Režie:
Antonín MoskalykScénář:
Jiří HubačKamera:
Miloslav HarvanHudba:
Luboš FišerHrají:
Věra Galatíková, Jiří Vala, Dana Medřická, Ladislav Pešek, Michal Suchánek, Vladimír Krigl, Josef Konzal, Josef Hlinomaz, Vladimír Krška, Miriam ChytilováObsahy(1)
Příběh bezdětné rodiny a malého chlapce z dětského domova... Bezdětní manželé Karel (J. Vala) a Věra (V. Galatíková) už v životě zkusili mnohé: studovat, uplatnit se v zaměstnání. Nic z toho je však plně neuspokojilo. Dokázali si však vytvořit domov a ten chtějí teď nabídnout někomu třetímu, chlapci z dětského domova. Věra a její rodiče (ve skvělém podání Dany Medřické a Ladislava Peška) jsou chlapcem, který je u nich zatím jen na zkoušku, nadšeni. Karel, který sám žije v pocitu životního neúspěchu, se však s novým členem rodiny sžívá jen ztěžka a pomalu. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (72)
Jiří Hubač - Antonín Moskalyk - Luboš Fišer. O civilní a lidský zážitek je postaráno. Do toho naprosto přirozené herecké tváře Věry Galatíkové a Jiřího Valy jako manželské dvojice, které si chtějí adoptovat malého chlapce z dětského domova (výborně a přirozeně zahraného mladičkým Michalem Suchánkem) a otce a matky Věry v podání Ladislava Peška a Dany Medřické jsou ukázkou charakterního a uvěřitelného herectví, které zmíněným hercům prostě věříte a zobete z ruky. Tohle jsou televizní filmy, které nikdy nezestárnou. Jiří Hubač byl mistr ve vyprávění a jeho interpretace jsou nesmrtelné. Moc mě dostala třeba věta Ladislava Peška, když se vrátí domů ve veselé náladě a povídá : " Když Tě potká štěstí, musí radost ven a když musí ven, něco musí dovnitř. " Geniální. ()
Nevím, co si mám myslet. Bylo snadné získat dítě z dětského domova a ještě snadnější ho tam vrátit. Vzít si dítě na zkoušku. Co to má jako být? Dítě není hračka, které se člověk zbaví, když ho omrzí. Takhle byl vylíčen komunismus v tomto filmu. Otázkou však je, zda-li to tak opravdu fungovalo. Já byl tehdy ještě na houbách, takže to nedokážu objektivně posoudit. ()
Malý, ale velmi lidský televizní film podle scénáře Jiřího Hubače. Je zajímavé, jak se u mě coby diváka vyvíjí s postupem času percepce tohoto snímku - dřív jsem tenhle televizní film vnímal jen jako citové vydírání, teď na prahu padesátky mi najednou ten samý snímek připadá jako citlivá sonda do bezútěšnosti bezdětné rodiny a ještě bolavější vhled do reality ústavní výchovy - místo konejšivé náruče (byť třeba náhradních) rodičů studené sevření dětského domova... ()
"A budu veselej, i kdyby mně to mělo srdce utrhnout." Uvědomil jsem si, že jsem to kdysi viděl, ale jsem moc rád, že jsem si to dal i teď po letech, protože to je hodně slušná komorní citovka. Dobře zahraná a námětem nutí k přemýšlení a prožívání. K tomu Luboš Fišer... No, zajímalo by mě, jak na to Suchoš vzpomíná :-). Potěšila i malá Miriam Chytilová. ()
V 74.-tom, to sa mi narodila dcéra, akurát jej išli zuby, mrnčala, bola nesvoja a dávali tento film. Nič som z neho nemal. Vďaka ČT ho dávali nedávno a mne sa vrátili spomienky na časy keď som kvôli malým deťom nedopozeral čiernobielu televíziu. Krásna - nostalgická spomienka na Hubačove scenáre a hercov toho obdobia. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (2)
- Poprvé před kamerou Michal Suchánek. (M.B)
- Jedná se o volné pokračování filmu Dlouhý podzimní den (1971). (sator)
Reklama