Následky lásky

Sorrentino mě zklamal Velkou nádherou a nadchnul Mladým papežem. Můj třetí pokus s ním skončil zoufalou nudou. Nedokážu ocenit bloudivou kameru po chladných ulicích města a čistě neosobním hotelu, když hlavní hrdina je postava, která jen přežívá zakletá ve svých rituálech a úzce vymezeném prostoru. Postupné odkrývání střípků jeho minulého života, když ještě žil a ne jenom přežíval, mě ničím nedokázalo vtáhnout. Nesympatický, unuděný muž ve mě nevzbudil žádné pocity než jen touhu, ať už tahle bezdějová záležitost konečně skončí. (14.05.2018)

Zajímavý žánrový mix, jemuž vévodí postupné rozkrývání tajemství osobnosti hlavního hrdiny, který se rozhodne postavit se svému osudu, a jež je zakončeno osvobozující terminátorskou tečkou. Připojím se k uznání hudby a hereckého výkonu Toni Servilla, ovšem v mých očích nezůstává pozadu ani scénář, kdy přesné dávkování překvapivých informací, jež scénarista a režisér Paolo Sorrentino o ústřední postavě sděluje, nechává diváka v jakémsi příjemném napětí, které definitivně odpadne až s již zmíněnou finální tečkou. Nevšední film, který rozhodně není pro každého. (24.12.2013)

Velká škoda, že se italský film, který se snad jako první začal zabývat obyčejným člověkem žijícím v obyčejném světě, přepnul na luxusní svět celebrit, zločinu a přepychu. Velká nádhera, ano, ale k čemu? Příběh padesátníka začíná opět impozantně (tak jak má Sorrentino ve zvyku); meditací o tom, jak je pro samotáře důležitá fantazie. Ta se ale rozplyne do dvou křivolakých příběhů, o mafiánské kolaboraci a nenaplněné lásce, které se nesejdou, ale také proč by měly... Z aktivní fantazie zůstávají jen heroinové noční můry insomniaka. Tím ovšem nechci upírat fantazii režisérovi, scénáristovi ani hudebnímu skladateli. (16.01.2016)

Pravda je nudná, priateľ môj. Nudná ale môže byť v niektorých prípadoch aj fantázia, nudné môže byť v podstate všetko. Úvodné filozofické múdra osamelého muža sú osviežujúce, taktiež je pozoruhodné, ako režisér diváka núti rozmýšľať. Ďalej sa film uberá pomerne prekvapujúcim smerom. Snáď veľa neprezradím, ak poviem, že je to smerom zo severu na juh. Pozoruhodný počin, ale Veľká nádhera aj Mladosť sú neporovnateľne lepšie. (21.01.2018)

Film síce nie je skoro vôbec romantického žánru, romantiky je tu minimum, ale o to tu nejde. Paolo Sorrentino je neskutočne nadaný, pre mňa novoobjavený talent európskej kinematografie. Nadchýna ma jeho cit pre obraz a precíznosť záberov až niekedy neskutočnej kamery (hlavne v jeho najnovšiom diele). Soundtrack, ktorý je pre mňa vo filme jeden z najpodstatnejších prvkov, vyniká v každom jeho snímku ktorý som doteraz videl. A Toni Servillo? Ten charizmatický talian s jeho vnútornými monológmi umocňuje môj celkový pocit z filmu a prekopáva sa do mojej topky. (19.11.2013)