nepodmíněně (nepodařilo se prokázat přímou souvislost mezi mučením a smrtí, přestože byla podle expertů vysoce pravděpodobná, ani úmyslné pozdní poskytnutí pomoci). V roce 1999 odvolací soud změnil trest na dva roky. Trest ale ze zdravotních důvodů nenastoupil.(zdroj Vlastimil Shaana Šantroch) ------------------------------------- Za sebe dodávám, že těchto filmů je stále třeba a veřejnoprávní ČT jich bohužel ,,nechrlí" tolik kolik by bylo v rámci upadající paměti národa a neznalosti nových generací narozených v demokracii třeba. * * * * () (méně) (více)

honz 

všechny recenze uživatele

Opravdu sugestivně, až trýznivě navozené ovzduší důsledků komunistické zvůle padesátých let. Přesvědčivý (jako vždy) Viktor Preiss v roli faráře Toufara, kterého ve vězení umučili bolševici. Velmi dobrá byla i Klára Issová v úloze jeho nic nechápající neteře. Výborný výkon podal Ladislav Potměšil v postavě prostého venkovského policajta, který, i když neúmyslně, svým hlášením odstartoval hrůzu tragické události... ()

KrestanFilms 

všechny recenze uživatele

Jestli se zázrak stal nebo nestal se už nedozvíme a vlastně to pro tento film ani není podstatné. Ač je to námět filmu, jakoby o to vlastně vůbec nešlo... Takže kdo má rád komunistické filmy, ať koukne, ale jinak film vyjma (dokreslené) historie nevalné obsahové hodnoty. Zkraje kdovíproč přidaná i nahotinka... ()

Galerie (15)

Zajímavosti (8)

  • Natáčanie filmu prebiehalo v obciach Zhoř a Mírov, v Prahe, Mladej Boleslavy a zámku Moravská Třebová. (Zdroj: filmovamista.cz) (dyfur)
  • "In nomine Patris et Filii et Spiritus sancti", v překladu „Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého“ je křesťanská modlitební formule, vyznání Boží Trojice. (sator)
  • V sobotu 12. března 2005 dostal film na 18. mezinárodním festivalu televizní tvorby v Remeši In nomine patris hlavní cenu. Bylo tomu poprvé, kdy Česká televize získala v Remeši hlavní cenu pro nejlepší televizní film. (Piri)

Reklama

Reklama