Valachiho svědectví

Netradiční Bronson, který ve středních letech své herecké tvorby dokazuje, že umí hnout brvou a že kdejaká herecká póza mu není cizí. Podpořeno chytlavým vyprávěním se zajímavým scénářem. Dokresleno chytlavou hudební linkou. To vše pasuje Valachiho na nadprůměr. Nadprůměr je to ale bohužel lehký, neboť film má spoustu slabých míst...Typickým příkladem jsou chaoticky poskládané sekvence, zavádějící diváka místy do "slepých uliček" nechápání..70% (07.01.2012)

Dost mi u filmů vadí atribut skutečných událostí, protože mám často podezření, že je to hlavně dobrá výmluva, proč scénář není lepší. Hlavním problémem Valachiho svědectví je, že se bere strašně až smrtelně vážně a moc by mu prospěla malá dávka nadhledu. Seznam rekvizit je úplný, brutality víc než dost, ale to je koneckonců u podobně ambiciózních snímků stavovská povinnost, a hvězdné obsazení mě moc nebralo. Lino Ventura je (jak jinak než) perfektní, záměr, aby se herci vizuálně podobali skutečným postavám, chvályhodný, ale Charles Bronson mi do role Valachiho prostě neseděl, a navíc mi připadalo, jakoby své obvyklé charisma zrovna někde pronajímal. Fenomén mafie mě svého času hodně zajímal, ale Valachiho svědectví ani po několikerém zhlédnutí ne. (12.06.2013)

Prakticky bez vážnejšieho dôvodu som si opakovane pozrel zdramatizovaný kus histórie zločineckej organizácie. Vecne mi nepriniesol nič nové, akurát som si nepamätal všetky mená, časovú a vecnú nadväznosť. A tak jediné, čo ma prekvapilo, bol mimoriadne nepresvedčivý výkon Charlesa Bronsona, o ktorom začínam byť presvedčený, že zvládne iba úlohy šité na telo. (30.08.2016)

Nechtěli pravdu, ale gangsterskou historku. Toto Bronsonovo povzdechnutí na konci bohužel přesně vystihuje tento film, který neví zda být bulvárem či seriózním pohledem na Cosa Nostru. Ovšem oproti mytologickému Kmotrovi Maria Puza je tu naštěstí mnohem více cynismu (Venturova patetická řeč o přátelství) a odpudivého násilí (nikoli estetizovaného). (16.10.2011)

Odpustil bych Youngovi stín Světového obchodního centra na pozadí nočního Brooklynu i další kiksy nepozorné skriptky, kdyby se děj držel historických faktů. A to nemluvím jen o časové rozháranosti, kdy se události, které od sebe dělí někdy i deset let, odehrávají doslova v jednom záběru, nebo komický fakt, že sedmnáctiletého i šedesátiletého Valachiho hraje 50letý Bronson lišící se pouze trochou šedin. Téměř všechno je tu špatně. Od Maranzanova odmítání drog jako zdroje příjmů mafie až po Valachiho motivaci k porušení omerty. Jako první letmé seznámení s historii Cosa Nostry možná, ale jen s přimhouřeným okem a slibem dalšího studia tematiky. Na druhou stranu, nelze tomu upřít slušné tempo, kterým se protáhne dějinami americké mafie, a nechybí tomu ani několik opravdu vydařených momentů. Jako třeba Valachiho žádost o ruku, kterou si pro sebe krade Bronson, přestože téměř nemluví. (06.08.2017)