Nepohodlný

Super farma firmy v akcii. Pfizer obzvlášť. Pokusy v Afrike na ľuďoch, biznis s liekmi, sranie na ľudí, hlavne nech sa točia prachy. Známe to už je desaťročia, takéto filmy pribúdajú, no stačí vystrašiť pandémiou a nikto s Pfizerom nemá problém. Dokonca ani herci, ktorí po účasti na tomto projekte firmu a celkový farma biznis ostro kritizovali. Ešte aj oscarové nominácie to malo. Všemocným korporáciám na ľuďoch nezáleží a zlodeji v bielych rukavičkách sú ti najhorší. Keby len zlodeji, ale vlastne aj vrahovia. Stačí so zobrať firmu Bayer, ktorá vyrába pesticídy a aj lieky na rakovinu. Teda najprv otrávia ľudí a potom ich liečia, ale radšej celkom nevyliečia, lebo by sa biznis zastavil. Tento film mal otvoriť oči mnohým. Ale aj po skoro 20 rokoch ostáva v podstate v zabudnutí. (27.03.2023)

Diplomat Justin ve službách jejího veličenstva se seznámí s mladou a naštvanou Tessou a krátce na to (trochu mi to připomnělo The Girl in the Café) spolu odjíždějí, už jako manželé do Keni. Krásná příroda a všudypřítomná chudoba země, která nutně potřebuje pomoc a léky. Země, ve které je jeho žena brutálně zavražděna. Zoufalý a zmatený Justin se probírá vzpomínkami. Byl podváděn? Nebo někomu jeho žena překážela? A rozhodne se pravdu zjistit. Prvotřídní herci ve výborně natočeném sociálně politickém thrilleru. „Všude se najdou farmaceutické firmy, testující své léky na lidech, kteří jsou podle nich postradatelní.“ „Nezabíjíme je, i bez toho by byli mrtví. Koukni se na statistiky. Nikdo už je nepočítá.“ (30.01.2006)

Nepohodlný je opět jeden z filmů, který rozhodně nepatří na pole filmové zábavy. Což se ostatně už díky zajímavě obsazené režisérské stoličce dalo čekat, a bylo to i naplněno. Film je syrové, téměř dokumentární politické drama. Taky je to film o lásce, podivné. Hra barev, podivných úhlů záběru, hluchých scén (doslova), záměrných kontrastů, podivného štěstí v neštěstí (procházka po keňském slumu) a také herecký koncert pro „zahradníka“ Ralpha Finiese a jeho ženu „aktivistku“ Rachel Weisz, která sice na plátně příliš dlouho nepobude, nicméně zanechá nesmazatelnou stopu pochyb a hádanek, které nás provází až do definitivně smrtelného finále. Film ukazuje, že lze najít v hnusném prostředí, alespoň trochu krásy, lidskosti, ač nad vším vládne krutá ruka nelidskosti a nadnárodních společností, na straně druhé je v něm cítit jasná rezignace a marný boj s penězmi svrchu. A že všechno je ve výsledku zapříčiněno zmatenými a obranými tahy pěšáků, kteří si myslí jak veledůležití jsou (ve výborném podání britského kvarteta Huston, McSorley, Nighy, Postlethwaite – mimochodem). Nepohodlný by byl zcela emotivně nekoukatelný, kdyby do něj nebyla přimíchána polívčička oddaného mažela, a tentokrát to nemyslím ironicky, protože to, co drží hlavu hlavního hrdiny nad vodou - vzpomínky, byť třeba trochu přimalované- drží nad vodou i diváka. Jinak by byl film čistě dokonalým a fiktivně chladným dokumentem. (13.03.2006)

Zvláštne... Po celý čas ma príbeh zavraždenej nevycválanej aktivistky (fajn, ale Oscar?) a jej utiahnutého manžela (Fiennes!!! Fiennes!!! Fiennes!!!) nepustil, spracovanie mocno sedelo. Všetkého bolo tak akurát, jednotlivé roviny sa zdali byť vhodne poprepájané, žiaden pretlak, ani známka po hystérii. A to až do úplného, v kontraste s udalosťami nečakane pokľudného konca... Na druhý deň som si ale zarazený uvedomil, že vo mne z toho absolútne nič nezostalo a to vlastne už pár minút po dopozeraní. Nerozumiem. Asi to do seba zapadlo až príliš, než aby to pôsobilo skutočne a asi som sa pre (buď ako buď) predsa len chvíľkový vzťah dvojice hlavných aktérov nenadchol. Asi mi to nakoniec predsa len prišlo trošku vykonštruované (nie žeby som neveril), iba o málo bezprostrednejšie, než príbeh Syriany. Akoby v tých filmoch chýbal, napriek evidentnej snahe tvorcov, skutočný zápach človečiny. Snažia sa byť nekompromisné, chcú byť čo najúprimenjšie a predsa z môjho (možno vyhraneného) pohľadu nezachytávajú to podstatné - človeka. Zlodusi nie sú démoni, stále však iba zlodusi, hrdinovia nie sú superhrdinami, charakterovo však plochejší, než by sa žiadalo. Presne tak: na skutočnú výpoveď málo ľudské. (ale objednávka vraždy je vynikajúca, v nej samotnej je ukrytá toľká výpoveď, že na vcelku pozitívny dojem vystačí sama o sebe) [70%] (06.11.2006)

Neskutečně protřele natočený thriller, který pod svou základní slupku konspiračního spiknutí inteligentně narouboval nekompromisní obžalobu velkých farmaceutických společností, které na nemocemi sužované Africe vydělávají miliony. Režiséru Meirellesovi se podařilo tuto optiku sociálního tématu zaostřit do takové podoby, aby si i ten nejméně obeznámený divák připadal, že právě rozetnul Gordický uzel a zpravodajský pracovník nemusel i při (neodvratném) zjednodušení celé spletité machinace dostat infarktový záchvat. Dokonale vyvážená směs působivého obsahu, s přehledem zvládnuté formy (autentická ruční kamera) a jako bonus vynikající herecký tandem Fiennes a Weisz. Po Hotelu Rwanda přišla vyspělému světu další nelichotivá pohlednice s podpisem „Afrika“. (05.01.2007)