Obsahy(1)
Středověká svatováclavská legenda k nám promlouvá z hloubky našich dějin, sahá až k samotným kořenům naší státnosti. Nepochybně ji každý z nás zná, má k ní svůj vztah, vnímá ji jako něco, co souvisí s pocitem této země a vůní jejích příběhů. Vyprávění o knížeti Václavovi, o jeho matce Drahomíře, bratru Boleslavovi a o rozporných dějích rodu, patří k nejdůležitějším bodům naší bohaté a nejednoduché historie. Televizní inscenaci Kníže Václav na podkladě divadelní hry Josefa Kajetána Tyla Krvavé křtiny natočil režisér František Filip v roce 1995. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (21)
Televizní ztvárnění nese všechny znaky raně obrozenské dramatické předlohy, která je zjevně založena na kronikách a svatováclavských legendách. Historický laik, herec spíše ochotnický než profesionální a dramatik zakladatelského rázu moderní české Músy Thálie jsou, měřeno dobovým pohledem, vlastně špičkoví. Františku Filipovi se podařilo postižení autorova vrcholného dramatického vzepětí, prostředkování tehdejší autorské i společenské patiny a navíc - vzhledem k datu vzniku této moderní dramatizace - i zprostředkování sice zákulisní, ale jinak silně působící atmosféry říšského sněmu 1848 - 1849 Tato Tylova dramatická kroměřížská epizoda, u níž nelze vyloučit alespoň zprostředkovanou Palackého participaci, si zaslouží citlivý přístup. Tak jsme začínali. A za předky se stydět znamená plivat sami na sebe. A nezapomeňme: mění se a vyvíjí jazyk. Tyl patří i spolutvůrcům moderní češtiny. ()
Je v tom zřetelná církevní propaganda, která si v ničem nezadá s tou komunistickou a na které žel stojí celá česká mytologie až do současnosti. To zpracování je taky strašné běžně mám ateliérovky rád a oceňuji, když herci mluví jako z dávné doby pokud jde o historický film... ale nic se nemá přehánět. ()
Doporučuji spíš knihu Michala Lutovského Bratrovrah a tvůrce státu: život a doba knížete Boleslava I. Tento film není sice nijak zvlášť špatný, ale historicky nás drží v dětinské představě (kterou nám školní učebnice tak úspěšně vtloukly do hlavy) a naprosto směšné idealizaci knížete Václava vs jeho proradného bratra a současně vraha Boleslava, ze které jsem už jaksi vyrostla. ()
Zpočátku mě uši trhala ta teatrální mluva, ale posléze jsem přivykl a nechal se unášet dějem a výborným hereckým ansámblem. Zejména Taťjana Medvecká v roli kněžny Drahomíry a Jana Hlaváčová jako bába Ludmila. František Filip vždycky uměl z herců dostat to nejlepší. Krásná exkurze do dějin národa českého. Inscenace dýchá divadelním pojetím, dovedu si živě představit, že ho sleduji třeba v Národním. Dobovou hudbu obstarala Schola Gregoriana Pragensis. ()
Historicky spíš nezajímavé pro svoji předpojatost, jednobarevnost a nepřesnost, ovšem z hlediska jakéhosi vlasteneckého cítění, chytlavosti příběhu v onom klasickém konzervativním a nepřesném pojetí jde o docela působivou záležitost. Chválím použití svatováclavského chorálu a ukázku Čech v době po 1000 letech. ()
Galerie (3)
Zajímavosti (2)
- Hudbu, která hraje důležitou součást středověkého příběhu, nahráli „Schola Gregoriana“ a „Rožmberská kapela“. (sator)
Reklama