3-iron

Na Kimove filmy mám doposiaľ pozitívne reakcie a inak to nezostalo ani po tomto. Nikdy by som nepovedal, že ma dokáže tak zaujať film takmer bez slov, kde výpovednú hodnotu celej pointy a príbehu určuje len konanie postáv. Kamera a hudba sú nosnými prvkami, ktoré tvoria dokonalú súhru a určujú tempo tohto čarovného príbehu. Príbeh tak jednoduchý, že by som si pri prvom pohľade na scenár povedal, že ako je toto možné roztiahnuť do celovečerného snímku a ešte z toho spraviť plnohodnotné dielo, o ktorom je hovorené takmer len v superlatívoch. Film má v sebe ale niečo, čo sa v scenári popísať nedá a čo musia pochopiť všetci, ktorí sa na filme podieľajú, aby sa zachovala harmónia a vízia, ktorú mal v hlave Ki-duk Kim. Herci naozaj dominovali, príprava na takýto druh takmer poetického herectva musela byť naozaj náročná. Popri uponáhľaných komerčných filmoch pôsobí takýto okúzľujúci a skromný film ako balzam na divákovu dušu. 85%. (20.02.2011)

Čuangovi sa snívalo, že je motýľ poletujúci po rozkvitnutej lúke. Keď sa zobudil, nevedel či je Čuang, ktorému sa snívalo, že je motýľ, alebo motýľ, ktorému sa sníva, že je Čuang. Takto nejak by som priblížil tento masterpiece. Ak by som mal mimozemskej civilizácii vysvetliť podstatu filmového umenia, pravdepodobne by som im pustil Bin-jip. Ešte krajší film ako Jar, Leto, s ktorým sa prekopete k samotnej esencii filmu ako takého a jeho výrazových prostriedkov. Tie sú vo filme otesané až na kosť, čo však vôbec nie je na škodu pretože čo dokáže ústredná dvojka "povedať" bez slov je naozaj fantastické. Pre mňa zatiaľ TOP film tohto roka (2005). Famózny soundtrack. 10/10 (10.06.2005)

Scénář: Ki-duk Kim .. III. Kim Ki Duk se rád zasní při vymýšlení svého scénáře a jeho filmy jsou pak přesně takové. Plné snových či poetických scén, vyjádřené jen obrazem, skvěle natočené, doprovázené výtečnou hudbou, ale obsahující spoustu nedořečených či zbytečných motivů. Je tomu i tentokrát. Jak chce vlastně něco doříct (byť ne úplně), když jeho hlavní postavy nemluví? Vrchol všeho je, když mlčí i na policejní stanici.. ___ On cestuje z bytu na byt a podle vykreslených indicii se jedná o zazobaného spratka, který tím jednoduše zahání nudu. Jednou narazí na týranou ženu a po konfliktu s jejím manželem se vydají na společnou cestu, během níž se za daných okolností jejich náklonnost prohlubuje v podivnou formu lásky. Do toho motiv golfové hole 3iron - jako nástroje pomsty a pozdější divné hrátky na duchy apod. I přes všechny rozpory to do poloviny snímku vypadalo na moje první čtyři hvězdičky pro velice zvláštně osobitého tvůrce, jakým Kim je. Ovšem od zatčení to šlo dosti dolů (až do sraček) a křečovité vyvrcholení mne emocionálně minulo o dobrých deset tisíc kilometrů... „It’s hard to tell that the world we live in is either a reality or a dream“ .. jak pro koho .. 50%. (10.01.2006)

Velmi zvláštní, působivý snímek z kinematografie, které jsem se dlouhý čas vyhýbala a která mě vůbec nelákala. 3-iron měl být prvním snímkem, který mé zábrany prolomil. Chvílemi působí jakoby nadpozemsky, jako sen. Je to film, který může být možná pro nějaké osoby nezáživným, a nebudou o něm mluvit kladně. Kdybyste se jich zeptali proč, možná by odpověděli, "že to bylo nudné a že se tam vůbec nemluvilo." Ale jsou někdy dialogy opravdu ve filmu tak důležité? A ve vztazích? Někdy jsou slova zbytečná a nepodstatná, mnohem důležitější může být mlčení, ticho a pohledy, které dokáží říci vše to, co slova nikdy nesvedou. Mlčení může být dialog pronášený srdcem. Je to chvíle, kdy nechceme mluvit, protože slova by mohla vše pokazit. To, co zde není vyjádřeno slovy, je vyjádřeno v celkové hloubce a jakémsi kouzlu tohoto filmu. A ne každý tomu bude schopen porozumět. (11.09.2009)

Můj oblíbenec François Truffaut kdysi poznamenal, že všechno, co je řečeno, namísto aby to bylo ukázáno, je pro diváka ztraceno. Vyprávět příběhy výhradně pomocí obrazů s minimem slov či jejich úplnou nepřítomností - to je totiž ten nejzazší bod filmařského umění. Kim Ki-duk, podobně jako další nesmrtelní velikáni filmového světa, počínaje Hitchcockem a konče Kubrickem, si je tohoto základního filmařského axiomu dokonale vědom. V elegicky rozostřeném oparu 3-iron jej doslova a do obrazu ždímá do poslední kapičky potenciálu. Před konglomerátem se vzdálenou a přesto blízkou východní optikou, která odlišně vyhodnocuje a chápe jak násilí, tak sexuální otevřenost i otázky transcendentální (předně od sebe neodlučuje jednotlivé principy duality, ale chápe je jako celek - např. dobro nemůže existovat bez zla, radost není nic bez smutku apod.), se nedá zastírat, že zde kráčí o skutečnou/neskutečnou kalorickou bombu na 10ti z 10ti úrovních absolutního prožitku. Je to poezie světla a stínu, ohně a ledu, snu a skutečnosti v nerozlučitelném svazku, u které se lze snadno přesnadno nadít i nějaké té malé, ale o to hýčkanější duchovní katarze. Očišťující v dozvuku dopadajících kapek, průzračný ve své skromné hloubce - takový je odpal s 3-iron. // Můj první Kim. (24.03.2009)