Nepohodlný

Při sledování tohoto pěkného filmu s výnikajícími Ralphem Fiennesem a Rachel Weisz je velice důležité pečlivě sledovat dějovou linii. Nenechat se ničím vyrušit a dávat velký pozor při postupném pátrání raněného manžela po pravdě. Překousne-li divák tento fakt, či dokonce vyhledává-li podobné inteligentní, náročné a spletité thrillery, celkové vyznění snímku pak nemůže zklamat. Já osobně jsem sice ihned po shlédnutí uvažoval na zlatou střední cestou co se hodnocení týče, ovšem po střízlivém rozležení zážitku v hlavě musím konstatovat, že toto dílko stále více překvapujícího režiséra (Město bohů, Slepota) Meirellese je opravdu skvost. Bohužel ale zatím ještě nejspíše nepatřím do oné skupiny výše zmiňovaných potencionálních diváků, a tak jsem se v ději zejména v první půlce docela ztrácel. Ještě štěstí, že všechny kousky skládačky do sebe nakonec perfektně zapadnou, a já si tak na tento snímek uchovám moc hezkou vzpomínku jako na zručně natočené, inteligentní napínavé drama s parádními hereckými výkony o boji dvou lidí proti zkaženým, chladně kalkulujícím korporacím. (25.06.2009)

(1001) Já teda vím, že pořád blábolím o tom, že budoucnost kinematografie leží ve slučování neslučitelných žánrů, ale když se doprostřed politického/korupčního thrilleru vloží čtyřminutová scéna, během které šedý muž za sklem brečí, protože přes sklo vidí do růžové zamilované minulosti, kde on a jeho růžová zamilovaná žena leží v posteli a říkají si růžové zamilované věci (což už jsme navíc v jednom předcházejícím flashbacku všechno viděli!!!), tak si jako divák připadám obtěžovaná záměrem polidšťovat postavy za každou cenu a manipulovaná k soustředění se na krávoviny místo na ty věci, které jsou důležité. Což se přirozeně projeví mou hněvivostí a pohrdáním směrem k celému filmu. Zkrátka provedení je hodně líbivé, což mě znechucuje, protože při pohledu na třeba Tinker Tailor Soldier Spy lze spatřit, že to jde i jinak. (09.03.2014)

Miluju Město bohů, takže na tenhle film jsem byl hodně zvědavý. Meirelles vyměnil kontinent, ale režijní styl nezměnil. Kamera a střih jsou opět na nejvyšší úrovni. Film není tolik vizuálně působivý jako Město bohů. Herecké výkony jsou úžasné. To samé se dá říct o příběhu s dojemným vyvrcholením. (08.10.2006)

Kvality snímku nepopieram, najmä po hereckej stránke, no žiaľ tento námet (politicko-sociálny thriller o fuj fuj farmaceutickej korporácii) nie je práve moja šálka kávy - pre mňa nezaujímavé. Na druhú stranu bol tu krásne ukázaný ten priepastný rozdiel medzi životmi ľudí, na jednej strane bohatstvo a moc a na strane druhej len nafúknuté bruchá a slum. Bohužiaľ to najdesivejšie na tom je to, že tým bohatým už nestačí len majetok, ale berú rovno všetko, aj život toho druhého. Hnus. Priemer. 60/100 (10.10.2018)

Zvláštne... Po celý čas ma príbeh zavraždenej nevycválanej aktivistky (fajn, ale Oscar?) a jej utiahnutého manžela (Fiennes!!! Fiennes!!! Fiennes!!!) nepustil, spracovanie mocno sedelo. Všetkého bolo tak akurát, jednotlivé roviny sa zdali byť vhodne poprepájané, žiaden pretlak, ani známka po hystérii. A to až do úplného, v kontraste s udalosťami nečakane pokľudného konca... Na druhý deň som si ale zarazený uvedomil, že vo mne z toho absolútne nič nezostalo a to vlastne už pár minút po dopozeraní. Nerozumiem. Asi to do seba zapadlo až príliš, než aby to pôsobilo skutočne a asi som sa pre (buď ako buď) predsa len chvíľkový vzťah dvojice hlavných aktérov nenadchol. Asi mi to nakoniec predsa len prišlo trošku vykonštruované (nie žeby som neveril), iba o málo bezprostrednejšie, než príbeh Syriany. Akoby v tých filmoch chýbal, napriek evidentnej snahe tvorcov, skutočný zápach človečiny. Snažia sa byť nekompromisné, chcú byť čo najúprimenjšie a predsa z môjho (možno vyhraneného) pohľadu nezachytávajú to podstatné - človeka. Zlodusi nie sú démoni, stále však iba zlodusi, hrdinovia nie sú superhrdinami, charakterovo však plochejší, než by sa žiadalo. Presne tak: na skutočnú výpoveď málo ľudské. (ale objednávka vraždy je vynikajúca, v nej samotnej je ukrytá toľká výpoveď, že na vcelku pozitívny dojem vystačí sama o sebe) [70%] (06.11.2006)