Tak jako v nebi

Seveřani, jak je známe a máme rádi: nepřikrášlené lokace, žádné hollywoodské krásky a krasavci, realistické herecké výkony, vztahová dramata, krutost i naděje. Světoznámý dirigent se vrací ke kořenům a trochu autisticky hledá sám sebe. Přičemž nenápadně, ale velmi podstatně, naruší dosavadní život v zapadlém městečku. ….. Jenomže jsem to všechno viděla už několikrát, v podobných filmech. A závěr je až lacině sladkobolný. SHRNUTÍ: Psychoterapie za pomoci kostelního sboru. (26.05.2020)

V čem je problém? Vyhrocenost filmu slábne s tím, jak se hlavní hrdina postupně zasimilovává s prostředím, respektive sbalí tu největší žábu v místním zapadákově, následkem čehož není na čem stavět. Dramaturgie opět zanedbala svoji základní úlohu, tj. poskytovat vhled zvenčí a podobný lapálie perzekuovat a devitalizovat. Inu, když nic jiného, alespoň se dovíme, proč mají v bigotní Skandinávii satanský metal. (03.11.2008)

Výborné drama o jednom slavném dirigentovi, který se rozhodl vrátit domů do zapadlé vesnice kdesi na severu Švédska. A samozřejmě zdvihl velké pozdvižení a to jak pozitivní s místním sborem, tak negativní s místními zakomplexovanými lidmi. Ja krásně vidět jak jeden člověk dokáže rozproudit stojaté vody jedné vesnice, kde i když někdo ví o nepravostech tak o tom mlčí. A najednou jde všechno ven. Konec je jako trochu melancholicky drsný. Takový severský. (26.11.2012)

Film vo mne nevyvolal žiadne veľké emócie. Na druhej strane som ocenil pokojnú atmosféru, v ktorej plynul príbeh navrátilca, ktorý musel vynaložiť veľké úsilie, aby ho miestna komunita prijala. Významnú úlohu v tom zohral tichý konflikt s miestnym farárom. Moje hodnotenie znamená spokojnosť so stvárnením drobných osudov, drobných konfliktov, drobných radostí a súčasne sklamané očakávanie, že príde k významným dejovým zlomom, ktoré by z filmu urobili lepšie zapamätateľné dielo. (08.12.2021)

Dojmy z tohoto filmu se u mě pohybovaly na sinusoidě. Počáteční rekapitulace dirigentova života se záchvatem zuřivosti mi přišla zbytečně přestylizovaná, o několik desítek minut později bych však Nyqvistovi za jeho "šťastného šílence" nejraději udělila všechny ceny, které Švédská filmová akademie za herecký výkon rozdává. Stejně tak jsem kdesi uprostřed měla pocit, že je to jen docela obyčejný film, na Švédsko možná až podivuhodně uhlazený, a stejně tak jsem v tu samou dobu oněměle sledovala (či spíše poslouchala), jakouže píseň to hlavní hrdina Daniel pro nejlepší zpěvačku svého sboru složil. Závěr mě dostal do kolen. Možná to bylo i díky použité hudbě, ale tak dlouho jsem závěrečné titulky už dlouho nesledovala. Dokonce to ve mně vyvolalo tak sentimentální náladu, že jsem měla chuť dát tomuto dramatu okamžitě maximální hodnocení. Kvůli dříve zmíněným záporům však tak neučiním. I tak je ale Så som i himmelen jeden z těch filmů, které si budu ještě dlouho pamatovat a to jen v tom nejlepším. Nedůležitá poznámka na závěr: Michael Nyqvist má ten nejroztomilejší přízvuk v angličtině, jaký jsem kdy slyšela. Potkat chlapa, který takhle mluví ve skutečnosti, tak mi stačí i ta prostá věta: "Yes, I think so," a začínám plánovat svatbu. Dodatek 13. srpna 2010: Ne, čtyři hvězdičky nestačí. Zamilovala jsem se do tohoto filmu. (27.07.2010)