Království prstenu

Nemůžu si pomoci, ale herecký projev Benno Fürmanna v roli Siegfrieda mi silně připomínal herectví (dnes již legendární) Arnolda Schwarzeneggera v Barbaru Conannovi nebo možná ještě spíš (neméně "legendární") Davida Hasselhoffa v Knight Riderovi. Siegfriedova role vyžadovala někoho, kdo by působil udatně a odvážně, ale také inteligentně. A mě by tam sedl více někdo, kdo má spíš pod čepicí, než kdo to má v pažích... Ačkoliv... možná se nakonec Fürmanův macho styl do pojetí role docela hodil - i když jsem toho náfuku občas z duše neměl rád a přál mu, aby ho drak usmažil na škvarek. Štěstí však stálo při Siegfriedovi a on proplul se ctí všemi nástrahami, až do pochmurného finále. Za to Kristanna Loken mi nedostatky v obsazení rolí vynahradila - ta se mi tuze líbila:-) _______ Autoři se severské legendy až tak nedrželi, a tak došlo k několika změnám. Příběh, který je v legendě roztahaný do mnoha let, se zde trochu smrskl, také bylo pozměněno několik reálií (plášť neviditelnosti byl nahrazen maskou, která umožňuje změnit vzhled; o jediném zranitelném místě na těle se král Gunter dozvěděl nikoliv od své sestry, ale přímo od Siegfrieda atd...). _______ Nicméně zůstává otázka, kam s ním... Styl vyprávění i výprava působí hodně pohádkovým dojmem. Ale přitom to nekončí zrovna právě happyendem, za což děti dvakrát nepoděkují... :-) _______ Líbilo se mi vcelku citlivé vyobrazení koexistence dožívající pohanské éry a nastupujícího křesťanství. Těžko říci, jestli vskutku taková tolerance existovala. (28.06.2012)

Nejdříve jsem při hodnocení uvažovala o čtyřech * , protože cosi neznámého a nezachytitelného mě na filmu upoutalo...ale pak jsem si uvědomila, že je to silný příběh, který rozhodně nemá na svědomí Uli Edel. Pokud jsem Sněhové královně z Hallmarku dala 5* , bylo to kvůli výkonu Bridget Fondy, kterým na sebe strhla veškerou pozornost, když jsem hodnotila Merlina byl to celkový výkon herců a svěží tempo děje, ale pokud bych měla hodnotit lépe Prsten Nibelungů, hryzalo by mě svědomí. V žádném případě to nebyli průměrní herci, ani místy rozvleklý děj, co mě nepřinutilo film okamžitě z VHS vymazat, ale úžasný původní příběh podbarvený krásnou hudbou, a ta celý projekt zachránit nemůže. (21.01.2006)

První díl - jednoduchoučká až stupidní pohádka, druhý díl - emotivní nervydrásající thriller. Oba balancující chvíli nad, chvíli pod hranicí průměru. Závěr ve stylu, který naprosto nemůžu vystát, film zaparkoval někam pod tu hranici průměru. Ale asi to bylo podle legendy... Takže váhám mezi dvěma a třema hvězdičkama. (20.01.2006)

Pokud v tomto průměrném televizním zpracování severské Písně o Nibelunzích stojí něci za řeč, je to bezesporu postava Brunhildy v podání Kristanny Loken. Božská Kristanna jakoby sem zabloudila ze zcela jiného filmu. Očekával jsem příchod anorektické krásky nemotorně mávající mečem a místo toho se dostavila plnokrevná severská barbarka, která vládne zbraní jako chlap a když miluje, roztál by z ní i ten islandský ledovec. Takové byly naše animy, než začaly na vyholených přirozeních nosit vložky s křidélky a číst Cosmopolitan. (07.12.2008)

Jeden prsten vládne všem, jeden jim všem vládne ... inspirace k jedné z největších ság z žánru fantasy, sahající hodně hluboko do minulosti, dokonce dál, než do dob, kdy prabáby našich pradědů byly ještě dětmi. Příběh začíná pěkně od podlahy (striktně vzato od postele) hlavního hrdiny, který se probudí, aby vzápětí oboustranně osiřel. Když kvůli momentální hospodářsko-sociální situaci v rodné zemi nemůže být králem, splní se mu přání "kdybych tak byl kovářem" a se ztrátou paměti činí první krok na cestě do nového života. Siegfried je opravdu pechfógl, protože tohle je jen první ztráta paměti, která ho v životě postihne. Druhá ho postihne v okamžiku, kdy začne pít. Jak jiní k témuž potřebují pro jeden večer aspoň pár litrů vína, pro dlouhodobější amnézie potom mnoho prochlastaných večerů, jemu stačí jeden pohár. Vystaven droze namíchané záludným potomkem Niebelungů, zapomene, koho má vlastně rád, zapomene taky na opatrnost a od té chvíle rozkecává svoje i cizí nejtajemnější tajemství prakticky na potkání, což nemůže přinést nic dobrého, pokud jeho smrt ze zálohy nechceme považovat za projev dobra. Vztahový propletenec téhle ságy mě vždycky bavil, člověk může hodiny meditovat, kdo to odnesl nejhůř, kdo byl hajzl, kdo nešťastný, kdo byl intrikán a kdo byl oběť okolností. Jedno je však jisté, pokud rozpářete velkému zvířeti, které je nad vámi, břicho, poteče na vás sice i krev, ale taky obsah střev a v reálu nebudete pro oči spoluobčanů zbrocení krví nebezpečné šelmy, ale od hoven od hlavy k patě. (02.02.2017)