Ples příšer

Nebylo to úplně přesně to, co jsem čekala, Halle mi vzdor oscarovému ocenění přišla děsná (doufám, že vás nikoho nepohorším, ale hystericky vřískat a předstírat orgasmus umím taky - ačkoli ani jedno zatím nebylo zapotřebí - a ta nevděčná Akademie mi přesto nic nedala) a některé zvraty a změny v chování postav dost nepochopitelné. Nic to ale nemění na tom, že B.B. Thornton svým výkonem bere dech, že Heath Ledger dokázal i na malém prostoru předvést velké umění a že jsem seděla jak zařezaná ještě dlouho po závěrečných titulcích a nedokázala myslet na nic jiného. (05.07.2007)

Hodne husty drama. Neco tak smutnyho, krutyho a realistickyho jsem uz dlouho nevidel. Po skonceni filmu vam rozhodne moc dobre nebude. A nektery sceny jsou naprosto mrazivy. Billy Bob Thornton predvadi dalsi ze svejch uzasnejch vykonu a tentokrat me mile prekvapil i Heath Ledger. Halle Berry taky nehrala spatne, ale na oscara to imho nebylo. A to jeji hekani nebo vresteni bylo misty otravny. A krom toho vypadala jak fetacka. Skoda, ze ke konci trochu ty husty atmosfery ubejva, mozna by se dal film i trochu zkratit. Na 5* to neni, ale stoji to za skouknuti. (06.09.2006)

Mrazivé, zvolna plynoucí a velmi působivé. Depresivní, syrové, přesto nabité emocemi a s uvěřitelnými postavami, které občas jednají jak se od nich čeká, jindy zase nelogicky, někdy chladně, jindy přehnaně, ale vždy uvěřitelně vzhledem k bolesti, kterou prožívají. Minimalistický Billy Bob je přitom mnohem věrohodnější než poněkud křečovitá Halle, ale některé jejich scény patří k těm, na které člověk jen tak nezapomene (nemyslím onu slavnou erotickou, ta mi zase tak extra výjimečná nepřipadala). (21.02.2011)

Po skončení tohoto snímku jsem se zamyslel. Ptal jsem se totiž sám sebe, kdy jsem naposledy viděl takhle skvělé drama… To už bude zatraceně dlouho… Monster's Ball je skvělý příklad toho, jak by takové správně depresivní drama mělo vypadat. _________ Tímto filmem se prolíná tolik témat k zamyšlení, že by stačily pro tři až čtyři průměrné (teda, záleželo by na schopnostech scénáristy a režiséra) filmy, ale Marc Foster (nebo scénáristé Milo Addica a Will Rokos) ta témata vzali a "poslepovali" je tak, že to sedlo jako prdel na hrnec. Je neskutečné, jak tento film reflektuje dnešní dobu a to je pomalu deset let starý… Hlavní čtveřice mě taky nezklamala. Pro Halle mám neskutečnou slabost, a to jsem nevěděl, jak charakterně umí hrát (ano, mně se její výkon líbil, zdál se mi více než uvěřitelný a toho Oscara jí opravdu ze srdce přeju), Billy Bob Thornton podal taky skvělý výkon, ale upřímně… chápu, že nebyl nominovaný. Heath Ledger mě svou krátkou rolí taky potěšil, k sakru, ten prostě odešel moc, moc brzo… a nejen v tomhle snímku… a Peter Boyle, kterého jsem doteď znal jen jako toho "hodného" a sarkastického dědu z Raymonda má každý rád, mi taky potvrdil, že zvládl i odlišnější role. Chápu, že někomu tento film může v některých momentech připadat chladný (hlavně díky tomu nekompromisnímu střihu, který občas utne zajímavou scénu) a někomu zase nedořešený (konec) ale právě tohle se mi strašně líbilo. Jak jsem napsal na začátku, už hodně dlouho jsem neviděl takhle skvělé drama. Jasných 100 %. (13.11.2010)

Bez ohledu na fakt, že oba přišli bolestným způsobem o dítě, vidím v tom nějakou mou zvrácenou optikou romanci. No ano: arogantní, citově vychladlý rasistický popravčí ve vleku agresivního šovinistického otce se rozhodne být oporou černošské outsiderce a dát tak šanci jim oběma…jak přirozené! A co si budeme namlouvat: Billy Bob Throrton je o tři třídy lepší herec a zaslouží si ocenit za způsob, jakým se před kamerou upozadil, aby dovolil Halle Berryové vyniknout. (28.01.2008)