Swing Kids

Další kousek z hudebního prostředí. Předefčírem sem si píchnul blues z USA, včera swing z Dojčlandu :o). Hudebně mě teda rozhodně bere víc blues, než swing. U filmů je to ale uplně naruby. Tenhle film je obrovsky silnej v hercích. Jednoznačně nejvíc dává batman - Bale. Tenhle týpek na plátně dokáže všecko strhnout na sebe, byl to absolutní frajer už v mládí a teĎ v tom pokračuje. Jeho nej kámoš (ten herec, kterej je nej kámoš doktora House) taky umí zahrát a ani jeho postava (uplně ta nejhlavnější) vůbec nezaostává. Jejich společné taneční kreace se mi hodně líbily, sice to připomínalo rock ´n roll, ale co už. Dycky sem si myslel, že kamarádství může narušit jen ženská nebo prachy. Tenhle film je jasným důkazem, že i ideologie! Těžko říct, jestli by se něco podobnýho v opravdickým kamarádství stalo, ale tady sem tomu věřil. Čemu sem ale už nevěřil, tak že se hlavní hrdina vrátil (po uzavření klubu) do toho stejnýho klubu, ve kterým se dál hrál swing i přes zákaz. Tomuhle se mi nechce věřit, že by se stalo. Konec špatný, všechno dobré :o) (27.03.2015)

Nacisté považovali swing a vůbec hudbu vycházející z jazzu, za hudbu méněcenné rasy. To jsem nevěděla, takže opět další nová informace. I když swingaři jsou ústředním námětem filmu, tak zase tolik tance tam není a když už, tak to stojí za to. Vidět Christiana a Roberta tancovat swing je fakt zážitek. Je docela dost zvláštní, že se o tak vynikajícím snímku skoro vůbec neví. Ale ono tam nejde ani tak o tanec jako takový, ale hlavně o postoji swingařů k Hitlerjugend. A v tomhle příběhu se mladá parta kluků propadlých swingu dostává pod velký tlak nastupujícího nacistického režimu do situace, kterou jsem jim ani náhodou nezáviděla. Osobně se mně líbilo, jak postupně a pomalu vyplouval na povrch každého z nich jejich charakter. Já rozhodně nejsem schopná posuzovat do jaké míry byli pod vlivem naprosto šíleného vymývání mozků a nebo skutečnou zbabělostí, určitě museli procházet silně rozporuplnými emocemi, ale stejně tak jako každý v té době, museli nakonec i oni dojít k nějakému rozhodnutí, buď do koncentráku, pracovního tábora a nebo jít s davem. Já můžu jen obdivovat Roberta Seana Leonarda v roli Petera, kterého znám hlavně jako mírného a přívětivého doktora a přítele House. Tady jsem ho viděla v úplně jiné roli a klobouk dolů. A pak i všichni ostatní herci, včetně Noaha Wileho, který to hrál tak dobře, že jsem ho v tu chvíli nesnášela a v neposlední řadě Branagha, který i když chtěl být nenápadný, tak se mu to nepodařilo a hrál svého nacistu bezvadně. Škoda té závěrečné půlminuty, ale tu pětku kvůli tomu prostě nezměním. A rozhodně doporučuju ke zhlédnutí, nebudete litovat. (14.12.2012)

Viděl jsem už dost filmů z období nacistického Německa o Češích nebo o Židech, ale málokdy se natrefí na film, který se na toto období dívá z pohledu samotných Němců (teď se mi vybavil jenom Předčítač). O generaci swing kids jsem tady slyšel prvně. Někteří její členové, jako hlavní hrdina Peter, vlastně představovali jakýsi kulturní odboj (něco jako rockeři za komančů), který bylo potřeba rozmáznout stejně jako vše, co vybočovalo z představy o dokonale poslušné loutce režimu. Tou se naopak stal Peterův kámoš Tomas, jehož hitlerjugenďácká propaganda naprosto semlela. Můžeme se jen ptát, kdo z nich byl nakonec větší obětí systému. Kromě samotného příběhu se mi hodně líbila hudba (zvláště Djanga mám rád) a taky exteriéry "německé" Prahy. Cameo (dá-li se to tak nazvat) anglicky křičící Nadi Konvalinkové mě taky potěšilo :-) (24.10.2011)

Je fajn zjistit, že se Němci nedělili jen na nacisty a mlčící většinu, ale do zavádějících se "pořádků" jim zasahovali odvázaní narušitelé, zvaní swingaři - jenže, v rozdílnosti charakterů se navzdory ušlechtilým pohnutkám leckdo neubránil lákavému náhledu na vlastní vznešený původ a šikovně roubovanými štěpy se zvolna nechal vyšlechtit z lidské podoby... V atmosféře strachu, která musela tížit o to víc, že nepřítel byl vnitřní, tak ani v katakombickém víru swingového třeštění nebylo možno setrvat věčně - a výběr ze tří pochmurných možností rozhodně nebyl příjemnou alternativou... Vážnost tématu nadlehčila swingová bezstarostnost s živelnými tanečními výstupy, které si nešlo nevracet, a také mé osobní přání - stát se Naďou Konvalinkovou - se ví, že ne napořád, jen v moment, kdy se po ní válel Christian Bale ;-)... a jako třešnička na protektorátním dortu - kolaborující Rudolf Jelínek (poznal jsem tě, Jasná), i když v titulcích jeho jméno nefiguruje :-) Až na americký konec, jasné Swing Heil! (11.12.2013)

Tak trochu zapadlá filmová perla. Hned na začátku diváka pohltí živelný tanec v rytmu swingu a rozjařilý duch „swingové mládeže“ („Swingjugend“) v Německu 30. let. Jenže tanec a hudba je pouze ten „příjemný“ obal, svět sám pro sebe, který je konfrontován s tvrdou skutečností, ve které leží jádro filmu... Plíživým způsobem vše začíná zahalovat realita nástupu fašismu. A s ním se proměňuje vnímání a hodnoty postav. Je vůbec možné si v takové době, ve společnosti manipulované svrchu, zachovat integritu a své vlastní já? Skutečnost je taková, že i dobrý člověk s těmi nejlepšími úmysly a pevnými zásadami se nakonec nechá ohnout. A mnohdy si toho ani sám nevšimne. A není divu – celá společnost mu říká: „V pořádku! Takhle je to správné!“ A přesně to je na tom děsivé – jen málokdo má natolik pevný charakter, aby prohlédl skrz tuhle faleš, zůstal věrný svým zásadám a věděl, co je správné. Mladí herci v hlavních rolích (Robert Sean Leonard a Christian Bale) hráli neuvěřitelně. Škoda, že R. S. Leonard se později herectví v podstatě vzdal, protože talent, který ukázal jak tady, tak ve Společnosti mrtvých básníků, je nepřehlédnutelný. A Kenneth Branagh v roli „vlídného“ velitele místního Gestapa samozřejmě taky zazářil. Velmi silný filmový zážitek, navíc se záběry na Prahu, která si zde „zahrála“ německý Hamburk. ~(4,4★)~ (25.11.2022)