The Sound of Fury
Režie:
Cy EndfieldScénář:
Jo PaganoKamera:
Guy RoeHudba:
Hugo FriedhoferHrají:
Frank Lovejoy, Kathleen Ryan, Richard Carlson, Lloyd Bridges, Katherine Locke, Adele Jergens, Art Smith, Renzo Cesana, Irene Vernon, Cliff Clark, Dabbs Greer (více)Obsahy(1)
Howard Tyler je obyčejný chlapík, který se snaží zaopatřit rodinu a dopřát jí alespoň základní luxus v podobě televize nebo hezkého oblečení. Práce je však poskrovnu, a tak se spřáhne se samolibým zlodějíčkem a dá se na dráhu zločinu. Zvuk zuřivosti otevírá spoustu pozoruhodných otázek, z nichž některé jsou univerzální a jiné se úzce vážou ke společenské situaci v USA přelomu 40. a 50. let. Film zkoumá původ násilí i adekvátnost reakce na něj a dokumentuje roli médií a jejich společenskou odpovědnost. Zároveň používá motivy davového šílenství a lynčování jako alegorie na mccarthismus a hon na komunisty – podobně jako remake Langova M (1951), který ve stejné době realizoval Joseph Losey. Ne náhodou byli Losey i režisér Zvuku zuřivosti Cyril Endfield těmito událostmi osobně postiženi, dostali se na černou listinu a v dalších letech museli své kariéry restartovat ve Velké Británii. (Noir Film Festival)
(více)Recenze (14)
Čiastočne sociálna dráma, kde sa riešia aj dopady veteránov z nedávnej vojny a ich miesto na svete, čiastočne kriminálka, v ktorej končí všetko tak, ako si to človek nepredstavoval. Veľkým plusom je, že od začiatku chytí diváka za pačesy a nepustí. Lloyd Bridges v najlepších rokoch je skvelý záporák a je zaujímavé vidieť v tak starom filme síce nie najotvorenejšie násilie, ktoré existuje v spoločnosti, ale aspoň nezakrývanie si očí pred ním. Dej funguje skvele, aj keď záver bol až príliš vyhajpovaný a odmietam prijať, že tisícky mužov (aj starcov a dokonca aj žien) kvôli nejakej vražde zbohatlíka neváha porušiť zákon s cieľom zabiť dvojicu kriminálnikov, zničit verejný majetok a dokonca zaútočiť na políciu (tá na svoju obranu okrem slzného plynu nepoužije nič, ani hydrant, ani streľbu, dokonca ani gumové projektily, ktoré vtedy už boli). A to sa celé nedeje ani v nejakom malomeste ako tomu bolo vo filme Bol som lynčovaný. Chápem posolstvo filmu, ale aj tá kritika médií je dosť vyhajpovaná. Dnes možno nepresvedčia ani otvorené výčitky svedomia a jednoduché vyznanie sa zo zločinu. To už ale ide na vrub doby vzniku. ()
Howard je milující otec a manžel bez zaměstnání a se sklony k pití. Jednoho dne se na bowlingu seznámí s Jerrym, který mu práci nabídne, i když se nejedná o zcela legální kšeft. Howard mu začne dělat řidiče při jeho přepadeních benzínek a obchodů. Vše jde poměrně hladce, dokud Jerry nenaplánuje únos, který skončí smrtí. ... The Sound of Fury je hodně působivý noir, který ani na okamžik nedává vydechnout a rozhodně nelze předvídat dopředu. ()
Wow, nejtemnější a nejskličující noir, který jsem dosud viděl a nepředpokládám, že kdy uvidím něco, co by mi tolik pohnulo žaludkem. Skutečně hodně nepříjemný film bez jakýchkoliv odlehčujících momentů, vtipů či alespoň hudby, jak bývalo v žánru mnohdy zvykem. Odehrává se ve dvou rovinách. V první, (anti)hrdina příběhu Howard, muž ve středních letech, manžel a otec, s manželkou v očekávání druhého potomka, neúspěšně hledá práci. V baru narazí na ze dne na den života užívajícího si kriminálníka Jerryho, který mu nabídne místo řidiče při loupežích benzínových pump a menších obchodů. Po počátečním váhání Howard Jerryho nabídku přijímá. Po čase tvoří sehraný tým, jenže Jerry chce víc, než se dá loupežemi vybrat, proto naplánuje únos dospělého syna bohatého podnikatele. Howard přijímá, ale netuší, že Jerryho plán je mnohem horší, než si představoval. V druhé rovině sledujeme novináře, píšící bulvární titulky, které hýbou s malým městečkem... Hodně nadčasový a perfektně udělaný film, jehož téma je každým dnem aktuálnější. Ve 40. - 50. letech se točily z dnešního pohledu neuvěřitelně kvalitní filmy, které nejsou ani nijak známy.... Mám pocit, že jsem tento kdysi dávno viděl na ČT. ()
Zmiešané pocity. Záver samozrejme mimoriadne silný a krutý, ale neviem sa preniesť cez zmenu hl. hrdinu v polovici filmu. Otca, ktorý nemá ďaleko k alkoholu a vplyvom okolností kvôli rodine aj k účasti na zločine, vystrieda ľahkovážny bulvárny novinár s výčitkami svedomia. Toto mi veľmi nesadlo, ale inak to malo aj dobré momenty: psychopatický „hezoun“, scéna v bare so skosenými kompozíciami (tzv. dutch angles) a ešte raz ten záverečný lynč. ()
Mám rád filmy, kde sa niečo zvrtne a kde hrá dôležitú rolu neovládateľný sfanatizovaný dav, finále je úplné iné, ako v iných noiroch, čo je veľké plus, už mi tie šablónovité noiry prišli trochu nudné. Ale mám výhrady aj k tomuto, nechápal som, prečo sa ten dav tak sfanatizoval, išlo o normálnu vraždu, akých sú denne stovky. Keby išlo o malé dieťa alebo niečo podobne emocionálne, to by sa skôr dalo pochopiť. Prispeli tomu aj novinári, ale aj tak mi to neprišlo dosť na to, aby to viedlo k tomu, čo sa odohralo pri útoku na väznicu. Pocit viny trápiaci hlavnú postavu bol tiež solídne natočený, len to chcelo výraznejšieho a lepšieho herca ako bol Lovejoy, ten len žmúril oči, akoby mu stále do nich niekto svietil reflektorom. Bridges bol ale až prekvapujúco presvedčivý padouch, sadlo mu to. ()
Reklama