Mistr a Markétka

Skvělý seriál, který mě svého času pokaždé přikoval k obrazovce ČT2. Strašně mě bavilo obsazení, fantastická hudba a celková atmosféra. Dějová linka s Pilátem mě sice nudila, ale jinak jsem z toho byl v podstatě bezvýhradně nadšený - zažíval jsem u toho téměř stejné emoce, jako při četbě Bulgakova. Podle mě je to bytostně ruská látka, kterou mohli pro televizi kvalitně zadaptovat jedině Rusové a nikdo jiný, a výsledek tomu odpovídá. Kdybych to mohl vidět v původním znění, bylo by to určitě ještě lepší, ale i český dabing mi přišel hodně zdařilý. Celkově je pro mě vzpomínka na časy, kdy jsem to sledoval v televizi - což už je nějaký ten pátek - spjata s neuvěřitelnou nostalgií, která s časem jenom roste. Jak seriály obecně moc nemusím, tento mi sednul dokonale. (31.07.2011)

Jeden by neřekl, jak se dá filmovou úpravou zničit tak skvělá předloha. Oceňuju možnost převyprávět knihu detail po detailu, jenže bohužel tak nudným a odcizeným způsobem a hlavně s tak naprosto nevhodně vybranými herci...český dabing tomu tentokrát moc nepomáhá. Sedmdesátiletý soudruhovsky vyhlížející Woland hovořící hlasem L. Županiče? Never more! (08.03.2010)

Bortkova desetidílná televizní adaptace Bulgakovova románu se snaží být co možná nejvěrnější předloze, snaží se nevynechat ani ty nejmenší podrobnosti. Jako taková je zdařilá, ale na úkor akčnosti děje. Obzvlášť první dva díly jsou příšerně nudné, až v ostatních se konečně začne něco dít. Nevím proč, ale skoro všechny postavy jsem si představoval docela jinak, zvlášť věkově, skoro všichni členové MASOLITu mi přišli příliš staří, stejně tak Pilát (kolik let bylo Pilátovi nikdo neví, ale jeho herci bylo 80 let!) a Woland, kteří mě zklamali nejvíc. Mistra jsem si pro změnu představoval podstatně staršího, Markétka ale byla nádherná a z celého seriálu mě nadchla nejvíc! Kromě ní byla asi nejpovedenější Wolandova suita, Korovjev obzvlášť, trikový kocour Kňour působil místy trochu trapně, ve své lidské podobě byl ale bezchybný. Taky některé filmové triky nebo třeba rvačka Varenuchy s pekelníky na záchodcích působí místy amatérsky. Zvláštní je práce s barvou: sekvence z reality 30. let jsou černobílé, příběh o Pilátovi, o Mistrovi a Markétce a sekvence, v nichž se děje něco magického barevné. Víc mi seděla barva a popravdě nechápu důvody pro černobílou, protože scény pak působí jen jakési pseudoretro, barva tomu všemu dodává šmrnc. Abych jen nekritizoval, tak s každým dalším dílem mě seriál bavil víc a víc a snad jen dva závěrečné díly zase trochu ztrácejí tempo. Výrazně nejlepší byl příběh Mistra a Markétky a škoda, že se tvůrcům moc nepodařilo využít potenciálu Wolandova řádění v Moskvě, které mám z románu nejradši. Ty hvězdičky si ale stejně zaslouží spíš Bulgakov než Bortko. (03.02.2008)

Kniha patří do mého top ten, člověk si ji musí aspoň jednou za život přečíst, aby se pobavil, zamyslel, zaváhal.. Na seriál jsem se těšila moc, možná až příliš a nevyvolal ve mně ani zdaleka takové pocity. Za co dávám tři hvězdy jsou vybraní herci, český dabing a některé scény z Jeruzaléma, jinak to nemělo ducha- seriál je sice docela přesný a popisný, ale není to zkrátka ono, nepadnoucí hudba krom jedné melodie to jen podtrhuje. Magický realismus to prostě není, je tak těžké zachytit: "Tma, která se přihnala od Středozemního moře, zahalila prokurátorovo nenáviděné město, zmizely visuté mosty, spojující chrám s obávanou Antoniovou věží,"? Zbyl jen nelítostný pátý prokurátor Judeje, jezdec zlatého kopí Pilát Pontský, jdoucí po paprsku měsíce s Ješuou Ha- Nocrim. (04.10.2010)

Vůbec si nemyslím, že by Mistr a Markétka bylo nezfilmovatelným dílem. Ovšem způsob, který k tomu režisér Bortko zvolil, je takový, že zabíjí kouzlo předlohy. Woland, který by měl být nejdémoničtější postavou, zde působí jako umaštěný štamgast a Mistr zase jako naprosto nevýznamná karikatura. Na druhou stranu můj milovaný Behemoth či Azazello ujdou. Pokud ovšem točit Markétku, tak jedině s větším rozpočtem, výpravou, lépe zvoleným hereckým ansáblem a HLAVNĚ celkovým pojetím natáčení, jehož cílem by mělo být zobrazení Bulgakovova románu v co možná nejvěrnějším (tj. fantaskně humorném a zároveň nadčasovém) podání a nikoliv v doslovném převedení písemné formy do té filmové. (26.03.2010)