Vibrator

Osamělá, frustrovaná a také dosti nevyrovnaná žena nastoupí k neznámému řidiči kamionu na náhodný sex a zůstane s ním po delší část jeho cesty. A jak jedou, v kabině si povídají a postupně se jeden druhému otevírají. Ani nic zvláštního nezažijí a nikoho nepotkají, jenom se v této intimní road-movie pokusí o překonání odcizenosti a prázdnoty, nahromaděné v moderní společnosti. (29.12.2014)

Náladou, kterou ve mně ten film vyvolával, jsem si vzpomněl i na Kim Ki-duka, ale nakonec mi přišel Vibrator velmi originální a tohle mé první setkání s Hirokim rozhodně budu prohlubovat. I ty dvě postavy, převážně tedy ta Shinobu, která mi přišla nesmírně zajímavá, spolu s prostředím dokázaly vytvořit trochu depresivní chvilky. (01.04.2010)

Hiroki musí být jistě zajímavou osobností v japonské kinematografii a tohle je jeden z jeho filmů, který to dokazuje. Ve Vibratoru (význam píše už uživatel Adrian) se setkávají dvě osobnosti. Rei, psychicky labilní a osamělá duše, která se projevuje různými způsoby, kdy jeden z nich jsou její hlasy v hlavě. To byl velmi dobrý režijní tah, který vyzněl velmi působivě. A pak Nao, řidič kamionu, ženatý, který má malé děcko a neustále ho otravuje jedna stopařka a on neví jak se jí zbavit. Tou ovšem není Rei, která ho o cestu kamionem poprosila. Alespoň tak to všechno vypráví po cestě Rei, když se vzájemně svěřují o trablech svého života a tak se pomalu přibližují jeden druhému. Co pro Rei znamená dotek od někoho jiného a nebo sexuální scénky, citlivě natočené, to už bych spoilerovala. Nebude to šálek kávy pro každého, ale svou přirozeností, jednoduchostí, ale i bolestí mně byl velmi blízký. (03.12.2015)

Wow, tak tohle byl skvělý road movie s výbornými výkony obou představitelů, zvláště Terajima-san, byla skvělá. Film se nevyhýbá ani choulostivým scénam, většinou jsou sexuální:-) Perfektní byl i zvolený soundtrack, u kterého jsem si pěkně vychutnával záběry cesty truckem. Celkově velmi velmi kvalitní snímek. 85% (02.03.2011)

Na pohled i poslech příjemný film o cestě a sociologická sonda do života řidičů náklaďáků. Jako psychologická črta, z níž prosvítá předloha ženské autorky, mě měl nadchnout, ale nestalo se - snímků o náhodném a krátkém setkání dvou ztracených duší se na přelomu století vylíhlo dost a leckteré z nich - namátkou kupříkladu "Buffalo v šestašedesátém" - považuji za zábavnější a přesvědčivější. Opakované močení a zvracení hrdinky tu může a nemusí být jen slohovou berličkou nebo feministickou provokací. Titulním vibrátorem tvůrci míní v první řadě mobilní telefon na Reiině hrudi, podle mě spíš metaforu pro její srdce v okamžiku zásahu. (01.01.2022)