Cestující v dešti

Asi jedna z nejlepších filmových "psychoanalytických" krimi. V sedmdesátých letech bylo módou zlo vysvětlovat odkazy na dětství přesně dle psychoanalytických pouček (v dnešní době je zlo ukazováno spíše jako iracionální síla), ovšem duši tomuto filmu dodává svěží a seběvědomý Bronson "léčící" submisivní Jobert opravdu netradičními metodami. Krimi je tady spíše odrazovým můstkem k úvaze o tom, zda se těmto ženám vůbec dá nějak pomoci či jen smutně sledovat jejich dobrovolně vybraný osud. (30.07.2012)

Staré zlaté časy francouzské filmové školy v plné parádě s napínavou chemií a navíc s Charlesem Bronsonem, kterému to tady moc sekne. Dlužno doplnit, že kdo má rád pohlednou pihovatou zrzku Marlène Jobert automaticky přidá jednu hvězdu navíc. Jen si vzpomeňte, ve kterém filmu se Charles Bronson tolikrát usmál? Já si vůbec na žádný totiž nemohu vzpomenout, kde bych ho viděl s tolika úsměvy. Každopádně je fajn, že tenhle tajemný sympaťák měl štěstí na správné filmy. Protože po nich vždycky bez váhání do své filmotéky rád sáhnu. (20.06.2011)

Typická francúzska kriminálka, ktorá má od trileru poriadne ďaleko. Dve trilerové scény na začiatku, v ktorých sa ale ďalej už nepokračuje a tempo výrazne spomaľuje. Nebyť Bronsona, ktorý to svojou charizmou a občas i akciou ako jediný ťahá, nebolo by veľmi na čo pozerať. Kiež by bolo viac takých scén, ako tá, keď ide oslobodiť (asexuálne vyzerajúcu) hlavnú hrdinku. Vek filmu sa na ňom dosť podpísal. Škoda, začiatok sľuboval oveľa viac, než to, čo sa dostavilo. (19.07.2019)

Za takýto thriller by sa nemusel hanbiť ani Hitchcock. Aj za tú značnú nezrozumiteľnosť a popletenosť, ktorá divákovi nie je poriadne vysvetlená, a možno by sa to ani nedalo. Keď som sa od nejasností odosobnil, dokázal som si to napätie pekne vychutnať. Charles Bronson, tajomný Američan, prišiel do Francúzska nežne obťažovať mladú francúzsku paničku, opíjať ju a zachraňovať pred políciou a mafiou, naučí ju trik s orechmi, jednoducho zmätok, ale dobre natočený. (07.06.2016)

Mám velmi citlivé zívací senzory a ty byly tentokrát v klidu. Což je fajn. I přesto, že člověk nebyl nikterak udýchán přílišnou akčností snímku, nemůžu mu upřít jisté noblesní napětí tak, jak to umí jedině Francouzi. Začátek byl výživný. Tedy alespoň pro mě. Přiznám se, že mě některé scény pobavily, což zjevně neměly, ale to přičítám době, ve které byl film natočen. I když ... kdyby Marlén s Čárlím chtěli, mohli se herecky vyřádit tak nějak celkově víc. Potenciál tady jednoznačně byl. Dále mi tady neseděly samotné vyšetřovací metody pana svalnatého plukovníka a jistá trucovitost Lav Lav. Až moc nevěrohodné, kuňha. No ale jestli to tak pan spisovatel a scénárista v jednom napsal, tak se tak asi lidé někde chovají, no. Ale dobré jinak. Příjemné pokoukání. (07.06.2016)