Následky lásky

Co stane se, když cigaretovou stěnu osamělosti protne svým pohledem tajemná dívka? Kde vzít dostatek odvahy přestat se dívat do zrcadel a vstoupit přímo zpět do života? I když víte, že ta cesta vede jen do náruči smrti - toho nejkrutějšího následku divoké lásky. Možná přeháním, a možná, že ti co si myslí, že přeháním, nikdy opravdu nemilovali. Kdo ví. Odpověď může být třeba ve vzpomínce na nejlepšího přítele se kterým sdílíte již dvacet let osamění, ale oba díky tomu druhému víte, že nejste sami. A nebo taky v kontejneru s betonem. :) Noir nikdy nespí... (26.09.2013)

Začátek vypadal slibně, resp. charakterizace ostatních v mysli nudícího se mrzouta při sezení v hotelovym baru, nebo retrospektiva při loupeži kufru v závěru, ale to je asi tak to jediný zajímavý co na filmu vyzdvihnout. Příjezd bratra, skrytá přízeň servírky, dokola se opakující a zpočátku nejasný cyklus kufrů a ručního přepočítávání peněz, mafie, obírání se při karetní hře, nebo důvod pobytu, vše je pojato příliš zdlouhavě, únavně a i když zde příběh je, přesto jakoby snad neměl ani žádnou poutající duchaplnost. 30% (13.11.2016)

Film o sebeobětování za lásku a samotu. O člověku, který obětuje vlastní život, aby odčinil štěstí druhému za ublížení, které spáchal. Obětování za nenaplněné lásky, které se vzdáme příliš brzy, i když je velmi blízko. Sorrentino měl zůstat na stejné vlně originality, vizuální krásné optiky, než tvoří nyní - politicky angažované filmy o tom, jak ovlivnit člověka na bázi moderní společnosti a špinavých peněz. (25.09.2018)

Že by intelektuál a vytříbený estét Paolo Sorrentino spáchal běžnou žánrovku? Ale kdeže. To jen rafinovaně a s jemným sarkasmem tahá diváka za fusekle. Poněkud mi to, jak nakládá s diváckým očekáváním, připomnělo Coenovic bratry a jejich Tahle země není pro starý. Ovšem s tím, že Sorrentino je přece jen komornější, pomalejší a jeho kousek má vyloženě klubový charakter. Kdepak, Následky lásky nejsou primárně o zločinu, spíš o pocitu životní prohry a především je to film o pomstě. Pomstě až za hrob, kde klíčem k pochopení celého filmu je úvodní scéna, kde se antihrdina příběhu podívá oknem ven a sleduje pohřební průvod. Když pochopíte, že jste před deseti lety zemřel, nemusíte se už ohlížet na následky. Toni Servillo podává soustředěný výkon a dokazuje, že patří k elitě současné italské herecké scény. Celkově mi tohle drama přišlo v pořadí jako druhý nejsympatičtější Sorrentinův kousek, jakkoliv určitě není pro každého. Celkový dojem: 80 %. (13.10.2016)

Skvělý film, který hraje první ligu na většině úrovních. Atmosféra, hudba, kamera, režie, Toni Servillo.. Neubránil jsem se ale dojmu, že scenáristicky tento film není uchopen tak pevně, jak by mohl. Motivy, témata, to všechno je pouze naznačeno a tak se stane, že když o něco začne jít, emoce jsou hnány hlavně formální stránkou a sympatiemi k hlavní postavě, ne dějem nebo vyvrcholením příběhu. Něco mi chybělo, ale určitě se jedná o jeden z nejpozoruhodnějších filmových zážitků a o velice dobrý první dojem z tvorby Paola Sorrentina. (14.02.2015)