Režie:
Damien O'DonnellScénář:
Jeffrey CaineKamera:
Peter RobertsonHudba:
David JulyanHrají:
James McAvoy, Steven Robertson, Romola Garai, Brenda Fricker, Gerard McSorley, Pat Shortt, Stanley Townsend, Tom Hickey, Frank McCusker, Michèle Forbes (více)Obsahy(1)
Uvnitř tančím je příběhem 24 letého Michaela s mozkovým ochrnutím, který dlouhodobě žije v domově pro invalidy "Carrigmore" vedeném impozantní Eileen. V jeho životě nastane zlom, když se do domova přistěhuje rebel Rory O'Shea. Michael s úžasem zjistí, že rychle mluvící Rory, který může pohybovat pouze svojí pravou rukou, rozumí jeho skoro nesrozumitelné řeči. Roryho dynamická a vzpurná povaha zapálí v Michaelovi oheň a představí mu zcela nový svět vně "Carrigmoru". (oficiální text distributora)
(více)Recenze (519)
Nemáte těch hvězdiček šest...? V reálném životě by sice to osamostatnění na úrovni jejich postižení vypadalo ještě mnohem složitěji, ale každopádně... To, co ti herci předvedli je famózní!!! Samotná jízda na vozíku není sranda a opravdu to chce cit, ta mimika, co musel Steven Robertson hrát je taky neskutečná... Samozřejmě mě uchvátila mě síla lidskosti toho smínku. A to vůbec nemluvím o aspektech jako je opravdu povedená kamera a hudba... Ten snímek - pohladí... Určitě bych do doporučila všem lidem, kteří si myslí, jak mají na nic život, jak nežijí a nic se jim nedaří... Máte problémy? Pusťte si to a hned Vám přijdou ty vaše mnohem malichernější ;) ()
veľmi smutný, no pravdivo a geniálne natočený film o tom, že aj ľudia so svalovou dystrofiou majú chuť a motiváciu užívať si každodenný život, každú jednu sekundu, chcú poznať, čo je to láska, priateľstvo a netúžia po ničom inom, len aby ich spoločnosť rešpektovala a namiesto súcitu brala za svojich rovnoprávnych členov..žiaľ, tento ich handicap so sebou prináša množstvo ťažkostí a nie vždy ide všetko tak, ako by si možno hlavní hrdinovia predstavovali..pre mňa jeden z najlepších dramatických filmov vôbec so silnou myšlienkou, ktorý chytí diváka za srdce a vyvolá v ňom obrovský pocit empatie a snahy (aj keď možno len prostredníctvom televíznej obrazovky) pomôcť nejakým spôsobom hlavným hrdinom, ktorých mimochodom úžasne stvárnili James McAvoy a Steven Robertson.. ()
Ze začátku jsem se bavila, ale jen do té doby, než začali hrát na city. Pro mě málo uvěřitelné a zbytečně ukníkané. ()
Vcelku smrtonosné dílo. Pěkný náhled do života tělesně postižených, které z prvu vypadalo jako pěkný a veselý vtip. Následně se to ale zvrhlo v silné sociální drama, které nabíralo obrátek a ubíralo dechu. Dobré zpracování a myšlenky...a poselství? Žít svůj vlastní život a tak jak se má...nakonec nejsme na tom tak špatně, ne? ()
Velmi hořké drama se skvělým smyslem pro humor. ()
Ono je nesmírně těžké natočit vtipnou, smutnou a zároveň objektivní výpověď o handicapovaných. Dřív nebo později začnete sklouzávat k pozitivní diskriminaci tématizované skupiny lidí, což automaticky vede k stereotypu a nudě. Uvnitř tančím je směsicí prvoplánového útoku na festivalové ceny a výrobce kapesníčků. To něco pozitivního co stojí za pozornost jsou obdivuhodné herecké výkony ústředního tria, takže po hvězdičce. ()
If Michael can be independent, anyone can :) ()
Hodně povedené drama, které vkusným humorem ukazuje život dvou vozíčkářů. Chvilkami je člověku do breku a pak se nad celou situací pousměje, výborné. ()
Skvělá two man show o tom, že litovat se moc nemá cenu, a i když si sami ironicky říkáte, že jste jen kryplík na vozíčku, i tak si ten život můžete docela užít. ()
Kdybych náhodou trpěl mozkovou obrnou a skončil bych v pečovatelském domě, určitě bych chtěl mít svůj vlastní překladač a zároveň nejlepšího kamaráda jako je Rory. Takového, který rozumí mému nesrozumitelnému halekání a huhlání a vždy všem řekne, co jsem se snažil svými ochrnutými hlasivkami říci. Navíc by to určitě měl byl takový hezoun a vobšoust, který měl už ve 21 letech spousty holek, mnohem více, než by někdo jako já mohl mít za tisíc let, protože ten se života nebojí. Film ukazuje, že i v tak neveselém prostředí, jako je svět invalidů se dá užít spousty srandy, pokud se člověk nebojí vyjet na vozíku někam ven mezi lidi. Dokonce se jim povede dostat se na diskotéku, a ačkoliv zvenku jsou rigidní, uvnitř tančí. Ale vše zase nemůže být tak úžasné, pokud jste kripl. Není dobré, pokud se o vás stará mladá a hezká holka, to se totiž i ochrnutý penis může postavit do pozoru a malér je na světě, obrna neobrna. A to, že jste kripl vám automaticky nedává soucit žen, ty s vámi stejně nic mít nebudou, ale na to nemusíte být ani kripl, stačí být loser. Konec filmu byl samozřejmě dojemný, protože nakonec život není zalitý Sluncem a již trpícím lidem s radostí přináší další utrpení. Trochu mě sralo to Michaeolovo halekání, ale zase je to film z roku 2004, takže si ty 4* zaslouží. ()
keď si chcete poplakať ()
Krásnej a citlivej příběh, kterej mě pohltil od začátku do konce. Steven Robertson hraje perfektně a James McAvoy - mám ho film od filmu radši. Myslím, že není moc co dodat... ()
Tomuto filmu jsou tu často vytýkány dvě věci. Přehnaně hraje na city a z diváka se urputně snaží vymáčknout slzu dojetí a fakt, že dosti nereálně zobrazuje život lidí na vozíku. S prvním tvrzením příliš nesouhlasím. Samozřejmě se ve filmu hraje na city, ale vzhledem k ústřednímu tématu jsem spíš čekala, že to bude daleko horší. Nestalo se, film mě citově neznásilňoval a ani v závěru se to s tou srdceryvností tolik nepřehánělo. S druhým tvrzením nelze nesouhlasit, ale to bylo právě to, co se mi na filmu líbilo. Ostatně se domnívám, že kdyby se snímek více zaměřil na reálný život postižených, citového vydírání bychom si užili o mnoho více. ()
už dlouho jsem se díky kriplům tak nezasmál ()
Milý film, který ukazuje, že mít tělesný handicap ještě neznamená ztratil chuť žít. Nejsympatičtější na filmu je, že neukazuje vozíčkáře jako lidi, které bychom měli litovat, ale dívá se na věc s mírným nadhledem a vtipem. To se zase tak často nevidí. Před čím musím smeknout, jsou herecké výkony obou hlavních hrdinů. Možná jen škoda konce, který je docela snadno předvídatelný. Jinak to pro mě bylo velice milé překvapení. ()
Film nadmieru útočiaci na city.Viac sa mi páčil nórsky,,Kurz negatívneho myslenia"s čiernočiernym humorom o vozíčkaroch. ()
Krásný film o tom, jak si užívat život za všech okolností. Herecké výkony byly opravdu exceletní. První polovinu filmu jsem si naprosto užívala. Hlášky, nebojácnost a drzost. S druhou polovinou už jsem byla na vážkách. Chyběla mi objektivnost ke stavu obou hlavních postav. Rory, který dokáže ovládat hlasivky a dva prsty na pravé ruce a Michael s mozkovou obrnou. Přeci by potřebovali odbornou péči celých 24 hodin. Ačkoliv tam byl znát ten boj Roryho, že nikoho nepotřebuje a je naprosto samostatný. A Michael, který je zvyklý na dlouholetý řád by nebyl schopen se adaptovat na svobodu. Konec byl trochu zvláštní. Když Rory onemocněl zápalem plic, zmiňovali se, že s Duchennovou nemocí je to normální a musel to dlouho tušit. Bylo nezodpovědné namlouvat Michaelovi, že může být samostatný. Ale líbilo se mi, že se pan Damien O'Donnell dotknul opomíjeného tématu. ()
Trochu kýčovité, hodně sarkastické a navzdory všem snahám o uvolněnost občas dost křečovité. James McAvoy vyčnívá nad ostatními herci, ani on ale nedokáže vnést do filmu trochu skutečnosti, film působí moc uměle, prostě jim ten příběh nesnesitelného floutka a jeho dobrosrdečného kumpána, o které se stará andělsky krásná a obětavá blondýna, nežeru. Kurz negativního myšlení je mi mnohem sympatičtější. ()
Hezky zpracované citlivé téma, kde Steven Robertson zvládá mistrně svou roli. Chvílemi se člověk skutečně zamyslí nad smutnou bezmocí hlavních hrdinů připoutaných na vozíček. Vážnost tématu chvílemi odlehčuje James McAvoy v roli odrzlého Roryho. Za film hvězdičky čtyři, za herecké výkony přidávám i tu pátou. ()
Vtipné, s myšlenkou. Jo, dávám za 5! ()
Reklama